Water prince CZ // TAEGI // ✔️

💙Modrá jako pomněnka💙

Jenže Yoongi i kdyby chtěl, teď už se nemohl více zdržovat a musel dojít do společnosti se omluvit, že texty spadli do kašny a že jim napíše dvojnásobek, pokud mu zaplatí původní častku.
„Hele.." vydechl si „Taehyungu, Princi vody, nebo jak ti mám říkat. Už musím jít. Ty papíry byli opravdu duležitý a teď je po nich, tak rád bych se za to šel aspoň omluvit nadvýšenýmu, pokud ti to nebude vadit." Falešně se usmál a chystal se jít.

„Počkej, pojď semnou." Taehyung pokyval hlavou ať jde s ním ke kašně a on tak udělal. Tae natáhl ruku nad vodu a zašeptal: "prosím, změň co osud napáchal, vrať čas, aby papíry byli zase suché."
Yoongi sledoval jen jak papíry samy od sebe znovu plují k sobě a tvoří kupučku, kterou předtím Yoongi držel, než se mu rozletěli po hladině vody.
Kupičku papírů, potom voda podala Taemu do ruky, ktery s němi zatřepal a dostal z nich poslední kapky vody.

„Tady." Tae podal Yoongimu jeho texty, které byli naprosto nepoškozené a hlavně suché.

„Jak jsi to udělal?" Zeptal se Yoongi, ale Tae se k vysvětlovani moc neměl. Pouze mu přiložil prst k ústům a zašeptal: „Běž, už stejně jdeš pozdě."

Yoongi se tedy rozběhl a doufal, že šéf bude mít aspoň mírné slitování.

„Zastavím se po cestě zpět." Zavol ještě Yoongi na chlapce zpětně, jenže si neuvědomoval, že ostananí ho nevidí, takže křičí v podstatě na nikoho.

Yoongi se vracel ze společnosti.
Dostal zaplaceno a šéf se ani nezlobil, jelikož se mu texty opravdu líbili.
Takže si šedovlásek koupil malý kus chleba jako oslavu, ale listek na autobus si nekoupil, protože, pak by mu nezbylo dostatek na nájem.

Byl už kousek od náměstí, když si uvědomil, koho vlastně dneska potkal a ským se bavil. Je pravda, že jej Yoongi skoro každý den jen tak pozoroval, když šel kolem, ale nevěděl, že modrovláska vidí jen on.
„Já vidím duchy?" Pomyslel si najednou, ale pak to zavrhl, protože to by viděl mnohem více lidí, než jednoho modrovlasého "prince".

„Yoongi! TADY!" Volal Tae, který se objevil z ničeho nic před ním a to nebyl ani kus od náměstí.

„Ahoj. Co tady děláš? Ty můžeš i jinam než k tý kašně?" Nechápal Yoongi. Myslel si totiž, že princ, může být jen tam, jelikož nikde jinde ho ani jít neviděl.

„Jasně? Co sis myslel?" Zasměje se a poupravý si svoje oblečení.

„Tak proč nechodíš i jinam?" Zeptal se Yoongi.

„Líbí se mi tu, navíc kdysi tady stával strom, na kterým jsem si hrával. Jenže pak ho pokáceli, následně tady udělali cestu a po nejakých dvěstě letech tady udělali náměstí a pak tuhle kašnu." Vysvetlil Taehyung a pak se podíval na Yoongiho.

„Kam půjdem?"  Zeptal se ještě a zkousl si štěstím spodní ret.

„Chci domů, jsem unavenej a mokrej." Odpověděl vyčerpaně, na což Tae zareagoval tím, že přes něj přehodil jeho sako.

Yoongi se začal divit ještě více.
„Jaktože jsi mi dal svoje sako? Ty jsi hmatatelný?"
Zeptal se.

„Jistě, chceš to vyzkoušet?" Mrkl na něj a chytil  jeho ruku, potom ji přemístil na svou hruď a položil ji na místo, kde by mělo tlouct srdce.

„Cítíš mě?" Musel se Yoongi hned zeptat. Taehyung se usmál a odpověděl:
„Ano, cítíš ty mne?"

Yoongi zakýval hlavou na souhlas. Nacož se na Taeho usmál. Byl rád, že se mohl ujistit, že je skutečný.

„Tak půjdem tedy k tobě domů?" Zeptal se Tae a Yoongi opět přikývl na souhlas.