Water prince CZ // TAEGI // ✔️

💙Modrá jako led💙

Byli tomu dva týdny od toho co se oba dva poznali.  Taehyung, dá se říct, se stal ze dne na den Yoongiho spolubydlícím. Tedy pokud se to tak dalo brát.
Spali v jedné posteli, čas od času se spolu vysprchovali, nebo vykoupali. Tae si našel oblibu v kreslení, takže si i většinu času kreslil, cokoliv ho napadlo. Květiny, nábytek, zvířata, Yoongiho. Prostě cokoliv, nebo kohokoliv.
Yoongi zas pokračoval ve všem co doposud dělal. Psal texty, spal, nakupoval jídlo domů, povídal si s Taem, nebo prostě jen tak si vyšel ven na provětraní hlavy.

„Yoongi, zajdeme si na pizzu? Zeptal se Modrovlasý, když zrovna starší psal text, který, ale už nejmíň šestkrát roztrhal, třikrát zaškrtal, osmkrát zahodil za hlavu a nejmíň tisíckrát obětoval satanovi.
„Co?!" Křikl trochu šedovlasý, v náporu zlosti, kterou teď pociťoval.
S Taem to trochu škublo, když po něm křikl. „Ne dobrý, už nic." A tak radši odešel vedle, aby ho dál nerušil.

Jenže Yoongimu to začalo být líto. Neměl důvod takhle po něm křiknout, jelikož se jen zeptal.
Odsunul se tedy od stolu a odešel vedle za ním.
On seděl u jídelního stolu a kreslil. Kreslil postavu. Nevěděl jakou, dokud neprišel blíže. Byl to on. On jako normální člověk. Kreslil sám sebe tak, jak si sebe pamatoval, než dostal tento dar.
„Máš to pěkný." Upozornil sám na sebe YoonGi a Tae se leknul. Byl tak zanořený do svých myšlenek, že neslyšel jak dveře někdo otevřel a následně zavřel.

„Ehm, to není pro tvoje oči." Bránil se TaeHyung, ale Yoongi už jeho výtvor stejně viděl, neměl tudíž co ztratit. Obrázek, jen založil do desek a vytáhl jiný papír o kterém si myslel, že je čistý. Bohužel nebyl. Právě na opak, byl pokreslený a ne zrovna obrázkem, který by chtěl, aby Yoongi viděl. Byli na něm oni dva. Oni dva, ve vášnivém polibku z pravé lásky. Když to Yoongi uviděl, usmál se. Nebyl naštvaný, překvapený, jen trochu smutný, ale především šťastný. Teď už věděl, co Taeho trápí nejvíc.
Bylo to jeho přeměna spojena s jejich polibkem.
„Tohle jsi neměl vidět vůbec." Usmál se nervózně modrý chlapec a urychleně obrázek dvou chlapců zakryl hromadou papírů. Cítil se trapně, hodně trapně. Nechtěl aby Gi věděl nad čím přemýšlí, ale zároveň byl rád, že omylem nevytáhl horší obrázek, který jeden večer nakreslil.

Ano je něco jako duch, ale i tak cítí nějaké ty potřeby, které souvisí s uspokojením, ohledně sexuální touhy. Tyhle potřeby má každý, a to včetně Taeho a Yoongiho, kteří, ale ve své vzájemné společnosti, nemohou svou rukou jen tak vklouznout pod své kalhoty a začít si dělat dobře. Tohle je pro oba až moc soukromá chvíle, kterou nechtějí sdílet jen tak s někým. I kdyby si řekli, že spolu už sdílí koupel, nebo sprchu, tak tohle je úplně jiný level.

„Promiň. Neměl jsem být agresivní. Jen.... jen píšu ten text po padesáté a nevím co už dělat. Nic není dobrý. Takže se opravdu omlouvám, budu se pro příště hlídat, ale na mou obhajobu, říkal jsem ti, že mě nemáš rušit, když pracuju." Vysvětlil červenající se Taehyungovi, který zahanbeně přikyvoval.

„Taky se omlouvám." Řekl po chvíli ticha a podíval se svými oceánově modrýma očima do těch Yoongiho. Ten jen nepatrně naklonil hlavu, protože netušil za co se omlouvá.
„Omlouvám se, že jsem ti tam lozil a taky za ty obrázky, asi ti to je nepříjemné." Vysvětlil Tae a chtěl obrázek zaškrtat a následně roztrhat, ale Yoongi mu obrázek v rychlosti vytrhl z ruky a odnesl si ho do svého stolu, kde si to uložil do přihrádky, kde se skrývali už napsané texty, ale jen pro jeho osobu.

„Proč si to necháváš?" Zeptal se modrý chlapec.
„Abych na tebe měl vzpomínku jinou, než přes vzpomínky." Zasmál se Yoongi, ale v podtextu toho všeho byl smutek a lítost.