láska jménem Harry Potter [OPRAVA]

9.

Snape se na nás ihned otočil. ,,Draco, okamžitě se mnou pojď." Srdce mi spadlo do kalhot, musel jsem poslechnout, a tak jsem šel. Snape za sebou zabouchl dveře. ,,Draco, co ti udělali?" Optal se mě Snape. ,, No, řvali na mě že jsem buzna, a že se k nim nikdy nemám vracet." Odpověděl jsem bezmyšlenkovitě. Snape se na mě podíval ustaraným pohledem, což mě trochu zmátlo. ,, Chápu" odpověděl. Tázavě jsem pozvedl obočí, ale Snape nereagoval. Pobídl mě, abych věděl zpět do třídy. Procházel jsem kolen lavic k Harrymu který mě vyhlížel. ,,Tak co?" Ptal se mě Harry. ,,Byl úplně v pohodě, zmátlo mě to..." Snapeův výraz mluvil za vše bude řev. ,,Kdo z vás nechutných šmejdů hi vykázal ven?! Kdo z vás to byl?!!"zavládlo hrobové ticho."srážím 40 bodů každému ze Zmijozelu." Vyhrkl že sebe. Slyšel jsem nadávky mé bývalé koleje. Nedokázal jsem uvěřit co se to děje, Snape sráží body Zmijozelu? Byl jsem ještě víc zmatený než předtím. Harry na tom také nebyl nejlépe. Hodina skončila, a my vyšli z učebny. Další hodinu jsme měli bylinkářství s profesorkou Prýtovou. Procházeli jsme chodbami, až je došli ke skleníkům. ,, Dobrý den žáci" řekla Prýtová. Třída pozdravila na zpět. ,,Dnes budeme přesazovat mandragory." Odvětila. Chytl jsem Harryho za ruku, a táhl ho dal do skleníku. Postavili jsme se, a profesorka začala výklad o mandragorách a jak je přesadit. Rozdala nám klapky na uši, a předvedla nám, jak je správně přesadit. Začali jsme s prací. Najednou se skleníkem začal ozývat řev dvaceti mandragor kterým byla zima. Nevill to ale nevydržel a omdlel. Pomohl jsem mu na nohy. Harry se na mě jen usmál a řekl. ,, No vidíš jak umíš být hodný kluk." Začervenal jsem se, ale nic jsem neřekl. Úspěšně jsme všichni přesadili mandragory a vydali jsme se zpět k hradu. Došli jsme k mojí nové společenské místnosti, a sundali hábit špinavý od hlíny. Sedl jsme si na gauč vedle Harryho a jednou rukou mu lískal jeho havraní vlasy černé jako noc. Pozoroval jsem jak praská dřevo v krbu. Příjemné teplo naplňovalo celou místnost. Každou chvíli někdo prošel podobiznou baculaté dámy a studený vítr mi udělal husinu na krku. Nemohl jsme ale přestat myslet na Snapa který mi nic neudělal že to že jsem gay. Podíval jsem se na Harryho, který nad něčím taky přemýšlel. Nechtěl jsem ho rušit, a tak jsem se jen opřel o jeho rameno a spokojeně seděl na gauči.  
Ahojky tak tu máme další kapitolku doufám že se líbí 😊🍑🍑💓