láska jménem Harry Potter [OPRAVA]

10.

Asi jsem včera na tom gauči u krbu opravdu usnul, protože mě musel přenést do postele. Chvíli jsem jen tak seděl na rohu postele a čistil si myšlenky. Když se najednou probudil Harry. Pousmál jsem se na něj a věnoval mu letmý polibek. ,, Dobré ráno lásko" řekl jsem. Harry se na mě jen rozespale usmál a pusu mi oplatil. Pomalu jsem se zvedal z postele, abych mohl provést raní hygienu. Vyčistil jsem si zuby a učesal se. Že šatní skříně jsem si vzal čistý hábit a počkal na Harryho. Harry navlékal hábit a pokynul mi abych šel že na mě někdo čeká. Byl jsem nervózní a v duchu jsem si říkal ,, kdo by to jen mohl být" procházel jsem chodbou když v tom mě někdo vzal za ruku a zatáhl mě do prázdné učebny. Okamžitě jsem si uvědomil kdo to je a myslel jsem že je se mnou konec. Byla to Pansy a Blaise kterým v očích pohrávali jiskřičky. ,, Posaď se" pokynula mi Pansy. Udělal jsem přesně to co mi řekla. ,, No Draco" začala Pansy. ,, Moc se ti omlouváme asi jsme u tebe jako kamarádi skončili ale dovol nám to vysvětlit i když ti to asi nebude dávat smysl. Když jsme zjistili že chodíš s Potterem byla to pro nás strašná rána ale  hned jsem toho litovala a chtěla vše vrátit zpět..." Dlouze se odmlčela a potom řekla "Prosím dovol nám být zase tvý přátelé a seznam nás s nebelvírskými..." Pansy si klekla na kolena a udělala na mě psí oči. " Dobře ale musím to vše střebat." Odpověděl jsem a Pansy se na mě děkovně podívala. Když jsme přišli k nebelvírské věži, a prošli obrazem. Pár lidí se na ně znechuceně podívalo. "Lidi moc jsem se vám chtěla omluvit za vše co jsme vám s Blaisem udělali." Pár nebelvírských se na ně zmateně podívalo, ale usoudili že i já jsem se změnil, a proto svolili že se budou bavit i s Pansy a Blaisem. Chvíli jsme se poznávali a hráli různé hry. Pansy si sedla vedle Hermiony, a Blaise vedle Rona. Nikdy bych nevěřil že zrovna my se budeme bavit. Na křesle vedle nás seděl Seamus a Dean kteří se na sebe lepili a omámeně na sebe zírali. Pansy napadlo, že jim sráží hlavy. Přišla k Seamusovi a Deanovi a přilepila jim rty. Nikdo však nečekal že se neodtrhnuli ale naopak. Všichni se jen zasmáli a v duchu jim popřáli hodně štěstí. " Hele lidi" začal  Ron. "Co si třeba zítra flašku" zasmál se. Všichni souhlasili. "Tak ve stejnou dobu na stejném místě."zařval nakonec Ron, když jsme procházeli portrétem. Zabouchl se, a my vyrazili.