Dcera Gaii

I

Ahoj, vítám všechny sebevrahy u mé první knihy. Bude to spíš taková šílenost, ale varování je na mém profilu. A protože, jak vidím, tak vy vážně chcete přijít i o poslední špetku zdravýho rozumu (jen tak mezi námi - je někdo takovej, kdo tu špetku ještě má?), no, zkrátka, příjemné čtení.
Kaira

Konečně. Skončila mi směna a já se pakuju pryč. Když jsem po nekonečném kodrcání se MHD vystoupila, zamířila jsem rovnou domů. Už bylo dost pozdě, a já byla vyřízená jak tejden rotující mixér na baterky.

Šla jsem po chodníku a vrazil do mě nějakej chlápek. Něco zabručel a šel dál.

Došla jsem před dům, ve kterým jsem si léta pronajímala byt. No, ono to nebylo tak jednoduchý, vzhledem k tomu, že jsem v něm bydlela už něco přes pěknejch pár set let, ale už mě nebavilo se pořád reinkarnovat, tak jsem místo toho pokaždý seslala na bábu domácí nějaký to matoucí kouzlíčko.

Jo, divíte se? No tak abych zamezila veškerejm zbytečnejm nesmyslnejm dohadů, co jsem a nejsem, tak prosím vážení, já jsem bohyně.

Ale bohyně, o který nenajdete zmínku v žádný zaprášený knížce o mytologii.
Prvotní dcera Gaii.

No jo no, příbuzný si nevybereš.

Mezitím jsem došla po schodech do patra a hledala klíče. V kapse jsem ale kromě nich měla ještě kus nějakýho papíru.

Já sice nosím po kapsách všechno možný, počínaje žvejkačkama a konče malým kapesním slovníkem, ale ten papír tam bejt neměl.

No tak co asi, vyndala jsem ho i s těma klíčema. Odemkla jsem byt, vešla dovnitř a pokračovala do kuchyně. V první řadě se totiž musím něčeho najíst, nebo chcípnu hlady.

Namazala jsem si pořádnej kus chleba máslem a vzala si k tomu velkej kus salámu. Nebudu vás dál napínat, jasně že jsem potom rozbalila ten divnej papír.

No nazdar. Ten chlápek co do mě vrazil byl faun. No to mi chybělo. Jo, asi jsem si toho mohla všimnout, ale když už se kolem mě dýl než 300 let nic magickýho nestalo, tak kdo by dával pozor, že jo.

Předal mi vzkaz od máti. No to je ale novinka. Obyčejně se mi nakýbluje do hlavy a jen tak mírnyx týrnyx čte moje myšlenky.

Werio, je to zlé. Démoni z onoho světa se pokoušejí dostat přes magickou barikádu mé matky. Tvoje babička zvládla leccos, ale vypadá to, že tentokrát jim někdo pomáhá. Někdo zvenku. Údery jsou na mnoha místech najednou, na mnoha se barikáda znatelně ztenčila. A v Atlantidě hrozí, že se přetrhne!

To. Si. Dělá. PRDEL?!!!

Já nepojedu do Atlantidy. Vždyť je to tam samá entita a poloprůsvitná ženská v o číslo větší košilce. Ať tam pošlou nějakýho anděla. No fakt, s tou bandou litujících se holčiček by ani svatej neměl trpělivost.

A řekla mi Werio! To je jméno, který mi dala. A nejspíš ta jediná věc, kterou jsem od ní dostala. Kašlu na to, bohů jako já jsou na světě čtyři prdele, ať do toho rádoby zmizelýho konce světa jede někdo jinej.

Ale jenom ty, Werio, jsi moje dcera. Jsi vnučka Země.

A je to tady.

To je sice hezký, ale zaprvé, já NEJSEM Weria, jmenuju se Karolína! Mám ti svoje jméno vyhláskovat?!
K A R O L Í N A. No a zadruhé, nikam nejedu.

No, tak já ještě zkusím poslat Thaia, aby tě přesvědčil.

Ježíšmarja. Thaius je faun, mamka ho za mnou posílá pokaždý, když po mně něco chce. On se na mě totiž přilepí a otravuje, dokud to neudělám. No, klidně se tomu smějte, ale vezměte si, že ten smrad malej nemá nic jinýho na práci, jenom za mnou furt lízt jako vocásek.

Fajn, jedu tam. Ale jestli se po mně bude chtít něco extra, tak valím zpátky dom.

Žádná odezva. Nic. Máti dostala co chtěla, tak proč by v mojí kebuli ještě ztrácela čas, že.

Tak to vypadá, že si udělám menší vejlet. No, je pravda, že pokud ta barikáda fakt praskne, tak to bude maso.

Začala jsem si balit. Jenom to nejnutnější, kouzelnickou hůlku, lektvary, a ambrózii.

Dělám si srandu. Nejsem Harry Potter ani Afrodita. Na balení jsem se vykašlala, k jídlu snad něco seženu a prádlo si vyčistím magicky. Kdo se s tím má prát.

Ono je to sice tak trochu zakázaný, nesmíme dělat kouzla, abychom nebyli moc nápadný, ale když má někdo, jakožto vnučka Země, talent na skrývací kouzla....

No, právě proto se mnou mamka mluví jenom v myšlenkách, nikdy mě nedokáže najít. Vtip je v tom, že všichni čekají nějaký extra supr složitý zaříkávadlo, ale když jim jeden pošle poštou mrňavý matoucí kouzlo, tak si toho nevšimnou.

Zamkla jsem byt a vypadla.