Dcera Gaii

V

Tak zase po dlouhé době zdravím všechny, co se sem pořád ještě vrací! Jak se máte? Proč to děláte?
No, i tak jsem samozřejmě ráda za každýho člověka, kterej si tuhle šílenost přečte. Nepíšu kvůli sledujícím, ale pro ty, co stejně jako já maj místo života cvokhaus. A samozřejmě pro všechny, co je tahle kniha baví. 

Nastal soudnej okamžik, 14.25. Zatímco Maya se rozhodla postupovat při přenosu policistů naprosto netradiční metodou (hulákat na ně a vyhrožovat jim), já se pokoušela uklidňovat stádo vyděšenejch ovcí.

Nešlo to. Všichni panikařili - nejspíš k tomu přispěli i výstřely z místa, kde se producírovala Maya. Jenže zatímco faunka měla talent na bojovná kouzla a kouzla rozpoutávající naprostej chaos, moji specializací jsou naopak zklidňující kouzlíčka.

Takže po tom, co jsem na ně zkoušela mluvit, jsem se na to vykašlala a nasadila jim růžový brejle. Jaký to tady je nádherný, jaká je ta slečna hodná.

Všichni zvedli telefony a začali obvolávat známý, aby sem okamžitě přijeli. Jo, to mi vyšlo. Za chvíli se scvrklo na hromadu několik tisíc lidí.

Jenže já je nemohla nechat dlouho v působení kouzla. To by potom mohli běžet démonům rovnou do náruče, to jsme fakt nepotřebovali.

Takže jsem s povzdechem zrušila své přenádherné kouzlo a okamžitě nad nima vytvořila obří zelenej krunýř. Jo, štít. Nemohli se hnout. Viděla jsem, jak panikaří, ale pro tuhle chvíli to budou muset přežít.

I když... zakolísalo ve mně něco - nebylo by lepší jim to nejdřív vysvětlit? Už jsem se chystala na proslov, když se kolem začali rojit staří známí z onoho světa.

Lidi začali ječet ještě víc, teda pokud to bylo ještě možný. No tak to teda ne. Na žádný vysvětlování není čas, teď je musím přemístit.

Dala jsem se do vytváření co nejsilnějšího silovýho pole a za malou chvíli jsem se - i s několika tisíci lidmi - ocitla v Chrámu. Kousek od nás byla Maya s poldama.

Hm, asi bychom to jim, obyčejnejm smrtelníkům, měly vysvětlit. No, možná jindy. Teď to fakt nejde, musíme zpátky. Ale... Co ty lidi tady? Do háje.

Na druhou stranu....Maya by to zvládla klidně sama. Jednou rukou by rvala démonům hlavy a v ty druhý držela lízátko.

V tu chvíli ke mně jmenovaná přiběhla.
„Uspi je!"zahulákala na mě přes ten kravál.

„Cože?!"

„Prost...spi...me zp..y....ečnější b..e je...ny uspat...schovat."

V tom rámusu jsem rozuměla jenom uspat a schovat. Snad ví co dělá, povzdechla jsem si a nechala všechny zúčastněné mimo mě a Mayu upadnout do snů.

Najednou všechno utichlo a Chrámem se teď Mayin hlas nezvykle rozléhal.
„My dvě," ukázala prstem nejdřív na sebe a pak na mě, jako kdybych nevěděla co to znamená, „musíme zpátky. Nechat je spát je teď asi to nejjednodušší co můžeme udělat."

Hm, asi máš pravdu děvče. Jenže! Co s nima, když je démoni objeví? Najednou jsem dostala geniální nápad. Na místo jsem povolala všechny dostupné skřítky a víly.

Jo, asi si říkáte na co tolik havěti, která se ohnivou kouli pokusí odrazit jarním vánkem. Správně. Na bojový kouzla nic moc. Zato ale byli zastánci (a perfektní provozovatelé) takovýho toho: chytnem se za ručičky a dokážeme všechno!

Takže vyfasovali úkol dostat všechny lidi někam do háje a zamaskovat je. Jo, taky by mě zajímalo jak to dělaj, že můžete projít kolem několika tisíců spících lidiček a nevšimnete si toho. Zkrátka to maj v malíku.

S Mayou jsme se teď ale potřebovali vypořádat s takovým otravným hmyzem, stvořeným jenom pro to, aby nám komplikovali životy.  Fakt nechápu, proč o tomhle někdo nenatočí akční film. S názvem Zachraňme svět - nebo tak něco.