Dcera Gaii

III

A hele, vy jste ještě pořád tady. Já vás už dost nevyděsila? No jestli vás to baví...tak co na ty šílence říkáte? Rozmyslete si co mi odpovíte! Mám u sebe vzduchovku. Jo, že je to úžasná kniha. Já jsem věděla že to řeknete. Hodný. Tak si užijte další kapitolu.

Šly jsme docela rychle, a po pár hodinách jsem cítila obrovské silové pole, zřejmě způsobené mícháním magie onoho světa a té matčiny.

Neudržela jsem je! Werio, vezmi Mayu a přeneste se z místa kde jste. Vím, že to není bezpečné, ale nic jiného vám nezbývá! Až se dostanete na místo pevné pro přenos, rozdělte se a evakuujte co nejvíce lidí do Chrámu.

Mami, jak se mám přenést odsud? Vždyť se tady promíchala vaše moc, to nemůžeme zvládnout!

Jsi vnučka Země Werio. Můžete, když budeš chtít. A vím, že Chrám je posvátný a má být uchráněn od lidské stopy, ale.....

Spojení se přerušilo. Bála jsem se o matku, to teda jo. Ale teď se musíme přemístit. Jak to říkala? Jo, že když budu chtít, tak to půjde. No já teda fakt nechci skončit někde v prázdnu, takže fakt doufám, že se mi to podaří.

Chytla jsem Mayu za ruku a nevšímala si jejího absolutně zmatenýho pohledu. Začala jsem vytvářet nějaký ochranný kouzla, abychom při přenosu třeba nepoztrácely končetiny. No nekoukejte na mě, to se fakt může stát.

Přenesla jsem nás zpátky do Prahy.
„Teda, Werio, takhle blbě mi po přenosu dlouho nebylo. A co tě to vůbec napadlo, přemisťovat nás uprostřed silovýho pole?"

„Mamka nezvládla démony. Jsme v řiti."
„No, to teda jsme. Co chceš dělat?"
„No, v první řadě zkontaktuju pár lidí."

Napojila jsem se na Thaia.

Thaie, víš, co se děje?

Nic moc konkrétního Werio.

Moje mamka démony neudržela, musíme evakuovat lidi do Chrámu.

Cože? Ale ten je přece posvátný. Sama Země ho posvětila, abychom ho chránili před lidskou stopou.

Hele, nařídila mi to máti, snad ví, co dělá. Takže nedržkuj a zkontaktuj všechny, co mají dostatek moci na to, aby zvládli přenos lidí. Rozdělte si to na úseky, těch lidí moc není, takže já si beru celou Střední Evropu.

Můj hlas - pardon, moje myšlenky zněly překvapivě autoritativně. Potřebovala jsem zorganizovat přenos sedmi miliard lidí do Chrámu. Připadala jsem si jak v nějakým špatným akčním filmu. Jdu si pustit Jamese Bonda.

Dobře, Werio, fakt doufám, že víš co děláš.

Hm, no tak to já taky.

„Mayo, my jsme se sice měly rozdělit, ale zůstaneme pohromadě a zkusíme menší experiment jo?"

„No teda, jsem fakt zvědavá, co z tebe vypadne." Odněkud vytáhla všudypřítomnou misku s popcornem a pobaveně mě sledovala.

„Musíme přenýst lidi do Chrámu. Pomůžeš mi vyčarovat dost velký štít, abych v něm mohla přenést všechny lidi z Prahy? Obávám se, že bez štítu by přenos nevydrželi. I tak budeme muset před každýho postavit velkou mísu na zvracení."

„Nebo jim můžeš říct, ať si vezmou Kinedryl." Ušklíbla se Maya.

Jasně. Úplně to vidím. Zjevím se jen tak ze vzduchu, nejlíp do živýho vysílání ČT a řeknu něco jako: ahoj všichni, co se neumíte přenášet. Bohužel se k nám na svět dostali démoni a musím vás evakuovat na místo, o kterým jste v životě neslyšeli. Jo a nezapomeňte si vzít Kinedryl.

Začaly jsme tvarovat obří zelenou kopuli, do který by se vešly snad čtyři fotbalový stadiony. Zatímco Maya dodávala do štítu sílu, já se ho snažila tvarovat a roztahovat. Stejně nestačil ani na pár ulic.

„To bude chtít něco jinýho." řekla Maya
„No a co asi, když to musíme udělat rychle. Nemáme čas dvě hodiny vymejšlet strategii."
„Mám nápad." Zněla prostá odpověď.

Tohle vážně nesnáším. Člověk nic netuší. Maya i kdyby plánovala apokalypsu, tak to oznámí větou Mám nápad.

Chytla mě za ruku a mně bylo jasný, že nás přemístí. Otázkou je kam. Doufám, že si nevybere zase nějaký fajn místo, který bych nejradši vyhodila do vesmíru a z tý díry udělala skládku.

Ocitly jsme se v televizním studiu. A je to tady. Doufala jsem, že po mně nebude chtít podobnej proslov, jakej jsem si v duchu naplánovala. Nakoukla jsem do natáčecí místnosti. Zrovna běželi zprávy v živým přenosu.

Maya na mě mrkla. Trochu jsem se bála, co se chystá udělat. Znám ji už pár set let a je to asi jedinej člověk na zemi, kterej je schopnej udělat větší blbost než moje maličkost.

Maya potichu zmizela a já nestačila valit voči.

Nejdřív se před kamerou objevily takový malinký jiskřivý motýlci, kteří se formovali do mě známé podoby. Za moment tam stála sama ctihodná faunka v celé své kráse. Všimla jsem si nenápadného umlčovacího kouzla, který poslala na (bývalou) moderátorku zpráv.

A začlo představení. Pomyslela jsem si, že teď by se mi docela šikl ten Mayin popcorn.