Dcera Gaii

II

Další kapitola je na světě, ještě dnes. Doufám, že se vám ty šílenci zatím aspoň trochu líbí. Co? Malinkato? Ani trošku? Zastřelím vás vzduchovkou! Asi špatně slyším, že se vám to moc líbí? Tak to je potom oukej. Pěkný čtení sebevrazi.

Šla jsem na jednu starou skládku mezi domy. Nebyly tam kamery, nikdo tam nechodil a všechna okna, kterýma by šlo něco vidět, byly zabedněný. Dokonalý místo pro přenos.

Než jsem tam ale stihla dorazit, zastavil mě nějaký chlápek. Při bližším prozkoumání...no ne, ona to byla faunka. )Faun je taková bytost, která má kozí nohy, a horní část těla lidskou.) A dokonce moje známá.

„Co chceš Mayo?"
„Ahoj We - promiň, KAROLÍNO."

Pobaveně se ušklíbla. Moje dobrá přítelkyně, při jejím narození se něco pokazilo a tak se reinkarnuje podle chuti stejně jako já. A taky je jedinej člověk, kterýmu projde říkat mi Werio, aniž by přišel o zuby.

No co, nedivte se, kdo řekl že bohyně nemůže mít páru?

„Dělej, musíš jít se mnou!"
„Počkej, ne, já mus..."

Bez varování mě chytla za ruku a přemístila se se mnou někam do háje.
Jakmile dokončila přenos, okamžitě jsem se jí vytrhla.

„Hej, co to děláš - " chtěla jsem na ni řvát. Jenže ona na mě seslala umlčovací kouzlo! Tyhle malý kouzla jsou mrchy, můžete je snadno odklonit, ale když vás zasáhnou, zrušit je může jenom sesílatel. A já se nekryla, protože od Mayi jsem to fakt nečekala.

„Promiň mi to kouzlo, ale ty bys mě jinak nenechala domluvit."

To teda nenechala!

„Barikáda v Atlantidě se protrhla. Tvoje matka drží démony zpátky, ale dlouho to nepůjde. Je jich moc. Ve všech se za ta tisíciletí nashromáždilo dost nenávisti na to, aby nás zničili, pokud nebudeme dost silní."

Kouzlo pominulo. To je ale fakt průser. Bohyně života, co je tohle sakra za divnej den?! Připadala jsem si jak v nějaký pošahaný marvelovce.

„Ale proč si mě teda přemístila sem a ne k mý máti? Vždyť ona je spíš taková něžná éterická bytost, čekala bych, že tam místo ní budeš spíš ty."

Zasmála se. Jo, Maya zbožňovala boje. Ne že by je vyvolávala, to ne, ale když se někde vyskytli nějaký grázlové, s radostí je pár kouzly pošťouchla do správnýho směru a pak se s miskou popcornu v ruce dívala, jak se sami trestají.

„Nedokážeš si představit, s jakou chutí bych těm hajzlům urvala pár hlav."

Jo. Milá zlatá, dokážu. Ale sama víš nejlíp, že to nejde. Znamenalo by to otevřený boj, a to by pro lidi bylo horší než další tři vlny koronaviru, pomyslela jsem si.

„A máš pravdu, teď tě přemístím do Atlantidy."
„Můžu vědět, proč si mě tam neposlala rovnou Českou poštou? I to by bylo rychlejší."
„Protože až tam dorazíme, tak budeš muset sakra máknout a na nějaký vykecávání ti nezbyde čas."

Jasně. Takže už se bojuje. Do háje mami, to jsi mi to nemohla říct dřív?

To by ale nebyla taková legrace.

Jo, už aspoň vidíte, po kom jsem praštěná. Ona je to totiž vážně hrozná prča, když se moje matka zpovzdálí kouká, jak se dozvídám, že démoni k nám míří na kafíčko.

Maya mě vzala za ruku, ale já se jí vytrhla.
„Počkej, furt jsem na tebe naštvaná kvůli tomu umlčovacímu kouzlu ty mrcho!"

Jen se ušklíbla. „No, já o tom samozřejmě vím, ale teď na to vážně nemáme čas."

„Hele a proč se do Atlantidy nemůžu přenést sama?" zeptala jsem se. No vážně, to je fakt divný. Vždyť já jsem přece jenom bohyně, proč teda poslali kozu, aby mě přenesla?

„Přesně vím, na co myslíš. Jenže obyčejný přenos do Atlantidy už není moc bezpečný. Jsou tam kvůli boji s magií onoho světa příliš velké výkyvy. Přemístím nás na jediné místo, které se ještě drží, ale pak to budeme muset dojít pěšky."

„Moment. A kam přesně nás přemístíš?"
„To ti neřeknu, protože to bys se mnou nešla" slyšela jsem ještě, když už nás Maya přenášela.

Já ji snad zabiju! Přesně vím co je to za místo. Jak mě tam mohla vzít?! Potřebuju sluchátka a MP3 přehrávač a Dádou Patrasovou, jinak nezaručuju, že jí nebude chybět nějaká ta končetina.

Přenesli jsme se a já do Mayi začala okamžitě bušit. Ta jen s úsměvem odrážela všechny mé směšné útoky, a když ji to přestalo bavit, vyslala na mě štít. Jenže já byla připravená a kouzlo jsem obrátila na ni. Takže byla zavřená ve světelný kopuli, ale já do ní nemohla mlátit!

„Jak jsi mě sem mohla vzít?" ječela jsem na ni jak největší hysterka Evropy.
„Hele, já vím, že když tě někdo ovládne a přiměje tě, aby ses s ním vyspala, tak to není moc příjemný a chápu, že vzpomínky na to a tohle místo u tebe může vyvolat vztek. Ale bylo to před pár sty lety, už by ses sakra měla vzpamatovat! A mimochodem, fakt musíme jít."

Mávnutím ruky jsem zrušila štít a šla za ní. Sice jsem se ještě úplně neuklidnila, to dělá ta moje přirozená výbušnost. A taky to, že ten hajzl, kterýho jsem tady potkala, po mně nechtěl jenom sex. Byla jsem bohyně, kterou mohl ovládat. Usmyslel si, že ovládne svět. No to je fuk. Ale je fakt, že bych asi máti měla pomoct.