Pokračování: My Major Jasper Whitlock
Katherine si nikdy nemyslela že by se zamilovala do upíra.
Ne protože se jich bála nebo je považovala za monstra, ale protože až do nedávná nevěděla o existenci upírů. O vlkodlacích věděla, ale ne moc.
Ale stal...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já vím, ale z nějakého důvodu se jí nechci vzdát."
,,Odcházíme." ,,Cože?" ,,Musíme pryč. Lidé si začínají všímat, že Carlisle nevypadá na svůj věk. Takže musíme odejít." Řekl a stal zády k ní.
,,Nemůžeš mě opustit. Vem mě s sebou, jen mě prosím nenechávej samotnou." ,,Ne, Katherine. Nemůžeš s námi." ,,Proč?" ,,Nechápeš to?" ,,Co?" ,,Byla to jen hra, Katherine. Nemiluju tě." ,,Lžeš. To není pravda. Ty lžeš." Katherininy oči se zaplnily slzami, které začaly pomalu téct po tvářích.
,,Slyšela jsi mě. Byla to jen hra." ,,Ne. Lžeš!" Křičela Katherine. ,,Katherine, pochop to, nemiluju tě." Katherine už dávno začala brečet a nemohla tomu uvěřit. Nevěřila tomu.
,,Jaspere... Já tě miluju. Nemůžeš mě tu jen tak nechat. Ty lžeš. Nevěřím ti." Řekla a udělala pár kroků k němu, ale on zase pár kroků od ní. ,,Měla by jsi. Byla to jen hra. Měla by jsi jít dál." ,,Ne." ,,Už musím jít. Za chvíli odjíždíme." Řekl než zmizel.
Jakmile byl Jasper pryč, Katherine spadla na kolena a vložila si obličej do dlaní. Samozřejmě, že mu nevěřila. Bylo jí jasné, že je za tím něco víc, ale i tak ji to bolelo. Bylo to, jako by jí někdo vrazil nůž do srdce. Cítila jak se její srdce rozbíjí na několik malinkých kousků.
Katherine se nedařilo vůbec nadechnout. Snažila se, ale prostě to nešlo. Její srdce bilo rychleji. A už vůbec nemohla přestat brečet.
Nevěděla, jak dlouho brečela, ale nakonec vyčerpáním omdlela. >>>>>>>>>>>>>>> ,,Kat. Katherine, vstávej."
Katherine otevřela své zarudlé oči od pláče a podívala se na svého otce.
,,Katherine, já myslel, že už to skončilo." Řekl Charlie a Katherine se posadila. ,,Promiň. Nechtěla jsem tě probudit. Nevím proč se to vrátilo." Řekla a utřela si slzy.
,,To je dobrý. Jdi ještě spát." ,,Dobře."
Charlie odešel a Katherine si lehla, ale věděla, že už neusne. Nemohla. Po tom, co se jí zdálo, už nemohla spát.
Nechápala to. Už dlouho se jí nic nezdálo a teď najednou další. Byl to velmi nevítaný sen. Teda spíš noční můra.
Bylo skoro šest, tak se rozhodla, že konečně vyleze z postele a půjde si dát sprchu.
Potom udělala ranní hygienu a šla se obléct, aby se mohla jít nasnídat a jít do školy.
Oblékla si čisté spodní prádlo, bílou košili, světle hnědé džíny a obula si světle hnědé lodičky.
