Královna bez koruny (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 3.

Dlouhý týden jsem bloumal po hradě sám, princezna Mikasa i princ Levi jako by se vypařili. A musím říct, oba dva mi neskutečně chyběli. Je to zvláštní, jsem z toho všeho  neuvěřitelně zmatený. Myslel jsem, že mluvím s jednou a tou samou princeznou Mikasou, ale jak už jsem zjistil, ona nebyla jedna. Tedy, Mikasa je jen jedna, ale osoba, se kterou jsem mluvil byla ona jen v polovině případů.

,,Erene, já chápu, že tomu nerozumíš," řekla mi Historia, když jsem za ní přišel a dožadoval se vysvětlení. Zdála se celá rozrušená, nemohla uvěřit, co jsem jí všechno pověděl. A že jsem jí řekl všechno, jelikož po obou variantách toho, co mi představili jako princeznu Mikasu se ona stala mou opravdu dobrou kamarádkou.
,,Nejen nerozumím! Mám v tom totální zmatek!" vykřikl jsem zoufale a ona si povzdechla.
,,Víš, Erene, princ i princezna měli svůj důvod, proč ti tohle řekli," zašeptala smutně a já ji rozčíleně probodl pohledem.
,,a ten se dozvím...?"
,,Ten by ti měl říct princ osobně," řekla a já si dlouze povzdychl.
,,Historio, prosím. Já... chápu, že nechceš vyzradit jejich tajemství, ale já... já to potřebuju vědět!" v očích už jsem měl slzy. A možná právě ty ji přesvědčily, aby začala vyprávět.

Nyní sedím na své posteli a celý ten příběh si znovu a znovu přehrávám v hlavě. Historia opravdu nevynechala žádnou důležitou drobnost. Vyprávěla o šťastné rodině a zejména o sourozenecké lásce a blízkosti mezi princem a princeznou, tolik podobnými, až na výšku a pohlaví. Vyprávěla o chvíli, kdy se princ přiznal ke své sexualitě a otec s ním odjel k propasti. A taky vyprávěla o tom, že tam byla. Byla tam, když princův otec vrazil dýku do hrudi prince a odjel pryč. A taky tam byla, když z křoví vyběhla princezna Mikasa, která vše sledovala.

Pověděla mi, jaké měl princ štěstí. Z části proto, že se dokázal zachytit větve, která ze strany rokle rostla, z části proto že měla princezna sebou lano. Z části proto že byl lehký a ona silná, tudíž ho mohla vytáhnout. Ovšem největší štěstí spočívalo v bystré hlavě Leviho sestry, která se rozhodla pro jistotu, kdyby otec chytil jeden ze svých hysterických záchvatů, po manželčině smrti celkem běžných, vycpat mu hruď a břicho polštáři. Věřila, že si zakulacení jinak hubeného prince nevšimne, od smrti své ženy byl skutečně nevšímavý a jeho děti mu byly fuk.

A na samý závěr mi řekla o zprávě, kterou král podal. Prohlásil prince za mrtvého a pod trestem smrti zakázal, aby se o něm kdokoli, kdo ho znal, zmiňoval. Pověděl lidem, že princezna, která se snažila sdělit lidem pravdu a neuváženě ještě ten večer vynadala otci, je psychicky v nepořádku. Pověděl to i o všech, kteří o tom něco věděli. Museli tehdy pryč z hradu. Pryč od posměchu všech lidí. A tak všichni věrní utekli sem, kde dodnes žijí se svým princem, svou princeznou a před cizinci, jež by mohli otřást nudnou, ovšem bezpečnou budoucností, hráli, že je vše tak, jak si všichni myslí. Jak si vždy mysleli.

,,Ale proč se princ neukázal před lidmi? Proč sám nepověděl, jak to je?" zeptal jsem se šokovaně. Mohl to přeci celé zachránit!
,,Protože mu tehdy bylo čtrnáct, Erene!" řekla Historia a já pouze naprázdno otevřel pusu, ve snaze něco říct, slova se ale zadrhla v mém hrdle.
,,Č-čtrnáct?" vykoktal jsem a ona smutně kývla.
,,Král nad ním měl plnou moc. Vymyslel by další lži, nařkl Mikasu ze lhaní, nikdo by princi nevěřil," řekla smutně.
,,Ale teď už je dospělý!" namítal jsem dál.
,,Ano, to je. Ale roky plynuly a on... on už nemůže. Bojí se," přizná smutně a já si vybavím tu verzi princezny, kterou považuji za Leviho. Ten že by se bál? To není možné, pomyslím si.
,,Vím, na co myslíš. Nedává své emoce často najevo, ale je to tak. A ani já, ani Mikasa jsme ho nedokázaly přemluvit," řekla smutně a já pochopil.

Vstanu ze své postele a rozrušeně přejdu na druhou stranu místnosti. Na jednu stranu si přijdu naprosto strašně. Já se do ní zamiloval, doopravdy. A teď? Jak mám teď vědět?
V tu chvíli si ale vzpomenu na všechny ty chvíle, kdy se princezna chovala chvíli nějak a chvíli jinak. Sakra, jak jen jsem si tohohle mohl nevšimnout? Chvíli jí vadilo oslovení výsosti- to byl princ, kterému sebrali možnost vládnout. Chvíli jí nevadilo, protože tehdy to byla ta princezna, která o tuto možnost nepřišla. Chvíli mne probodával pohledem, nechtěl přijmout k sobě do hradu, protože by se kvůli mě musel převlékat a přetvařovat, u večeře jsem jí ale nevadil, protože to přeci byla ona!