Poslední den na Zemi

7.

Rychle jsem se zvedla. Nechápala jsem co tu dělá.

,,Promiň,“ zašeptala Talia.

Radši jsem na ni nereagovala. Vstala jsem ze země a čekala, co Henry řekne. Zastavil se těsně přede mnou.

,,Kam odjíždíš?“ zeptal se zoufale.

,,Co? Jak…jak to víš?“ zakoktala jsem se.

,,Natalia mi napsala, že jestli se s tebou chci naposledy rozloučit, mám jít sem.“ Otočila jsem se na Talii. To si dělá legraci. Pomyslela jsem si. ,,O co tu jde?“ byl zmatený. Otočila jsem se zpátky k němu. 

,,Je mi to tak strašně líto, Henry.“ Stekla mi slza.

,,Ale co ti je líto?“ 

,,Do půlnoci musím odejít a už nikdy se nebudu moct vrátit,“ sklopila jsem hlavu, nedokážu se mu podívat do očí.

,,Cože? Jak odejít? Prosím Zoe neopouštěj mě.“ Třepal se mu hlas.

,,Nemám na výběr.“ Už se mi také začínal třepat.

,,Zoe, prosím tohle mi nedělej. Nemůžu o tebe přijít.“ Vzal mi tváře do dlaní

,,Je mi to tak strašně líto, Henry,“ položila jsem své ruce na ty jeho. ,,Nechci tě opustit.“

,,Tak mě neopouštěj,“ zašeptal.

,,Ale já musím,“ začaly mi téct slzy.

,,Nezvládnu to, když odejdeš.“ Setřel mi slzy a samotnému mu začaly téct.

,,Zoe, za chvilku bude půlnoc,“ ozvala se máma.

,,Ne, prosím ne,“ zašeptal Henry. Pustila jsem ho a šla obejmout mámu a Talii.

,,Dohlídněte mi na něj. Mám vás ráda.“

,,My tebe také,“ řekli nastejno. Vrátila jsem se k Henrymu. Naposledy jsem ho políbila.

,,Všechno bude dobré. Miluji tě.“ Pustila jsem ho, sundala jsem si řetízek co mi kdysi daroval a vložila jsem mu ho do dlaně. ,,Abys na mě nezapomněl,“ odstoupila jsem kousek aby se mu nic nestalo. Vzala jsem do rukou kamínek s hvězdnou září a rozdrtila ho. Naposledy jsem na ně podívala a v tu chvíli se ozval Henry.

,,Miluji tě.“

Zář mě pohltila a já pomalu začala stoupat do výšky. Ta síla mě vynesla do nebe a v jednom místě jsem se zastavila. Už jsem neměla tělo. Byla jsem jen zář.

Pohled Henryho

Jakmile Zoe zmizela. Poklekl jsem na kolena a rozbrečel se.

,,Henry,“ ozvala se vedle mě Natalia. ,,Chtěla abych ti tohle dala, až tu nebude.“ Podala mi dopis. Otevřel jsem ho a začal číst.

Můj nejmilejší Henry,

To co právě teď dělám, že ti to píšu, je zbabělé. Musím odejít. Ani nejsem schopná ti to říct do očí, vysvětlit ti, že to není tvoje chyba, ale kdybych se s tebou měla loučit z očí do očí, nedokázala bych od tebe potom odejít.  Miluji tě z celého svého srdce. A  jestli je cena za to, že tě ochráním, to že tě musím opustit tak  ji zaplatím. Vím, že to teď nechápeš,ale slibuji ti, že  Natalia ti vše vysvětlí. Rozumí tomu více než já. Je to o historii naší rodiny a povinnosti staršího potomka, kterou jsme vázaná. Asi si říkáš, proč jsem ti to neřekla dřív, proč jsem dovolila abychom se do sebe zamilovali, ale já o tom nevěděla. Celý život to máma držela v tajnosti a řekla mi to 48 hodin před mým odchodem. Nechtěla jsem strávit poslední den ve smutku a přemýšlením nad tím co nikdy nebude. Proto jsem nic neřekla. Prožila jsem s tebou nádherných 9 let přátelství následované ještě krásnějšími 6 lety lásky. V mém životě na Zemi jsi měl speciální roli a doufám, že po tom co odejdu, najdeš někoho, kdo tě bude milovat stejně jako já miluji tebe a budeš s ním moct žít tak  jak sis vždy přál. Žij život jaký si zasloužíš.

S láskou navždy tvá Zoe 

Ps: Kdyby se ti někdy zastesklo, podívej se na nebe, na hvězdu Cassiopeiu. Navždy bude zářit jen pro tebe.

Vzhlédl jsem k nebi a podíval jsem se na zmíněnou hvězdu.

,,Navždy tě budu milovat má nejdražší a jediná, má milovaná Zoe.“

621 slov