Musim zavřít oči a jít. Pár kroků stačí. Musim to dokázat. Říkali, že to zvládnu. Nevim, jestli říkali pravdu nebo lhali kvůli mámě a mě. Pořád na ten den vzpomínám. Musim, i když nechci. Některý části mám jenom jako mlhu. Pamatuju si zvuk skřípání brzd a tmu. Bylo to už tak dávno. Půl roku, nejspíš. V nemocnici plyne čas buď rychle nebo pomalu, ale nikde tu není kalendář, kde byste mohli odtrhávat listy. Ti šťastnější by počítali, kolik dnů tu ještě budou. Já patřim mezi ty druhý. Aspoň v dohledný době. Všechny ty hadičky, co mi vedou z rukou mi hrozně vadí. Sice to necítim, ale stejně. Jako malá jsem nenáviděla očkování a braní krve. Co bych teď za to dala. Za obyčejný očkování. Místo toho necítim nic.
Nekoukej na monitor, říkali mi. Hlídání tepu a srdce. Věděla jsem, co to znamená.
Najednou se mi zamlžil obraz a po krajích se plížila černota. Udělalo se mi mdlo. Nevědomky jsem koukla na monitor. Zelená křivka se změnila v rovnou čáru a pravidelné pípání na táhlý pískot. Ochabla mi hlava. Dál už jsem slyšela jenom: „Pohotovost na 12!" Mlha se změnila na, mě tak dobře známou, tmu. Nemyslela jsem na nic.
Ze tmy se vynořovaly obličeje. Máma. Táta. Ségra. Levis. Ach, můl Levis. Kolik dní a nocí jsem kvůli němu probrečela. Milovala jsem ho. Zabil se na motorce. Někdo do něho najel.
„Nesmíš." Cože? Kdo to...? „Prostě nesmíš." Levis. Jako by byl u mě. „Hledej tlukot svého srdce. Poslechni si to moje." Naše srdce bila stejně. Věděla jsem to. „Musíš žít dál."
Jeho hlas jsem musela poslechnout. Moje duše bloudila tělem do všech těch zdravých i ochrnutých částí. Nakonec srdce našla a spojila se s ním v jedno.
Nejdřív ve tmě viděla světlo jako kdyby zapálila svíčku. Světlo dál rostlo a žhnulo, až měla před očima jenom bílo. A Levisův hlas.
„Pamatuj na to, že tě budu vždycky milovat." Všechno zmizelo.
Pravidelné pípání monitoru. Oddechy doktorů. Natáčení vody do kelímku. Šustění obalů od léků.
„Já tebe taky," zašeptala jsem a slza mi potichu sklouzla po tváři.
Docela slaďák tohle :D neni to moc pravděpodobný ale co :D tohle je ještě delší :O
ČTEŠ
Art Never Comes From Happiness (cz)
Short StoryToto bude mimořádné vypisování, které ještě nikdo neviděl. Cením si toho, kdo má odvahu si je přečíst :D Budou přibývat podle rychlosti mého přepisování. Jsou to krátké storky, které na sebe nenavazují.
