„Co mám dělat?" zeptala se Bett. „Ty se mě ptáš, co máš dělat?" řekla. Když se to dozvěděla, bylo jí na nic, ale když byla s Bett, tak to nesměla přiznat. „Buď v 20:15 na Facu, odpovim ti na všechno," řekla Bett a odešla. Musela tam bejt. Zeptat se jí na všechno. Co jí řekl, kde jí to řekl, co mu odpověděla...
A chtěla to vůbec vědět? Jejich vztah byl oboustranej a oba to věděli. Sama to z části zařídila. Proč to dělala... Hm, stejně by u něj neměla šanci.
Šla jako stín. Sama. Už dlouho chodila sama. A taky v černém. Černé vlasy jí padaly do obličeje. Neměla sílu odhrnout si je. Černé oči měla skelné z toho šoku, kterej před chvílí zažila. Černé kozačky šlapaly do louží. Už nemohla dál. Musela utéct z reality... ale kam...? Zatoužila po kámošce, které by se mohla se vším svěřit. Chtěla se vybrečet, ale slzy stále nemohly přetéct přes okraj.
Domů nechtěla. Většinu času sice trávila doma, ale právě proto tam teď nechtěla. Potřebovala se pořádně odreagovat.
A pak viděla jeho. Toho, který jí změnil život. Ale v tu dobu to netušila. Jeho černé oči se vpíjely do jejích. Havraní vlasy měl mokré. Měl jenom černé džíny. Tiše rozvinul svá černočerná křídla.
Věděla, že právě teď dostal její život úplně nový rozměr.
Tohle se stalo. Teda až na toho křídlatýho :D
PS - koukněte na další věci co píšu :)
ČTEŠ
Art Never Comes From Happiness (cz)
NouvellesToto bude mimořádné vypisování, které ještě nikdo neviděl. Cením si toho, kdo má odvahu si je přečíst :D Budou přibývat podle rychlosti mého přepisování. Jsou to krátké storky, které na sebe nenavazují.
