Byla noc. Pomalu a tiše šla polem. V ruce měla lucernu. Ráda se takhle procházela. Nikdo jí nemohl přikázat, aby zůstala doma. Teda mohl, ale k ničemu by mu to nebylo. Přemýšlela při pohledu do nekonečného pole. Letos bude úroda bohatá. Před pěti lety, psal se rok 1518, byla hrozná zima a na jaře nebylo skoro žádné obilí. Trpěli jsme hlady. Ale letos to vypadá dobře... Myslela na věci, co jí v nedávnu potkaly a nevěděla, jestli to byly náhody nebo osud. Najednou zakopla o drn. Skoro spadla, ale hned to vyrovnala. Světlo zhaslo. Hned nato se ozvalo zapraskání. Pomalu se otočila. Svíčka, která ještě před chvílí zářila v lucerně, teď ležela v poli a jedno suché stéblo od ní pozvolna chytlo. Od něj další a další. Dala se do běhu, protože myšlenka na uhašení byla naivní. Než doběhla do 10 metrů od svíčky, chytil od ohně už celý trs klasů. Rozběhla se rychleji. Vesnice byla daleko. Les byl sice blíž, ale v noci to nebyla nejlepší volba. Za pět minut už nemohla běžet. Ohlédla se. Plameny šlehaly výš a rychle požíraly pole. Doufala, že to je osud...
Měla to být slohovka, než jsem se dozvěděla, že máme dělat něco jinýho -.- :D
ČTEŠ
Art Never Comes From Happiness (cz)
NouvellesToto bude mimořádné vypisování, které ještě nikdo neviděl. Cením si toho, kdo má odvahu si je přečíst :D Budou přibývat podle rychlosti mého přepisování. Jsou to krátké storky, které na sebe nenavazují.
