Art Never Comes From Happiness (cz)

.

„Proč mají všichni kluci chvíli, kdy nadávaj na svoje bejvalky? Je to paradox. Nejdřív se hrozně milujou a pak najednou nenáviděj. Neříkám, že my holky se nechováme zrovna nejlíp, ale kluci by se mohli trochu krotit."

Zaklapla jsem deník. Už mi dochází stránky, potřebovala bych si koupit novej. Beru bundu a baleríny, klíče a řidičák si hodim do tašky a jedu pryč. Lidi asi překvapí, když jim 16tiletá holka řekne, že si píše deník, a proto to ví jenom mamka, která mi nechává soukromí. Tátovi sem nikdy tyhle věci neříkala. Myslim, že by mu to připadalo vážně divný. Když sem poprvé doma řekla, že mám kluka, bylo mi skoro 14, tak se na mě koukal, jako kdybych měla patřit do léčebny pro postižené nebo že jim během pár minut řeknu, že sem těhotná, nejlíp třeba v 5. měsíci. Dal mi dokonce domácí vězení na tejden, když zjistil, že si dělám řidičák. Potom mu asi došlo, že žijeme ve 21. století, že holky nejsou jenom služky, který vaří a uklízí, a že řidičák je docela fajn věc.

Nemám žádnou nejlepší kámošku, jenom kámoše a myslim, že je to lepší. Kluci jsou upřímný, vždycky řeknou, co si myslí a nikdy se nepohádaj kvůli holce. No, teda většinou. Nepodrazí tě. Nejsou takový svině jako holky. Měla jsem už hodně nejlepších kámošů kluků, ale potom jednomu z nás došlo, že chce víc a dal se na ústup. Tohohle kámoše nechci ztratit, tak jsem si zakázala ho milovat. Vim, že je to dětinský, zakazovat si city, ale jinak prostě nemám šanci.

Ani jsem nepřemýšlela nad cestou a už jsem stála před Jakovým domem. On je vždycky první, za kym jdu, když mi něco je. Vždycky mě utěší, řekne pár věcí a za chvíli už jsem v pohodě.

Docela dlouhý :O :D