Pouliční Kluk [Yaoi]

🙃11🙃

Přišel jsem k němu a položím mu ruku na rameno a stisknu.
Polkl nahlas.

,,Nejsem úchyl...Ty věci prostě mám. Mám na to svůj věk a mohu si takový věci kupovat."
Zakloní hlavu a koukne se na mě.

,,P-promiň..."koktl..

,,Nah...nekoktej."moje dobrá nálada je pryč.
Jako?! Já mu pomáhám a on totok řekne. Nejradši bych teď hned odešel a šel se projít parkem.

,,Hele...Jsem klidný,ale tohle mě docela nakrklo. Takže já si půjdu dělat úkoly a ty tu budeš pěkně sedět a jíst. Až dojíš...sedneš si na postel a budeš čekat."
On mi na to přikývl na souhlas.
Tak stejnak nemá na výběr.
Vezmu si batoh a položím si ho vedle svého stolku na úkoly. Jako úkoly,které teď máme jsou docela lehké.
Takže bych to mohl mít tak za dvacet minut. Vytáhnu z tašky učebnice a položím si je na kraj stolu.
Uspořádám si tužky,psací potřeby a papíry na vedlejší psaní.
Z hromádky učebnicí jsem si vybral fyziku a hned na ni makám. Ať to mám vše z krku.
Občas po očku zkontroluji Kumiko,copak on dělá.
Sedí na posteli a čumí na svoje nohy.

PO PŮL HODINĚ

Tak to trvalo dýl než jsem si myslel.
Otočím se židlí na Kumiko,který obrovskou nudou usl na posteli.
Usmál jsem se jak je roztomilý,když spinká.
Odstrčím se od židle a vstanu.
Všimnu si poházených a zachumlaných papírků na zemi mojí vinou. Hlavně,že mám koš hned u stolku.
Posbírám je a vše vyhodím tam,kam mám.
Přijdu ke Kumikovi.
Pohladím ho po hebkých vláskách.
Chytnu jeho nohy a dám mu je na postel,aby se mu líp hajinkalo.
Vezmu heboučkou a pěkně chlupatou modrou dečku. Přehodím deku přes něho,aby mu nebyla zimuška.
Víc se do ní zachumlal jako,aby mu neutekla. Tiskne si ji pořádně k tělu,že je to tak nehorázně cute.
Vezmu si mobil. Pššššt...Vypnu zvuk u foťáku a udělám si fotečky.
Tohle nesmí on zjistit. Jinak si vážně bude myslet,že jsem úchyl,ale já nejsem úchyl.
Jen mám takovou úchylku.
Až budu mít kohokoliv. Tak to vše použije. Heh...V hluboko v duši doufám,že to bude tohle překrásné stvoření.
Pohladím ho po vláskách a vlepím mu pusu na čelíčko.,,Spinkej Kumiko."šeptnu a odejdu.
Nechám ho v klidu se vyspat.
Zašel jsem si do kuchyně.
Moje rodina se někam vytratila.
Prý na nákupy...Pche..nesnáším nákupy a nejhorší je to,že mě vždy tahá mamka a nebo ségra! Nejradši mám chuť je zastřelil a říct sorry mámo nebo ségro.
Ony jsou vážně hrozné! Nad oblečením čekám hodinu než si něco vyberou! Ale když kde o jídlo..To si hned koupí a nevadí jim kolik to stojí..
Chudák táta.
Je mi ho líto. Bude tahat tašky.
Se mu stejnak vysměju jako on mě,když je doma a já někde kotvým v obchoďáku se slečínkama.
A to si ještě budu muset počkat jakého budu mít partnera nebo partnerku.
Mně jebne...
Po takovém přemýšlení jak se tátovi budu smát jsem konečně přišel,co budu dělat v kuchyni.
Z dělání úkolů mi nějak vyhládlou tu v bříšku. Pak ještě musím jít cvičit.
Vezmu si sebou Kumiko do jednoho fitka.
Možná by i cvičil se mnou.
Tedy pokud by sám chtěl.
Mohl bych být takový jeho menší trenér.
Bože! Musím přemýšlet o jídle! Né to,co se děje nebo stane kolem mě.
Vezmu si vajíčka a slaninku.
Omg! Si udělám omeletu se slaninkou.
Už se mi zbíhají sliny.
Hned si připravím suprdupr pánvičku.
Vezmu si sádlo. Ah ano...sádlo.
Jako nejím moc zdravě,ale z cvičení to vše spaluji.
Jinak jako vážně používáme sádlo na smažení. Někdo používá olej. Tak my sádlo.
Už si začínám dělat omelety a připravil jsem si další pánvičku na slaninku.
Já si tedy pochutnám jak mástršéf v té soutěži.
Jen,abych nebyl plný ze slin,které mi skoro tečou z pusy.
To bude baštička.
Měl bych nabídnout i Kumikovi,aby si taky dal a zjistil jaký jsem kuchařík.
Uvidí se jestli nebude spinkat.
Za chviličku jsem všechno měl.
Nádobí...Nah mička umyje a mamka potom uklidí.
Heh jsem hrozný syn.
I když Kumiko skoro před chvilkou papkal a na jeho talíři ještě dost zbylo.
Nah...Jím to svoje. Já mám hlad a meh jídlo!
Sorry Kumiko.
Měl bych si i na Kumiko dávat pozor.
Vždyť ho ani neznám. Mohl by něco ukrást,ale nepřipadá mi tak.
Vypadá jak takové štěně,které bylo bohužel týrané.
Budu se snažit ho chránit. I co to stojí!
Vždyť je to takové nevinné štěňátko.
Mám asi pro to štěně slabost.
Hele...kdybych mu říkal štěně.
Vymyslel by pro mě taky něco?
Nebo by se jen vztekal, ať mu tak neříkám?
Kdo ví.
Možná jo.
Možná ne.