svět plný inkoustu

Další den a nová překvapení

Tato kapitola je věnovaná ViVisnowKiwi a Mariannon, které mě neustále podporují. Děkuju moc za podporu od Vás a i od ostatních, protože si jí moc vážím. Opravdu moc. Dále chci těmto úžasným dámám poděkovat za pomoc při opravování mé nezbedné gramatiky.

 Lily

Probudila jsem se do dalšího slunečného dne. A mne čekala nová práce a nové prostředí. Oblékla jsem se, ve spěchu jsem se nasnídala a šla do práce. K+M+B. Jasně. Klíče, mobil, brýle mám, desky mám a spoždění. No to snad dotáhnu když popoběhnu.

Sammy

Dnes přijde nová kolegyně Lily, kterou mám provést po studiu. Stejně mám pořád chuť mu dát přes hubu. Joey. Proč jsi ještě ostřejší a ironičtější než dřív. No jo. Asi nemá rád lidi. Nechápu jak to, že se stále držím v klidu.

Joey

Dnešek bude potřeba dodělat ty trubky a další oprava stroje bude stát spoustu peněz. No nic. Radši půjdu do své kanceláře. Je třeba aby Sammy dodělal tu píseň k novému dílu, který musí dokreslit Henry.

(zde autorka upozorňuje na Joeyho zvrhlost a nebezpečnost této části)

Sedl jsem si do svého křesla a přemýšlel nad vším co vlastně dělám. Noha mi stále bolí a bolest ani přes prášky už tak často brané a silné neustupuje. Svět je pouhá iluze. A ty ji nikdy nedokážeš ovládnout naprosto dokonale. Sny se mění ve skutečnost, která jednou zničí nejen mě, ale i ostatní.

Nevěřím, že se to stane, ale doufám, že pokud to vyjde tak získám nesmrtelnost. Smrti se bojím nejvíce, ale nikdo to doteď neví. A ostatní neví, proč stavím ten pekelný stroj. Neznají rituál a ani by to nepochopili. Doufám, že se vše povede podle plánu a že se nemám čeho bát, kromě smrti. Lily je šikovná a talentovaná, ale dnes musím spustit stroj a pokusit se stvořit něco nevýdaného.

(bezpečná část)

Lily

Došla jsem do práce, ehm ke studiu, kde na mne čekal Sammy a Henry si s ním povídal na schodech. Když mě oba zahlédli tak se na mě usmáli a sešli schody, aby mi nabídli rámě. Byla jsem mezi nimi a oni mě přidržovali, protože s podpatky nejde normálně chodit. Tančit či běhat ano, ale chodit do schodů už vůbec.

Sammy mě dneska provede celým studiem, probleskla mi hlavou tato myšlenka, ale já byla stále optimistická a plná naděje a očekávání. Sammy sice vypadá smutně, ale Henry se tvářil jako můj otec, když ráno odjížděl na služební cestu. Mamka jela s ním a oba se na mě usmívali a říkali, že všechny překážky zvládnu ať se děje co se děje.

Ten den mi volala záchranka, protože oba zahynuli v tragické autonehodě, kterou zavinil kamijon, který jel v protisměru a jelikož byla zima tak byla i námraza a kamion to napálil v zatáčce přímo do osobáku.

Jenže já jsem šla dál a snažila se, aby i oni nahoře byli šťastný a i oni vyděli, že se snažím překonávat všechny překážky. Nebojím se ničeho. Nemám čeho, protože jsem přežila školní šikanu i nejapné poznámky o tom, že jsem sirotek a že jsem sama na všechno.

Teď je mi 21 a bydlím sama, žiju po svém a nezaleknu se ničeho. Já dávám ostatním šanci na štěstí a vedu je dál, jako jsem šla sama bez pomoci ostatních. Někdy je potřeba i k té nejhorší duši chovat se hezky, aby byla šťastná.

Vyšli jsme schody, Sammy mi ukázal vše. Od sklepů s inkoustem až po největší osobnosti, které dabují postavy. Sue byla milá a chovala se hezky, ale když mluvil v její přítomnosti Sammy, tak koktal a nedokázal ze sebe vysoukat ani jedno slovo.