Mia Cullen(TS)

Kapitola 4

Mia
Probudila jsem se v mojem pokoji. Chvíli jsem vázala jestli je to nebe nebo skutečnost. Já jsem živá ? Jak to že jsem ještě naživu. Hlavou se mi honily vzpomínky na včera. Mám superschopnost?! Rodiče mě kvůli ní opustili? Cullenovi jsou upíři ?! Najednou jsem si připadala jako v jednom z těch filmů které se hrají v kinech . No super ještě mě přijde navštívit vlkodlak a bude to úplně dokonalé. Pomalu jsem vstala a potichu vyšla z místnosti. Sešla jsem ze schodů dolů a nakoukla do obýváku. Všichni tam seděli tedy kromě Carlise ten byl asi v práci. Klepaly se mi kolena strachem, ale měla jsem moji superschopnost co se mi mohlo stát . No jasně Mio zase někoho odhoď někam daleko a pak na den strať vědomí. Vešla jsem si obýváku a všechni se na mě podívali. Začala trapná chvíle. ,,vy jste mě nikdy nechtěli zabít že?"zasmáli se tomu jako kdyby to byl vtip roku. ,,To víš že ne navíc tvoje krev by nám stejně asi moc nechutnala" řekla Esme. Nechapavě jsem se jí podívala do očí. Ale v tu dobu už stál za mnou Jasper a držel v ruce nůž . ,,co chceš dělat ?!" Řekla jsem a polkla poslední slovo. Jasper neodpověděl a rychle mě říznul do ruky. ,,Au" vykřikla jsem na něho. ,,promiň, ale koukni" řekl Jasper a ukázal na moji ruku. Udiveně jsem zírala na moji ruku. Měla jsem modrou krev. ,, ale nechápu to" řekla jsem ,,co jsem když ne člověk " Esme jen pohla ramenama. ,,Je mi líto včerejšek'' Esme se pousmála ,,takovou reakci jsme čekali'' čekala jsem cokoli, ale ne že řekne toto. ,,Jdu ven" řekla jsem a myslí si podala batoh, došla ke dveřím a vyšla ven.
Procházela jsem se lesem a přemýšlela nad životem. Procházela jsem se jen tak mezi stromy, když jsem zahlédla nějakého kluka kousek ode mně.