Alpha to Alpha (Camren, CZ)

3. Kapitola

„Milo? Alejandrův hlas se rozléhal jeskyní, když položil ruku na vlasy své dcery. Spala. „Milo. Probuď se zlatíčko. Jdu na lov."

„Ta-tati?" Camila se probrala a otevřela oči, takže se její pohled setkal s otcovým. Byl to člověk, stejně jako ona. Nemohli stále brát vlčí podobu, protože by je to začalo ničit a mohli by zeslábnout, měli by ji používat jen při boji nebo lovu. Ale Camila vždycky dávala přednost vlčí formě.

„Jdu na lov, Justin je ve svém pokoji, kdybys ho potřebovala. Vrátím se dřív, než přijde Lauren." Alejandro se sehnul a políbil Camilu na čelo. „Miluju tě, tati." Zívla.

„Moc tě miluji, Milo."

S tím Alejandro rychle převzal podobu svého šedobílého vlka a uháněl do hlubokého temného lesa.

--

Lauren ležela stočená do klubíčka na dece v jeskyni. Byla ve své lidské podobě, dlouhé vlasy měla omotané kolem břicha. Nespala. Nemohla spát. Rodiče vstoupili do jejího pokoje a její hlava vystřelila vzhůru.

„Až se vrátíme z lovu, vezmeme tě ke Camile, nebude to trvat dlouho." Říkala Clara, když šla k dceři a políbila ji na čelo.

„Zůstaň v jeskyni, dokud se nevrátíme, vrátíme se před setměním." Mike rozcuchal Lauren tmavohnědé vlasy, když souhlasně přikývla.

„Dobře. Ahoj mami a tati. Doufám, že přinesete něco dobrého."Smála se.

„Pokusíme se! Ahoj Lauren, milujeme tě." Clara se na dceru usmála a Lauren jí úsměv opětovala.

Lauren se dívala, jak její rodiče převzali vlčí podobu a vyběhli z jeskyně. Nechali ji samotnou v matně osvětlené jeskyni.

--

„J-Justine?" Zeptala se Camila a pomalu vešla do jeho pokoje. Justin byl ve vlčí podobě, Camila si toho všimla a rychle Camila se proměnila ve vlka, aby zapadla mezi Justina.

Justin spal, Camila se k němu tiše přiblížila. Nad Justinovým levým okem byla hluboká jizva, která vypadala poměrně čerstvě. Camila svraštila husté obočí a naklonila se k němu blíž. Už se k němu chystala natáhnout tlapu, když se Justin probudil.

„Běž pr-“ Camila sebou trhla a vyděšeně uskočila dozadu, "Ach, Milo, jsi to jen ty." Řekl Justin, když se uvelebil na posteli. Malý vlk se na něj musel několik vteřin dívat, než si uvědomila, co se stalo, když to udělala, zavrtěla hlavou, aby tu myšlenku odstranila.

„Justine?" Camila si vzpomněla, proč k němu vůbec přišla, „Taťka se ještě nevrátil." Justin nastražil uši a položil hlavu na podlahu. „Neboj se, Milo! Má hodinu zpoždění. On-"

„Už by se měl vrátit."

Camila si začínala dělat starosti, ale Justin vypadal velmi klidně. Poplácal ji po hlavě a řekl jí, že by se o něj neměla bát.

Znepokojené bílé štěně odešlo z Justinova pokoje a vrátilo se do svého. Věděla, že by si neměla dělat starosti, protože její táta byl alfa. Bude v pořádku. Ale co když nebyl? Co by –

„M-Mi-Milo," Před Camiliným pokojem se ozval udýchaný hlas.

Její otec.

„Tati!" Camile poskočilo srdce radostí a vyběhla ze svého pokoje. Jenže když k němu dorazila, celý svět kolem ní ztuhl. Natáhla ocas. Její tělo ztichlo. Krev jí tuhla zimou. Viděla to, čeho se vždycky obávala.

Její otec ležel na podlaze a z břicha mu tekla krev. Vypadal staře a unaveně, musel to brzy vzdát.

„Ta-tati? C-co. Co se stalo?!" Ubohá dívka se dusila vlastními slovy a po tváři jí stékaly slzy, ale pohltila je její srst. Nechápala to.

„M-Milo dítě." Pokusil se zvednout hlavu z podlahy jeskyně, ale místo toho začal divoce kašlat. „T-ty jsi v-velmi statečná." Oddechoval, Camila mu teď sotva rozuměla, „Dostaneš se...přes tohle.. Miluji tě. Zavřel oči a soustředil se na dýchání, jenomže teď sípal.

Řekni mi... Řekni mi, co se stalo!Camila vzlykala a čenichem osahávala umírajícího otce. Potřebovala to vědět, musela to vědět. S veškerou svou energií, Alejandro zvedl tlapu a ochranitelsky ji omotal kolem plačící dcery.

„Já – já byl.. zraněn" Teď už šeptal, sotva ho bylo slyšet. Tímhle tempem mu zbývaly vteřiny.

„Ti" Oči se mu pomalu zavřely, když se naposledy nadechl, „U Jaureguiů.."

Alejandro byl mrtvý. Oči měl zavřené a Camila cítila, jak se mu celé tělo uvolňuje a uvolňuje. Právě teď, Camila se soustředila jen na svého otce. Vzlykala mu do srsti a říkala si, že je to všechno jen sen. Noční můra. Ale nebyla.

Nemohla se z toho probudit.

Když její vzlykání poněkud utichlo, zvedla hlavu a podívala se na otcovu tlapu kolem sebe. Náramek tam pořád byl.

Camilina matka, Sinu, vždycky nosila ten náramek, ale když byla zabita, Alejandro si myslel, že bude nejlepší nechat si to jako vzpomínku. Byl opotřebovaný a potrhaný, ale právě proto byl tak výjimečný. Alejandro Camile vždycky říkal, že je to speciální náramek a že dokáže i jiné věci než jen zůstat na zápěstí.

Camila se zadívala na náramek a popadla ho mezi malé zuby. Rychle ho stáhla z otcovy ruky a držela jej mezi zuby. Chtěla ho udržet v bezpečí. Jako vzpomínku. Tak to udělala.

V tu chvíli se před jeskyní ozval škrábanec. Když si Camila uvědomila, kdo by to mohl být, něco v ní cvaklo a vztek ji zasáhl jako blesk, až se celé tělo napjalo.

„Lauren." Zavrčela skrz zaťaté zuby.

Přiběhla ke vchodu do jeskyně a nenašla nikoho jiného, než černé vlčí štěně, Lauren.

Laurenina tvář se lehce rozzářila, „Hej, Camz. Opravdu se bojím, Já ne-“

„Jdi. Pryč. Lauren!" Camila vyštěkla a přerušila ji. Pro Lauren to bylo velmi nečekané a okamžitě ji to zarazilo.

„Počkej.. Cože?" Lauren se zakoktala a o několik kroků ustoupila na otevřené prostranství, kde silně pršelo.

„Slyšela jsi mě, Lauren!" Camila tvrdohlavě štěkala, „Už s tebou nechci mít nic společného. Odejdi z mého života" Vyla a najednou, Lauren cítila, jak ji v očích pálí slzy. Toto se nemohlo stát.

„Camz.. “

„Neříkej mi tak Lauren. "

Spolkla ostrý knedlík v krku. „Camilo, prosím. Ztratila jsem rodiče... nenech mě ztratit i te-“

„Jdi ode mě pryč Lauren. Tvoji rodiče zabili mého tátu! Vrať se k těm vrahům, kterým říkáš smečka!"

„To by neudělali! Obě víme, že by nikoho nezavraždili, zvlášť ne někoho z vaší smečky. Copak to nechápeš?!“ zakňourala a ukázala, jak je zraněná, „Já už nemám smečku!" Lauren se zlomil hlas, když promluvila nahlas. Nad jeskyní udeřil ohlušující hrom a na temné obloze zapraskaly blesky. Taková bídná noc.

"Dobře! Tak mě a moje smečku na pokoji!" Camila se napjala hněvem. „Nenávidím tě Lauren, tebe a tvou rodinu“

S tím, Camila zavrčela a vycenila zuby. Vřítila se zpátky do své jeskyně a nechala venku v dešti velmi osamělou, mokrou, plačící a zmatenou Lauren, aby trpěla sama.

Lauren cítila, jak jí to trhá srdce. Nejdřív se její rodiče nevrátili a teď ji její nejlepší kamarádka nenávidí. Camila nenávidí Lauren s palčivou vášní. Lauren všechny ztratila a ani nevěděla proč.

Ale Lauren měla na mysli ještě jednu věc, teď jsou obě alfy a mají dělat rozhodnutí.

„Co by mi Camila udělala?"

Trošku delší kapitola, ale snad se bude líbit. :) Už to začíná být napínavé.. :D