Alpha to Alpha (Camren, CZ)

6. Kapitola

„Milo, počkej, jsi si tím jistá?"

Nějaká ruka popadla Camilu a rychle ji otočila. Byl to Tyler. Camila se mu okamžitě podívala do očí a přikývla.

„Ano, Tylere. Věř mi... Pomůže to. Pomůže to mně, pomůže to tobě. Pomůže to nám." Camila zašeptala, i když si nebyla úplně jistá, jestli to tak bude. Tyler se na ni tiše zazubil. „Cokoliv ti pomůže... Budu pro."

Camila mu rychle poděkovala, než vyběhla z jeskyně. Potřebovala trochu prostoru, trochu času o samotě.

Vydala se rychle, ale tiše do lesa, ale ne příliš hluboko. Celou dobu měla skloněnou hlavu a dívala se, jak se jí při chůzi pohybují nohy. Věděla, kam míří, dolů k jezeru.

Ráda chodila k jezeru, bylo to jako její soukromý prostor, kde si mohla odpočinout a mít trochu času na přemýšlení. A v poslední době potřebovala hodně přemýšlet.

Přistoupila blíž k jezeru a uviděla ho mezi stromy. Chystala se vyjít na mýtinu k jezeru, když si uvědomila, že tam už někdo sedí. Chlapec. V jejím věku? S nohama ve vodě.

Camila nepatrně vykulila oči, protože nečekala, že tam někdo bude. Chvíli chlapce pozorovala a nezdálo se, že by představoval hrozbu, ale jak si mohla být jistá?

Naklonila se blíž a omylem stoupla na větvičku, která jí hlasitě křupala pod nohou, čímž přerušila ticho.

Camila rychle skočila za strom a chlapec při tom zvuku otočil hlavu. Teď už ho neviděla.

„Nehledám žádné potíže." Řekl klidně, „můžeš vyjít ven," povzdechl si, než zašeptal: „když mi slíbíš, že mě nezabiješ."

Camila se s úlevou usmála, nechtěla žádné potíže, vlastně to bylo to poslední, co teď chtěla. Pomalu položila ruce na strom a vyšla zpoza něj, aby chlapci ukázala tvář. Teď už jasně viděla jeho tvář.

Měl hnědé vlasy a hnědé oči a zíral na Camilu. Uvědomil si, že zírá, a obrátil pozornost zpět ke svým nohám, které tiše pádlovaly ve vodě jezera.

Camila si chvíli udržovala odstup od lidského chlapce. Byl to plně člověk, nebo napůl vlk jako ona? Pečlivě si ho prohlížela a snažila se mu přijít na kloub. Když si chlapec uvědomil, že Camila vypadá obezřetně, bylo to, jako by jí četl myšlenky. „Jsem napůl vlk, neboj se."

Camila si povzdechla a kývla hlavou. Opatrně vyšla na mýtinu a zamířila k jezeru.

„Myslela jsem si to. Myslím, že v tomhle lese nejsou žádní normální lidé. Camila se jemně zasmála, když seděla vedle chlapce u jezera. Otočil hlavu, aby se na ni podíval, a smál se, zatímco souhlasně pokyvoval hlavou. „Jo, asi máš pravdu."

Chlapec natáhl ruku, aby se Camile mohl představit, „Já jsem Shawn." Camila vzala Shawnovu ruku do své a potřásla jí, „Camila."

Shawn ztuhl a těžce polkl, aby se vyhnul očnímu kontaktu s menší brunetkou. Nervózně si odkašlal, „Camila.. C-Cabello?" Zeptal se.

Camila zvedla hlavu a podívala se na Shawna, který se úzkostlivě díval dolů. „Ano.... To jsem já. Jak to můžeš vě-“

„Naše smečka. Slyšeli jsme o tobě." Odpověděl Shawn rychle. To byla ta dívka, které se Lauren obávala? Pomyslel si Shawn. Camila ho pozorovala a měla pocit, že od chvíle, kdy vyslovila své jméno, vypadá trochu divně.

„Z jaké jsi smečky?" Camila se vyptávala. Shawn cítil, jak se mu zrychluje tep. Sakra, Shawn si v duchu dal facku, Nemůžu jí lhát. Hnědooký chlapec se váhavě podíval Camile do očí. „Moje smečka je Jauregui." Prohlásil a přikrčil se, když si představil Camilinu reakci.

Camiliin úsměv pohasl, tvář měla prázdnou. Cítila, že se znovu rozzlobila, ale nechtěla vyštěknout, nechtěla se prát.

Zatím.

„Dobře," mluvila téměř neslyšně. Vstala od jezera. Shawn ji pozoroval, docela byl překvapený, že není rozmrzelá. Ale uvnitř byla.

„Sbohem Shawne." Procedila skrz zaťaté zuby a zastrašeně se na něj zadívala. Cítil teď Camiliin hněv a nechtěl na ni tlačit, tak zvedl ruku a pomalu zamával.

Tehdy Camila zmizela, stejně rychle, jako se objevila, zpátky cestou, kterou přišla.

„Do prdele!" Shawn vyskočil od jezera a podíval se směrem, kterým Camila právě odešla. „Sakra, to je zlý. Tohle je opravdu zlé." Klopýtl dozadu a narazil do stromu. Jeho dech a tepová frekvence se rychle zvyšovaly. „Do prdele." Opakoval a oči se mu rozšířily.

„Musím to říct Lauren."

--

Camila dorazila do jeskyně a srdce jí bušilo vzteky. Zaskřípala zuby, tiše zasténala a vřítila se do svého domu. Všichni členové její smečky se choulili kolem, povídali si, ale když Camila vstoupila, umlčeli se a vycítili její rozrušení.

„Už jsem s přemýšlením skončila!" Křičela, zatímco vztekle oddechovala. „Vím, co chci..."

Zavrčela, „a s čekáním jsem skončila."

Doufám, že se Vám příběh zatím líbí :D Možná ještě dneska přidám další kapitolu :)