Dragon's blood [CZ]

Otázky a odpovědi

„Kate?“ podívala jsem se na brunetku, která postávala u okna a čekala, než se obleču na spaní.

„Ano, April?“ Hned na to se ke mně otočila s širokým bezstarostným úsměvem a já jí za to obdivovala. Za to, jak dokáže být na zrovna takovém místě v klidu.

„Ehm… Když se měním v draka, no… zlepšují se mi smysly, že?“ zeptala jsem se a koukla ke svým holým nahoám, schovaným pouze v látkových kraťáskách.

„Ano, Alex ti to neřekl?“ povytáhla zvědavě obočí.

„Už nevím, nějak si to nepamatuju.“ Uchechtla jsem se. „Já jenom, že jsem… v kuchyni přes zavřené okno slyšela i tekoucí vodu, ale neslyšela jsem, co řešila má… má matka s Alexem a Nickem.“ Skousla jsem si nervózně ret, jelikož jsem jí právě přiznala, že jsem chtěla šmírovat cizí rozhovor.

Kate se zasmála a pokroutila nade mnou hlavou. „O tomhle místě se musíš ještě hodně učit. Každá místnost, je kvůli bezpečnosti, chráněná kouzlem. Vlastně to působí jako zvuková stěna, neslyšíš přes ní nic, ale tvůrce daného kouzla dokáže, jako jediný slyšet každé slovo v domě, i když nikdo jiný nikoliv.“ Když mi to vysvětlovala, přešla ke mně a posadila se vedle mě.

„Ale já slyšela, jak se Alex na chodbě hádá s Alice.“ Na chvíli jsem zapřemýšlela a nakonec dodala. „Ale dost tlumeně na to, že stáli pár kroků od dveří.“

Kate se na mě koukla s přimhouřenýma očima a prohlížela si mě. Mírně natočila hlavu na stranu a jemně se usmála. „Nejsem si jistá, ale možná, díky tvému nadání máš lepší schopnosti. Až se pořádně prospíš a přeměníš, vyzkoušíme tvé schopnosti, reflexy a naučíme tě používat tvé nadání, jak pro své účely, tak na pomoc jiným a taky obranu samozřejmě. Obranu se poslední čas musí učit každý ať už nadaný, nebo nenadaný, každý musí umět bojovat a bránit své město.“ Pohladila mě po rameni a chlácholivě se usmála. „Ale teď se musíš pořádně prospat, abys měla přeměnu v pořádku.“

Přikývla jsem a lehla si pod peřinu. „Dobrou.“ Zašeptala jsem směrem k ní.

„Dobrou, April.“ Zavřela jsem oči, a jenom slyšela, jak šla zatáhnout žaluzie u oken a následně zabouchnutí dveří.

Po zabouchnutí jsem okamžitě začala ztrácet pojem o realitě a čím dál víc upadala do říše snů.

Probudila jsem se a pořádně se rozhlédla po místnosti, byla tma, ale nebyla jsem si jistá, jestli je den nebo noc, díky žaluziím. Přehodila jsem nohy přes kraj postele a snažila si zvyknout na tmu. „Zvláštně se probouzíš.“ Řekl cizí hlas a já nadskočila leknutím. „Spíš nepravidelně na rozdíl od jiných přeměňujících se draků.“ Prudce jsem se postavila a začala se pořádně rozhlížet kolem sebe. Díky tmě jsem nic neviděla, a jelikož jsem byla vystrašená, nedokázala jsem se soustředit na přivyknutí. Začala jsem rychle a přerývavě dýchat a zároveň se nepřestala točit, kolem své osy. „Hou, klid holka, klid. Uklidni se.“ Hlas jsem slyšela čím dál blíž, ale stále jsem nedokázala rozpoznat směr.

V hrdle mě začalo pálit a já se snažila dýchat víc, než nereálně, abych ten žár zhladila. Prudce jsem vydechla a místnost ozářilo modré světlo. Následně zase zahasnulo, ale já v tu chvíli přestala rychle dýchat a uklidnila jsem se. Zírala jsem před sebe, kde jsem uviděla menší plamínek a nedokázala si zodpovědět otázku, kde se to tam vzalo, co to bylo, nebo jak se to stalo. „Páni.“ Zašeptal ohromeně hlas a já se opět začala rozhlížet.

„April, uklidni se.“ Řekl rozhodně hlas a následně se rozsvítilo světlo v místnosti. Rozmrkávala jsem slzy, které se mi díky prudkému světlu rozslzely. Když můj zrak zaostřil, naskytl se mi výhled, na kluka s černými vlasy a značně potetovanou hrudí. Počkat hrudí? Ten kluk tu stál bez trička, stál tu jenom v černých teplákách, bez trička. Ten kluk neměl tričko a já se z toho mohla zbláznit. Okatě jsem si ho prohlížela a měřila pohledem. Nakonec mé oči opět zabloudili k jeho obličeji, na kterém byl úšklebek. Bradu měl orosenou mírným strništěm, díky několikadennímu neholení a jeho oči dokonale ladily s havraními vlasy. Byly krásně hnědé. Jako… Jako hořká čokoláda.