Děti okamžiku

Tragikomedie

Jade

Zírám do mobilu, jakobych kromě faktu, že jsem už dávno měla být doma, mohla odhalit i záhadu samotného Bermudského trojúhelníku. Spodní čelist mi pomalu klesne.

Jak jsem tohle mohla dopustit? Bože, já jsem fakt nemožná!

15 zmeškaných hovorů a několik vzkazů?! Mamka musela vyletět z kůže.

Dohodly jsme se, že nejpozději v šest večer budu doma. No, je něco málo po sedmé. Když se podívám z okna, vidím jen černo, které je malinko tlumeno světly lamp z ulice.

Jak jsem jen mohla takhle ztratit pojem o čase?

,,Kruci," rychle se zvednu z gauče, kde jsem si celou dobu povídala s Griffinem, Kiarou a Jeremym, teda spíš je poslouchala a jednou za čas něco řekla. Mluvili o nově vycházejících albech mně nezmámých kapel a já se mezitím snažila zapamatovat si alespoň název jedné z nich, abych si ji mohla zkusit poslechnout.

Black Veil Brides, Sleeping with Sirens, Asking Alexandria, Slipknot...

Jakže se jmenovala ta první?

Jake se před chvílí někam vytratil, údajně musí něco dohodnout se - jak svou partu sám nazval- svým gangem. Prý ať se ani neopovážíme tu něco provést. Žádné starosti, brzy tu bude o mě míň. A to nejen v domě, ale i v součtu populace, protože mamka mě asi určitě roztrhne vejpůl.

,,Co se děje?"

,,Už jsem měla být dávno doma." Odpovím Kiaře s neskrývanou frustrací, nechce se mi odtud. Teď, když tu Jake není, je to opravdu přátelské. Jeremy a Kiara jsou milí a Griffin je taky fajn. Prohrábnu si vlasy, které vyloženě prosí o hřeben, a v hlavě si dám facku.

Sakra, tohle jsem zvorala...

,,Starostlivá máti?" Rýpne si Jake, který se právě vrátil s lišáckým úsměvem, a já za tenhle večer dostanu již poněkolikáté chuť si zkousnout ret, tentokrát bych asi o ústa přišla. V hlavě mám pár jízlivých odpovědí, jenže ani jedna nezazní nahlas.

,,Tak trochu." Vydechnu přebytečný vzduch z plic. Kdyby jen věděl, jak je ono,,trochu" velké, pravděpodobně by se mi vysmál, kdyby nevyzvídal. Při té myšlence donutím svou levou ruku dát v pěst, jako kdyby mě to mělo zbavit nepříjemného chvění, které se mi kdykoli rozlije po místě, kde mám nos, když o něj prsty zavádím.

Ještěže mi nic nezačalo otékat...

Krvavá Jade se už nikdy nesmí opakovat.

Kousnu se zevnitř do tváře, tak se mi konečně podaří vyhnat z hlavy tu příšernou vzpomínku. Kromě obav, co mě čeká doma- nedivila bych se, kdyby policie-na sobě nedám nic znát. Místo toho pozvednu koutky vzhůru.

,,No nic, tak já vás opustím. Hrozně ráda jsem vás poznala, byli jste vážně super. Moc děkuju, že jsem tu mohla být. Hrozně jsem si to užila." S každým z přítomných alespoň na chvíli navážu oční kontakt.

Suma sumárum, bylo to super.

,,My tebe ještě radši."

,,Nechceš přijít na příští zkoušku? Zase ve středu," přidá se ke Kiaře Griffin.

Černoška se na malý moment zaculí mým směrem. Baví mě její úsměv. Je roztomilý, protože vždycky při tom odhalí mezeru mezi předními zuby a ďolíčky ve tvářích zvýrazněné malými piercingy ve tvaru kuliček. Dokázala bych si s ní hodiny a hodiny povídat. Nebudu lhát, překvapuje mě to, ale způsobem, jakým Kiara vystupuje, by to šlo skutečně samo.