Maková panenka

-2-

Malá Izzi si chodila každé odpoledne hrát na pole plné vlčích máků, které vlastnili její rodiče, měla to tu moc ráda, bylo tu spousty krásných motýlů, kteří kolem ní poletovali, jako by chtěli tančit s ní, tedy alespoň tak si to Izzi vždy představovala.
Také zde byla spousta malých a roztomilých broučků, třeba berušky, ty měla Izzy také moc ráda, vždy počítala, jestli mají opravdu 7 teček a prozpěvovala si u toho básničku,kterou jí učila maminka:

První beruška přišla, chyběla ji tečka.
Přišla i ta druhá, té chyběla noha.
Třetí beruška letí v páru, vede s sebou svoji mámu.
A ta další smutně kouká, chytila se u pavouka.
Beruško v té síti, snad ti tam dost svítí.
Pomůžu ti sluníčko, ať je dobré všecičko.

Izzi byla vždy tak zabraná do toho všeho kolem ní, že si ani neuvědomovala jak ten čas letí...nevnímala v podstatě nic, kromě svých berušek, motýlů a vlčích máků.

A přesně tohle ho zraňovalo.

Koho?

Přeci toho malého chlapce, který každé odpoledne seděl u břehu potoka a sledoval malou Izzi jak vesele poskakuje uprostřed vlčích máků.

Líbilo se mu, jaká Izzi je, stále veselá, plná energie, a tak trochu jako on.

Izzi totiž nebyla jen ta veselá holčička z pole, když byla mezi ostatními dětmi, tak ji odmítali, říkali o ní, že je zvláštní, protože si chodí hrát sama na pole mezi brouky.
Ale nebyli takoví všichni, byl tu ještě Sam, ten malý chlapec, který pořád seděl sám v koutku a přemýšlel, jaké by to bylo úžasné, bavit se s někým, jako je Izzi.
Sam věděl mnohem lépe než ostatní jaká Izzi je, ostatní jen věděli že si Izzi hraje s broučky v poli, ale Sám ji viděl jinou.
Věděl že v poli tančí, protože si s motýly nepřijde tak sama a protože ji připomínají maminku, věděl, že těm broučkům pomáhá, prostě on jediný věděl, že Izzi je velmi hodná a křehká, stejně jako ty vlčí máky. Stejně, jako byla její maminka.