-7-

1 1 0
                                    

Sam vyběhl z domu a všude Izzi hledal, na všech místech kam spolu vždy chodili, dokonce byl u ní doma, ale nikdo mu neotevřel.
Nezvedala mu telefon, měl strach, bál se, že něco pokazil a Izzi ho kvůli tomu nechce vidět. Bál se, že to tak necítí, nebo na ni šel příliš rychle.

Celé dny doma proležel, jediné co udělal bylo to, že se každý večer, vracel k vlčím mákům a prosil potichu motýly ať mu dají znamení, kde by mohla být.
Až po několika dnech, když byl opět na louce, začal prudce foukat vítr a to byl ten moment, kdy si všiml, že mu z kapsy vypadl složený kousek papíru, který mu nebyl nijak povědomý.
Ihned ho chytl.
Byl to uhledně složený papír, s nakresleným krásným motýlem na nepokreslené části.
Jen jediný člověk mu mohl dát tento dopis.
Izzi.
Jakmile to Samovi došlo ihned ho otevřel a začal číst:

Milý Same, pokud jsem ti dala tento dopis, tak jsi mi pravděpodobně vyznal co cítíš, věděla jsem to celou tu dobu a cítila jsem to stejně, ale tohle není dopis o vyznání. Víš. Pokud jsem ti dala tento dopis, tak proto, že jsem ti nedokázala říct pravdu, ke které se odhodlávam již velmi dlouhou dobu.
Jsem nemocná. Ano, možná to na mě nebylo znát, ale je to už delší doba, mám velmi slabé srdce, v mém případě už prý nepomůže ani transplantace, mé tělo by to nezvládlo, proto chci to srdce nechat někomu, kdo si ho zaslouží více než já , navíc doktor  řekl, že mi zbývá nanejvýš měsíc života. Ironie je v tom, že mi tohle řekl skoro před měsícem, víš. A já stále nebyla schopná ti to říct, vím, že tě to raní a chci aby sis nic nedával za vinu,neřekla jsem ti to, protože jsem ti nedokázala ublížit, vím, je to sobecké, ale občas takový musíme být každý, miluji tě Same a vím, že i ty mě. Byl to nejhezčí měsíc mého života a velmi si vážím toho, že jsem ho mohla prožít právě s tebou, Same.
Teď, když tohle čteš, je ze mě už asi motýl, jako je má maminka, doufám, že se jednou potkáme, až budeš andělíček, stejně jako tvůj tatínek, doufám, že to nebude příliš brzy.
Tvá Izzi

Jakmile Sam dopis dočetl nezmohl se na nic jiného, než přes oči plné slz zašeptat do ticha:,, Zasloužila sis to srdce jako nikdo jiný Izzi, v životě jsem nepoznal nikoho, kdo by si ho zasloužil víc, můj malý motýlku. ''

Maková panenka Kde žijí příběhy. Začni objevovat