Maková panenka

-4-

Od toho dne se spolu ti dva scházeli každé odpoledne, hráli si, smáli se, počítali spolu beruškám tečky, hádali kolik je na louce vlčích máků, byli nerozdělitelní, všechny děti na ně koukali jako na dva podivíny, ale jim to bylo jedno, byli šťastní. Spolu.
A nikdo jim to nemohl pokazit.
Trávili spolu obrovskou spoustu času, asi by jste si říkali, že je zvláštní, jak se tihle dva dokáží vidět tak často a dlouho a i tak jim nedělá problém si pořád o něčem povídat.
Byli si opravdu podobní. Velmi podobní.
Nejen Izzi totiž měla motýlí maminku, po které ji zbyl jen talisman.Sam byl na tom podobně, maminka mu vyprávěla, že když odjel tatínek na vojnu, tak musel zachránit malého chlapečka přesně jako je Sam a tak se z jeho tatínka stal andělíček, aby ho mohl chránit pořád.
Sam byl smutný, že tatínek chrání nějakého cizího kluka a on ho ani nemůže vidět, ale na to mu vždy maminka říkala, že tatínek dává pozor i na něj, protože má tam nahoře velký rozhled.
Sam byl smutný, že s ním tatínek není, ale byl rád, že se na něj dívá shora a dává na něj pozor, navíc co by se Samovi mohlo stát, když má po tatínkovi kouzelné hodinky, které nemají čísla, ale dělají pouze tik tak, tik tak tak...maminka mu vždy říkala, že pokaždé, když Sam uslyší tik tak tak, je to tajná zpráva od tatínka, že ho má moc rád a dává na něj pozor.
Sam vlastně nechodil k potoku pouze pozorovat Izzi, bylo to pro něj místo, jako byla pro Izzi louka plná vlčích máků.
Dříve chodil k řece s tatínkem chytat ryby, proto tam začal chodit, když šel tatínek do nebe, počítal ryby a představoval si, které z nich si asi také pamatují jeho tatínka.

Tohle sice nejsou příliš hezké vzpomínky jak pro Izzi, tak pro Sama, ale jsou to vzpomínky, díky kterým se tihle dva poznali, a vyrůstali spolu jako velmi šťastné děti.