Maková panenka

-6-

Časy se mění, stejně tak i lidé, jen naše Maková panenka a Její motýl Emanuel byli stále stejní, stále spolu tancovali v makovém poli a byli šťastní a sami sebou.
Sam se rozhodl, že konečně řekne Izzi co k ní cítí, nelíbila se mu představa, že by to mohl udělat někdo jiný.
Jednoho večera nešli tancovat na louku jako obvykle, bylo to snad poprvé, co spolu nešli na louku, byl to pro ně zvláštní pocit, byl to jejich zvyk, který po tolika letech porušili.
Teď k tomu, proč nešli na louku,Sam se rozhodl, že bude nejlepší to Izzi říct večer, hezky při svíčkách, proč také nevyužít situace, když jeho matka není doma, že.
Pozval tedy Izzi k němu na večeři, při jídle nastalo trapné ticho a tak najednou oba vyhrkli:,, Musím ti něco říct! ''

S údivem na sebe koukali s otevřenou pusou, dokud Izzi nepromluvila:,, Ty první Same, prosím. ''

Řekla to tak nějak smutně , že z toho byl Sam zmatený a zároveň znepokojený, ale konečně se tedy odhodlal vyznat Izzi jeho city.

,, víš Izzi, známe se hodně dlouhou dobu a už jako malý kluk jsem si uvědomil jednu věc, záleží mi na tobě, záleží mi na tobě jako na nikom jiném, chtěl bych, abys byla se mnou,jsme spolu sice stále, ale ty víš jak to myslím Izzi,'' řekl a podíval se na Izzi s odhodláním v očích.

V tom se v něm něco zlomilo.
Viděl ji. Viděl ji tak, jak ji nikdy nechtěl vidět. V slzách,které se jí kutálely po jejích krásných tvářích, Sam nečekal ani vteřinu a slzy ji začal otírat, když v tom ho Izzi z ničeho nic políbila.
Sam byl v sedmém nebi, nečekal, že by se tohle někdy mohlo vůbec stát.

Ale ne vždy je vše tak růžové, to by nebyla realita. Izzi Sama objala a hned na to se zvedla a se slzami v očích utekla pryč.

Poslední co Sam slyšel než mu zmizela naposledy z dohledu bylo velmi tiché a velmi bolestivé promiň.

Než si Sam uvedomil co se stalo, byla Izz už dávno doma, schoulená ve své posteli, plná bolesti, doufala, že si Sam přečte ten dopis, který mu nechala v kapse když ho objímala v ten správný čas.