Maková panenka

-3-

Jednou Izzi tancovala obzvláště vesele, tedy alespoň to tak vypadalo, ve skutečnosti tak veselá nebyla, vlastně vůbec, byla smutná, protože stále přemýšlela nad maminkou, chyběla ji.
Izzi sevřela svůj náhrdelník v rukou a tančila co jen jí její drobné krůčky stačily, najednou s sebou se slzami v očích škubla a upadla na zem.
Když si Izzi uvědomila, že její milovaný talisman po mamince se jí ztratil bůh ví kde, rozbrečela se a začala vyprávět motýlům, aby se cítila lépe.

,, Milí motýlci, až potkáte v nebíčku maminku, moc jí pozdravujte, chybí mi, chtěla bych také být motýlek, abych mohla letět za maminkou.
Pomůžete mi najít můj talisman?'' Posteskla si.
Samozřejmě že motýlci kolem ní dále jen poletovali a malé Izzi bylo ještě více do pláče.

Najednou se vedle Izzi kdosi objevil a natáhl k ní ruku.

,, Ahoj, viděl jsem, že jsi ztratila svůj talisman, pomůžu ti ho najít, chceš?''
Řekl Sam v rozpacích, nikdy by si nemyslel že s Izzi vůbec promluví, ale nemohl ji tam nechat v slzách uprostřed pole.

,, Ty jsi motýl? ''
Vyhrkla ze sebe Izzi když se se Samovou pomocí zvedla ze země.

Sam se zasmál.
,, Ne, já jsem Sam, '' řekl a usmál se.

,, Já jsem Izzi, '' odpověděla mu dívka s červenými tvářičkami.

Sam s Izzi začali společně prohledávat Makové pole, dokud Sam nezakřičel:,, Mám ho! ''

V ten moment se Izzi rozzářily oči a rozběhla se přímo k Samovi a radostí mu skočila kolem krku.

,, Děkuju Same, chceš si se mnou zatancovat? ''
Zakřičela znovu veselá Izzi.

,, Moc rád, '' řekl milé Sam a uklonil se jako pravý gentleman.

Izzi se tomu pouze zasmála, chytla Sama a tancovali tak dlouho, dokud nebyl čas jít domů.

,, Přijdeš zítra zase Same? "
Zeptala se Izzi s nadějí v hlásku.

,, Přijdu a moc rád, '' usmál se na ni chlapec.

To byl pro tyhle dva osudový den, oba získali něco velmi důležitého. Přátelství.