Dlouhé creepypasty

Rake

Autor: Black goes gray

Během léta 2003 zaujal média ze severovýchodu Spojených Států, než vypadla elektřina, případ s humanoidním stvořením. O bytosti nezbyly téměř žádné informace, jelikož o ní byly během výpadku záhadně smazány veškeré zmínky.

O této bytosti neznámého původu vypovídali svědci zvláště z venkovského New Yorku a jeden dokonce z Idaha. Bytost vyvolala v těchto lidech všechny možné druhy emocí od nepohodlí a strachu až po téměř dětinskou hravost a zvědavost. Ačkoli se jejich psané příběhy nedochovaly, vzpomínky přetrvaly i nadále. Toho roku se případ snažilo vyřešit hned několik lidí. Na začátku roku 2006 bylo známo okolo dvou tuctů téměř identických dokumentů časovaných z 12. století až po současnost, ze 4 různých kontinentů.

S několika vyšetřujícími lidmi jsem byl v kontaktu a získal několik ústřižků z jejich budoucí knihy.

Dopis Na Rozloučenou: 1964

"Když si takhle připravuji svůj konec, chtěl bych se omluvit za veškerou vinu nebo bolest, který můj čin způsobí. Je to jenom jeho chyba. Jednou jsem se probudil a cítil jeho přítomnost. A jakmile jsem otevřel oči, spatřil jsem ho. Jindy jsem se probudil a zíral do jeho očí, poslouchal jeho hlas. Nemohu spát, když nevím, co mě při dalším probuzení čeká. Sbohem."

Nalezeno v dřevěné bedně spolu s dvěma prázdnými obálkami adresovanými Williamovi a Rose a jedním volně ležícím dopisem bez obálky:

"Nejdražší Linnie,

Modlil jsem se za tebe. Řekl tvé jméno."

Zápisek deníku (přeloženo ze španělštiny): 1880

"Zažil jsem ohromnou hrůzu. Zažil jsem ohromnou hrůzu. Zažil jsem ohromnou hrůzu. Vidím jeho oči, když zavřu své vlastní. Jsou prázdné. Černé. Spatřily mě a zaryly se mi do duše. Jeho mokrá ruka. Nebudu spát. Jeho hlas (nečitelný text)."

Mariňákův zápisník: 1691

"Přišel ke mně ve spánku. V rohu postele jsem cítil něčí přítomnost. Všechno vzal. Musíme se vrátit do Anglie. Už se sem na žádost Rakea nikdy nevrátíme."

Od svědka: 2006

"Před třemi lety jsem se na 4. července vrátil se svou rodinou z Niagarských vodopádů. Všichni jsme byli velmi unavení po dlouhém dni řízení, takže jsme okamžitě uložili děti do postele a šli spát.

Okolo čtvrté ráno jsem se vzbudila a myslela si, že můj manžel vstal, aby si došel na záchod. Využila jsem příležitosti a znovu si pro sebe ukradla kus deky, což ho samozřejmě vzbudilo. Omluvila jsem se mu a řekla jsem mu, že jsem si myslela, že je na záchodě. Jakmile se ke mně otočil čelem, zalapal po dechu a skrčil nohy tak rychle, že mě málem shodil svým kolenem z postele. Potom se mě chytil, ale nic neříkal.

Po několika vteřinách zvykání si na tmu jsem spatřila důvod jeho zděšení. U rohu postele sedělo zády k nám něco, co vypadalo jako nahý muž, nebo nějaký druh bezsrstého psa. Jeho tělo bylo v jakési zvláštní póze, jako by ho předtím přejelo auto. Okamžitě jsem se také vyděsila, ale zároveň jsem o něj měla strach. V tu chvíli mi připadalo, jako by chtěl pomoc.

Můj muž koukal chvílemi přikrytý přes svoje rameno a koleno, potom se rychle podíval na mě a poté znovu na bytost.

Bytost se chvíli rychle míhala kolem jedné strany postele a poté houpavým pohybem přešla na druhou stranu, až byla skoro stopu od manželova obličeje. Na asi 30 sekund bylo ticho (nebo spíš 5, situace to jen natahovala) a bytost si prohlížela jeho obličej. Potom rychle položila svou ruku na manželovo koleno a vběhlo do chodby k pokojům dětí. Zaječela jsem, zvedla jsem se a rychle běžela rozsvítit světlo, abych té věci zabránila ublížit mým dětem. Jakmile jsem vyběhla na chodbu, spatřila jsem to celé skrčené asi 20 stop ode mě. Otočilo se to na mě s obličejem od krve. Rychle jsem rozsvítila. Stiskla jsem vypínač světla a spatřila svou dceru Kláru.

Zatímco jsme s manželem běželi naší malé dceři na pomoc, věc seběhla po schodech dolů. Byla velmi těžce zraněná, a tak ze sebe byla schopná dostat pouze svá poslední slova svého krátkého života. Řekla: "To on je Rake."Po cestě do nemocnice sjeli můj manžel se dcerou v autě do jezera. Ani jeden to nepřežil.

Protože jsme bydleli v malém městě, novinky se rozšířily celkem rychle. Policie byla ze začátku docela užitečná a náš příběh zaujal i několik novinářů. Ale článek o našem případu nikdy nevyšel ani v novinách, ani v televizi.

Několik následujících měsíců jsme já a můj syn Justin bydleli v hotelu nedaleko domu mých rodičů. Jakmile jsme se vrátili domů, začala jsem odpovědi hledat sama. Nakonec se mi podařilo najít jednoho chlápka z vedlejšího městečka s podobným příběhem. Napsali jsme si a popsali tak své vlastní zážitky. Věděl o dalších dvou lidech z New Yorku, kteří též viděli postavu, které jsme od té doby říkali Rake.

Trvalo nám všem skoro 2 celé roky brouzdání po internetu, než jsme dali dohromady něco o tomhle Rakeovi. V žádném z dokumentů však nejsou detaily nebo pokračování. Jeden zápisek bytost popisoval na prvních třech stránkách a pak už nikdy zmíněna nebyla. Zápisek z lodního deníku nevysvětloval vůbec nic než to, že jim Rake řekl, aby všichni odešli. Byl to také poslední zápisek toho deníku.

Také se ovšem našli případy, kdy Rake navštívil jednoho člověka vícekrát. Hodně lidí též zmiňovalo, že s nimi Rake mluvil, mou dceru nevyjímaje. To nás dovedlo k zamyšlení, jestli se u nás Rake objevil před tím, než jsme na něj přišli.

Celé dva týdny jsem každou noc zapínala kameru u své postele. Pečlivě jsem se každé ráno zaposlouchala do zvuků, jak se převaluji. Už jsem se naučila rozeznat ten zvuk, když se video přehrávalo v 8x větší rychlosti. (A stejně to zabralo každý den téměř hodinu)

První den třetího týdne jsem však zaslechla něco nového. Byl to velmi ostrý hlas. Byl to Rake. Nedokážu to poslouchat tak dlouho, abych z toho něco vyrozuměla. Zatím jsem to ani nedala poslechnout nikomu jinému. Jediné, co jsem věděla, byl fakt, že už jsem to někde slyšela, a teď i věřím, že to mluvilo, když to sedělo před mým manželem. Sice si nepamatuji, že bych něco slyšela, ale z nějakého důvodu mi jeho hlas vždycky připomene právě ten moment.

Myšlenky, které se tehdy musely honit hlavou mé dcery, mě doteď činí smutnou.

Sice jsem Rakea neviděla od doby, co mi zničil život, ale vím, že byl u mě v ložnici, když jsem spala. Vím a bojím se, že se jednoho dne probudím a on na mě bude zírat."Videa zmiňující RakeaV létě 2011 vytvořil amatérský filmař hororový snímek postavený volně právě na příběhu Rakea. Můžete se na něj podívat zde:

Uživatel Youtube Ryan Morphy (aka Vicious516) též natočil video zmiňující Rakea, na které se můžete podívat zde: