Dlouhé creepypasty

Následky života

Autor: imaginemonstervi.deviantart.com

"To je ale život, mladá, svobodná, můžu si dělat, cokoli se mi zachce," zamumlala si dívka pro sebe, když se dívala z okna svého pokoje, stále ještě v pyžamu. Byla to bezstarostná a odvážná dívka, která prováděla už takto mladá mnoho adrenalin zvyšujících činností, jako třeba bungee jumping, krádeže a spoustu dalších. Její jméno bylo Anna Schrucks a bydlela ve městě plném teenagerů, jako byla ona. Jakmile došlo na nějakou výzvu, byla opatrná, ale nikdy neucouvla; v této generaci jste se museli zkrátka překonat, pokud jste chtěli zapadnout. Její mobil začal vibrovat a Anna si zkontrolovala zprávy. Jeden z jejích kamarádů napsal, že se s partou sejdou v parku a někam půjdou, takže se zvedla, převlékla se do svého černého trika a tepláků a šla dolů na snídani.

Její matka se posadila k ní ke stolu, "Takže Anno... copak máš dneska v plánu?" zeptala se a podívala se na ni.

"No, víš, jen tak půjdu s kamarády ven si užít," odpověděla Anna s plnou pusou toustu.

"Zlato, nemyslím si, že bys dneska měla jít ven..." řekla její matka váhavě.

"Proč ne?" podívala se dívka zmateně na svou matku.

"Nic, jen... cítím, že dneska není dobrý den na to jít ven a ty přeci víš, že mám trochu strach z věcí, které s kamarády provozujete... Jenom nechci, aby se ti něco stalo."

"Aw, mami, neboj se," usmála se, "Nedostanu se do nebezpečí, vždycky si dávám pozor, věř mi." Annina matka si znovu povzdechla, "Tak dobře," usmála se trochu," Ale vezmi si s sebou bundu, je poměrně chladno."

Anna zakoulela očima, "No jo, mami," odpověděla, jakmile dokončila snídani. Nandala si své zelené tenisky a vzala si ze skříně svou žlutou bundu a opustila dům. Počasí jí pořádně zarazilo. Bylo zvláštní, že na obloze byly temně šedé mraky, ale nepršelo a ani nevál vítr. To se jí vůbec nelíbilo. Anna se setkala s kamarády v parku, kde byl Eddy, Sára a Jace. Mluvili o tom, kam by ten den mohli jít, nebo jaký zatím měli den, než jeden z nich prohodil "Hej, zahrajme si prostě Pravdu nebo úkol." Celá skupina souhlasila. Později si všichni sedli do kruhu a před sebou měli prázdnou flašku. Flaška se neustále otáčela a lidé o sobě prozrazovali své pravdy a dělali své úkoly... než se flaška zastavila u Anny.

"Takže Anno," Jace měl na tváři škodolibý úsměšek, "pravda, nebo úkol?" otázal se. Anna si vybrala úkol. Jace byl známý pro své obtížné, ale vzrušující úkoly. Anna ho za to obdivovala a i tak neměla s jeho úkoly nikdy žádný problém.

"Hmmm," zamyslel se, "vyzívám tě, abys šla sama do té staré, opuštěné elektrárny ve městě," prohlásil pyšně.

Anna se trochu zamračila, "Sama...?" zeptala se tiše.

"Jo," odpověděl Jace.

"Nebo snad máš strach?" dodala samolibě Sára.

Zatímco se ostatní hihňali, Anna se postavila a prohlásila "Nemám strach! Udělám to."

Po chvíli chůze dorazili na ono opuštěné místo.

"Seš si tím jistá, Anno? Vždyť víš, jak nebezpečné tohle staré, zrezivělé místo je," otázal se Eddy. Vždycky se bál až příliš.

Anna se na něj usmála "Neboj se, budu v pořádku. Navíc, žijeme pouze jednou, ne?" zargumentovala. Nejprve zaváhala, ale poté prostoupila rozbitými dveřmi elektrárny.

"Žijeme pouze jednou."

Tato věta vždy přitahovala Anně problémy. Tohle nebyla výjimka. Nejvyšší místnost Annu znepokojovala; byla temná a musela použít svůj mobil. Procházela se okolo, než na zemi našla starou značku. Shýbla se a dala k ní blíž světlo, aby alespoň něco viděla. Přečetla ji nahlas, "Pozor, v případě nestabilních podlah nebo zdí, nevstupovat!"

Pomalu se narovnala, přemýšlejíc, proč ta značka nebyla hned u vchodu, ale už na to nebylo moc času, když se ozval zvuk, jakoby se měla propadnout zem. To nebylo dobré. Vytřeštila oči, projela jí vlna strachu a rozběhla se směrem ke schodům. Než k nim však dorazila, podlaha se pod ní propadla a ona začala padat. Cítila se, jakoby padala ve zpomaleném záběru, jako by najednou měla všechen čas světa na přemýšlení. Její matka ten den neměla dobrý pocit a ona to ignorovala jako něco běžného. Eddy jí řekl, že tohle bylo nebezpečné, ale ani jeho upozornění nechtěla poslechnout. 'Měla jsem poslouchat,' pomyslela si. Najednou se čas hyperaktivně zrychlil a Anna dopadla hlavou na elektrický reaktor, okolo kterého byla louže vody. Kdokoli měl alespoň malé ponětí o fyzice, věděl, že voda vodí proud... a Anna si to právě ozkoušela na vlastní kůži. Křičela a její tělo se šíleně klepalo, jak jí tělem projíždělo tak obrovské napětí. Napětí bylo tak vysoké, že jí to ožehlo vlasy, rozpustilo oči, které stekly do její pusy a po cestě na její tváři nechaly stopy krve a prázdné důlky. Reaktor se na její mrtvolu zřítil a pohřbil tak celé její tělo.

"Mladá dívka jménem Anna Schrucks, naposledy viděna v sobotu odpoledne a s jejími kamarády okolo 17 hodiny. Policie se optala tří náctiletých o této pohřešované dívce, ale ti pouze vypověděli, že o jejím zmizení nic neví. Naposledy byla viděna ve žluté bundě s černým trikem pod ní, černými tepláky, které jí sahaly pouze po kolena a zelenými teniskami. Dívka má šedavě modré oči a blonďaté vlasy. Pokud ji spatříte, volejte 911. Podle policie pátrání pokračuje," řekl zpravodajský reportér těsně před tím, než Annina matka vypnula televizi.