Nightmare | HP

33.

Když jsem se probrala, tak jsem ani neotevřela oči a začala zvracet. Naštěstí mi někdo pohotový dal před ústa kýbl a já nezvracela na sebe. Viděla jsem před sebou tu vzpomínku. Mrtvoly a to nebohé miminko. Nedokázala jsem to dostat z hlavy. Tohle se dělo před třinácti lety a nastane to znovu. Nikdo nemá proti lidem, jako já, šanci. Voldemort je umí ovládat a mít tak neporazitelnou armádu. On a ta žena. Myslela jsem, že nikdo děsivější než on být nemůže, ale z té ženy jsem měla naděláno v kalhotách. Byla tak děsivě krásná. A tak děsivě krutá.

Vyvrátila jsem všechno jídlo a pokračovala se žaludečníma šťávama. Klepala jsem se po celém těle a zase začala plakat. Ta vzpomínka byla v mé hlavě jako děsivá smyčka. Udělal to on. Chtěl mi ublížit, ale proč to dělat fyzicky, když psychicky to bude mnohem účinnější. Chtěl mě dostat na kolena jako ty lidi ze vzpomínky. Zlomit je, aby byli povolnější. Toho kluka zlomil určitě. Pro něj už nic nebude jako dřív. Ani pro mě.

Konečně jsem přestala zvracet a odstrčila kýbl. Někdo si ho ode mě vzal a já se konečně odvážila otevřít oči. Byla jsem na ošetřovně. Ležela jsem v posteli a kolem bylo spousta lidí. Byla tady celá moje rodina. Naproti mě v posteli ležel Harry. Živý a zdravý Harry, který si mě ustaraně prohlížel. Oddechla jsem si. Byla jsem přesvědčená, že to ani jeden z nás nepřežije, ale přežili jsme. A ne díky mně. Kolem něj stáli dvojčata, Hermiona a Ron. Dále ta zrzavá paní, co jsem ji viděla na prvním úkolu a Maddison s nějakou ženou, která byla její věrnou starší kopií. Vypadaly jako dvojčata, ale musela to být její matka. Kolem pasu jí držel černovlasý, trochu zubožený muž. Jako poslední zde stál Brumbál. Všichni mě pozorovali.

,,Nyx," promluvil na mě opatrně Harry jakoby mluvil na laň, kterou nechce vystrašit. Připadala jsem si tak ,,Co...co ti tam ukázal?"

Začala jsem zuřivě kroutit hlavou a z očí mi vyteklo několik nových slz ,,N-nic. Pro-prosím! Ať to přestane!" vzlykala jsem do dlaní a nemohla přestat. Někdo mě objal a pevně si mě k sobě přitiskl. Nemusela jsem ho vidět, abych věděla, že je to Leo. Začal mi šeptat do ucha utěšující slova.

,,Je v šoku," zašeptal někdo v místnosti.

Leo mě od sebe odtáhl a podíval se mi do očí.

,,Miláčku, musíš mi říct, co ti on ukázal," zakroutila jsem hlavou.

,,Prosím," řekl zoufale.

,,Já-já nemůžu," brečela jsem.

,,Tak mi to ukaž," popadl mě za ruce a políbil je ,,Ukaž mi to," zašeptal.

,,N-ne já n-"

,,Musíš!" řekl tvrdě a mně se roztřásl ret.

,,Musíš mi to ukázat," vzal moji ruku a přiložil si ji do vlasů. Pevně tu ruku stiskl a zavřel oči. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Začala jsem mu přehrávat tu děsivou scénu. V některých jejích částech jsem plakala a na závěr jsem křičela. Leo sebou jen cukal.

Když vzpomínka skončila, spustila jsem ruku. Leo měl ve tváři zděšení, ale jen si mě k sobě nepřítomně přitáhl a políbil na spánek.

,,To bylo z minulosti?" přikývla jsem.

,,Oni-oni on," vzlykala jsem.

,,Ššššš," pohladil mě po tváři ,,Už je dobře. Jsi v bezpečí, ano?" přikývla jsem a zalapala po dechu. Musela jsem se pomalu zhluboka nadechnout. Podívala jsem se na Harryho.

,,Jak-jak ses sem dostal?"

,,Měl jsem štěstí," pokrčil rameny.

,,Cedric?" zeptala jsem se nadějně.

,,Nejde oživit mrtvý," stekla mu slza.

,,Omlouvám se," řeknu po chvilce ticha, kdy jsem se konečně trochu uklidnila a přestal se mi klepat hlas ,,Měla jsem tě chránit, ale místo toho..."

,,Měl v úmyslu tě zaměstnat a to se mu povedlo,"

,,Ne," zakroutila jsem hlavou ,,On mě nechtěl zaměstnat. On mě chtěl pokořit. Zničit mě." zašeptám.

,,Proč?" nechápal.

,,Protože na koni, co se necuká, se lépe jezdí," Harry chvíli přemýšlel.

,,Jak si...Co si to tam udělala?" chvilku mi trvalo, než mi došlo, co myslí.

,,Já nevím," pokrčím rameny ,,Do teď jsem to neuměla."

,,Zmizela jsi ve tmě!" znovu pokrčím rameny a nechám to bez odpovědi. Nechci se o hřbitovu bavit. Bylo to to nejděsivější, co jsem zažila. Nechci na to myslet. Chci to vytěsnit z hlavy a už nikdy si na to nevzpomenout. Protože jestli to neudělám, nevím jestli budu moct jít dál. Ostatní nevypadají z toho, co Harry řekl, nijak překvapeně. Určitě už jim o tom všechno řekl. Včetně toho jak jsem se zasekla. Jak jsem ho měla chránit, ale selhala jsem. K čemu pak umím všechny ty věci, když je, ve správnou chvíli, nedokážu použít.

Harry si odkašle. Vypadá nervózně a rozhlédne se po všech okolo. Mají podobné výrazy ,,Řekl, že nejsi jediná," řekne to naoko nenuceně, ale já vidím jak ho zajímá, co odpovím.

,,Jo. Vypadá to, že lidí, co umí to co já, je spousta,"

,,Pravda," řekne žena, co vzhledem kopíruje Maddison ,,Já jsem jako ty."

Otevřu pusu dokořán ,,Kdo jste?"

Žena se zarazí a podívá se ne černovlasého muže vedle sebe. Ten jí stiskne ruku a ona promluví ,,Victorie Blacková. Dřív...dřív Hooperová."

Přimhouřím oči a na chvilku se zamyslím. Prohlédnu na tu ženu. S Maddison jsou stejný. Obě zářivé blond vlasy, které jim splývají ve vlnách na zádech. Velké modré oči jako dvě studánky. Růžová líčka a rty vykrojené do srdíčka. Stejný tvar obličeje a stejné znaménko nad pravým obočím.

Maddison se na mě dívá pohledem, který říká: Omlouvám se.

A ten muž se mě nervózně usměje.

Victorie Hooperová

Victorie

Hooperová

Teď Blacková. Tak se jmenoval ten sériový vrah. Sirius Black. Pamatuji si ho z loňských novin. Vypadal jako on. Černé vlasy. Šedé divoké oči. Potetovaný a vyhublý.

Jsou to manželé a Maddison je jejich dcera. Veselá spokojená rodinka.

Cítím jak zuřím, protože přede mnou právě stojí moje matka.

Moje matka s mým otcem, kterému jsem nebezpečně podobná, a mojí sestrou.

Moje sestra. Celou dobu to věděla a nic mi neřekla.

,,Takže ty vůbec nevíš, kdo jsou tvý rodiče?''

,,Něco málo,'' pokrčila jsem rameny ,,Matku moji nevlastní rodiče nenávidí, takže jediný co mi o ní řekli bylo, že je zrádkyně a děvka a otce vůbec neznají.''

,,Aha,'' řekla zklamaně Maddison.

Popadne mě taková zlost až zatnu pěsti. Podívám se na Lea a ten přikývne. Mám chuť někoho praštit. Tohle snad není možný. Nikdo nic neříká. Jen tam stojí a nadějně na mě koukají. Nic jím nedám. Žádné vlídné slovo nebo úsměv. Nic nedostanou. Opatrně se zvednu z postele na zesláblé nohy.

,,Nyx n-"

,,Mlč!" zavrčím na Tima a odejdu z ošetřovny. Je mi jedno kam. Někam pryč. Hodně daleko od nich.