Nightmare | HP

11.

1988 - Podzim

Nyx

Snažila jsem se to ignorovat, ale teď to přišlo znovu. Tentokrát drobná dívka s blonďatými vlasy. Určitě taky prvačka. Skrz sklo se opatrně podívala do kajuty. Všimla si, že tam někdo sedí. Pokusila se mě zhodnotit. Jela očima od mé hlavy, přes vlasy a šaty. Pak si všimla, že v ruce držím knihu a čtu si. Určitě si pomyslela, že třeba budu celou jízdu ticho. Už se natahovala ke klice, ale pak se zarazila. Kajutou se zatřpytily moje rukavice a ona vytřeštila oči. Okamžitě ruku stáhla a rychle odešla dál do víru lodě. Tohle se stalo už šestkrát za tu dobu, co jsme se ponořili. Ze začátku byli všichni na palubě a kochali se výhledem, ale když kapitán oznámil, že se loď chystá k ponoru, všichni museli do podpalubí hledat volná místa, kde stráví zbytek cesty do Kruvalu.

Já měla volnou celou kajutu, ale k Nyx Lvovové se nikdo nepřihlíží ani na deset metrů. Leo mě varoval, že se mě budou lidé stranit, ale nemyslela jsem si, že tolik. Zatím to vypadá, že své školní léta strávím sama.

Další pokus. Dívka s hnědými vlasy si všimla, že v mé kajutě je volno. Zaradovala se a zavolala na někoho za sebou. Přiběhli další dva kluci. Dávám jim deset sekund než se sbalí a utečou.

Všichni tři vstoupili do kajuty.

,,Ahoj. Máš tu volno?" zeptala se milým hlasem. Přikývla jsem a zase se sklonila ke knize. Třeba si toho nevšimnou. Třeba si mě nebudou všímat vůbec a bude to přece jenom klidná jízda.

,,Já jsem Zoya. Tohle je Nestor," ukázala na tmavovlasého kluka vedle sebe a pak na zrzka vedle mě ,,a tohle je Timofei."

,,Já jsem N-"

,,Nyx," dokončila za mě Zoya ,,Jo, to stříbro mě oslepilo už ve dveřích."

,,Hele nemusíte tady nic předstírat. Jestli chcete jít, prostě běžte. Mě to opravdu neurazí," řekla jsem a zase se začetla do knihy.

,,Co blbneš? Proč by jsme měli chodit pryč?" zeptal se Timofei. Zavřela jsem knihu a zvedla si před obličej svoje zakryté ruce.

,,No a co jako? To že umíš nějaký speciální čáry ještě neznamená, že se strachem uteču pryč. Navíc máš ty rukavice. Takže nám v podstatě ani ublížit nemůžeš," pokrčil rameny Timofei.

,,Promiňte jestli jsem vás urazila. Jen jsem na takové zacházení zvyklá."

Zoya se ušklíbla ,,Podle mě je to spíš hustý."

,,Přesně. Je přece skvělý, že z tebe všichni mají nahnáno," řekl Nestro.

,,Jo? A v čem jako?" nechápala jsem.

,,Prosím tě. Je přece známo, že v Kruvalu starší studenti rádi šikanujou prváky. Na tebe si nikdo nepříjde, když je šance, že by jsi je mohla proměnit v kámen."

,,Neumím lidi proměnit v kámen!"

,,Ale to my nevíme," ušklíbl se Timofei ,,Lidi o tobě říkají různý věci."

,,Co o mě vykládají?" věděla jsem, že o mně mluví, ale nevěděla jsem, že po takové době o mně kolují takové nesmysly.

,,Že umíš chrlit oheň."

,,To není pravda."

,,Že dokážeš zabíjet pohledem,"

Zpříma jsem se podívala Zoye do očí a párkrát mrkla ,,Co myslíš?" pozvedla jsem obočí.

Všichni tři se zasmáli.

,,Prej dokážeš člověku vlést do mysli a aniž by to věděl, ho ovládat,"