Nightmare | HP

43.

Tohle bylo na Nyx moc. Všechny ty informace. Všechno to, co se stalo. Snažila se to zpracovat. Nevěděla, co říct. Má vůbec něco říkat? Nemá prostě jen odejít? Byla z toho všeho zmatená. Nevěděla, co se od ní čeká. Má brečet a začít je objímat? Má se smát? Má být naštvaná? Nebyla naštvaná. Jen nechápala proč. Proč se jim tohle všechno stalo? Proč se tohle stalo lidem jako byla ona? Kde se vůbec vzali? To jí zajímalo ze všeho nejvíc. Nechtěla tady řešit svoji rodinnou tragédii. Už se to stalo a nikdo to už nezmění, ale to, co se lidem jako jí dělá, je realita. Pán Zla je u moci a bude opět usilovat o jejich podmanění.

Odkašlala si ,,Takže ty nevíš, kde se lidi jako já nebo ty vzali?'' její matka vypadá její otázkou překvapená. Nyx bylo jasné, že chtěla, aby reagovala na to, jak jí musela dát pryč, ale to teď řešit nechtěla. 

,,Ne," řekne ,,Souvisí to nějak s tím kamenem, co ty-víš-kdo vlastnil. MJ určitě ví jak to bylo."

,,A kde je MJ teď?" přimhouří oči.

,,V Azkabanu," odpoví její otec pohotově. Asi se tam spolu setkali. To situaci značně komplikovalo. 

,,Nechceš tam doufám jít? Že ne?" ujišťuje se Maddison s děsem v očích.

,,Ne," zakroutí hlavou ,,To by ničemu nepomohlo."

,,Víš," řekne její matka ,,slyšela jsem, že když po pádu ty-víš-koho prohledávali jeho staré sídlo, celé vězení bylo prázdné. Nebyla tam živá duše a po vězních nebyli oni stopy. Říkám si," povytáhne obočí ,,co se s nimi asi stalo?"

,,Kde je to sídlo?" 

,,Zbořili ho. Potom co padl to tam srovnali se zemí," mávne Victorie rukou a Nyx si povzdechne. Tolik lidí, kolik popisovala, že bylo v domě, nemohlo jen tak zmizet. Ani je nemohl nikdo zabít. Tolik mrtvol by se časem našlo. Někdo je musel zachránit a někam schovat.

,,Potřebuju odpovědi. Něco mi tady totiž nesedí. Kouzelníci stejně jako lidi tady byli odjakživa. Z toho, co říkáš to taky zní jakoby Fo-ordaithe tady byli od začátku, ale potom, co jsi řekla, že existuje kámen se zdrojem naší moci a..." zarazila se. Nechtěla se k tomu večeru vracet a mluvit o tom, ale neměla na výběr ,,Voldemort si ze mě na tom hřbitově utahoval. Dělal si srandu z toho, že jsem si myslela, že jsem jediná na světě a použil slovo chyba. Trošku zvláštní výběr slov, nemyslíš?'' podívá se na svou matku, která jí evidentně nerozumí.

,,Jsme chyba ve vzorci lidí a kouzelníků. Něco, co tady nebylo. Někdo nás úmyslně vytvořil," Victoriino obočí vyletí až nad její hlavu.

,,Myslíš?" ujišťuje se.

,,Určitě. Teď je potřeba zjistit kdo, proč a jak. Co znamená Fo-ordaithe? Z jakého je to jazyka?"

,,Nevím," pokrčí Victorie rameny.

,,Umíš číst myšlenky a nikdy tě nezajímalo proč?!" rozhodí rukama Nyx a její matka sebou cukne.

,,Nebylo jak a kdy to zjišťovat," pokrčí rameny a Nyx si povzdechne.

,,Nyx," položí Maddison svoji ruku na její ,,opravdu se chceš do tohohle pouštět? Kdo ví, co najdeš."

,,Hele," podívá se na ni ,,přijela jsem do Anglie proto, abych zjistila kdo jsem. Jednu polovinu už mám," kývne hlavou ke svým rodičům ,,Teď potřebuju tu druhou."

,,Bude t-"

,,Ne, Maddison!" podívá se na ni přísně a ona zmlkne ,,Mě už nebaví jak k nám všichni přistupují jakoby jsme byli zvířata. Voldemort, Brumbál. Je to jedno. Oba se chovají jako by stačilo nás přivázat k boudě a když se vzepřeme, praštit nás přes čumák! Já jsem se nenarodila pro, abych pořád poslouchala rozkazy někoho jiného a ti ostatní taky ne. Kde asi jsou? Je nás spousty, ale nikdo netuší, že existujeme. Jak je to možný? Ti lidi jako já tam někde jsou a já je najdu dřív něž Voldemort! A když je najdu, tak tahle válka možná skončí dřív než vůbec začala!"

,,Myslíš?"

,,Ano! Co je banda smrtijedů proti někomu jako jsem já? Kdybych jen dostala šanci. Místo toho se musí jen schovávat a poslouchat cizí rozhovory. Mohla bych dělat mnohem víc. Mohla bych pomáhat mnohem víc. Jenže Brumbál to nedovolí, protože se bojí, že by mě zavřeli. Blbost," odfrkne si ,,Bojí se mě. Mám pocit, že o nás ví taky víc, než říká."

Victorie si povzdechne ,,Jestli opravdu chceš začít hledat odpovědi, začni hledat v Bradavické knihovně. Jsem si jistá, že jestli nás dle tebe někdo vytvořil a Brumbál o tom něco ví, budou o tom odchované knihy. Mohli by být tam."

,,Dobře. Díky," zvedne se k odchodu.

,,Musíš jít?" zeptá se smutně Maddison a Nyx přikývne. Obejme ji ,,Kdy se uvidíme?"

Odtáhne se a povzdechne si ,,Nevím. Teď mám ještě nějakou práci ohledně toho Harryho řízení, tak snad potom?" pokrčí rameny.

,,Dobře," usměje se. Victorie se Siriusem se taky postaví.

,,Nyx," osloví ji její otec ,,My víme, že to mezi námi nikdy nebude takové, jaké by jsme si představovali, ale doufáme, že nás nebereš jako nepřátelé. Byli jsme mladí," podívá se na Victorii a obejme ji kolem ramen ,,Nevěděli jsme, co jiného dělat, a i když to zní krutě, i po těch letech by jsme to udělali stejně. Tvůj život mohl být o tolik horší, kdyby jsi zůstala s námi."

Oba se na ni dívají s takovou láskou a úctou. Nyx ví, že nemohli za to, co se stalo a nechce je nenávidět, ale to co cítí oni k ní, jim teď není schopná vrátit. A neví kdy bude. Věnuje jim poloviční úsměv.

,,Nevím, co jsme, ale nejsme nepřátelé," vypadá to, že jim spadl kámen ze srdce a oba se na ni usmějí.

,,Uvidíme se," řekne a zmizí ve stínu.

Objeví se v přítmí jedné zapadlé uličky vedle svého panelového domu. Bydlela spolu se svými přáteli  v poklidné mudlovské čtvrti blízko centra. Vešla do vchodu a vystoupala schody do čtvrtého patra. Většina obyvatel domu už asi spala. Netušila, že se vyprávění její matky tak protáhne, ale už byla hluboká noc.

Odemkla dveře od bytu a vešla do obýváku. Na gauči ležel Tim. Ani se nepřevlékl z práce a před sebou měl rozjedenou večeři. Ticho v bytě prozrazovalo, že Nest se Zoyou už taky spí. Přešla k němu a dřepla si. Lehce ho políbila na rty. Cukl sebou a pootevřel oči.

,,Konečně jsi doma," zašeptal a posadil se. Protřel si oči a zívl.

,,Kde jsi byla tak dlouho?" sedne si vedle něj. Napíchne na vidličku okurku a přesune mu ji k puse. Poslušně otevře pusu a sní okurku. Proces opakuje se zbytkem jídla na talíři.

,,Moje matka s otcem mi vyprávěli proč mě tenkrát dali pryč,"

,,Vážně?" podiví se. Přikývne.

,,A?"

,,No," povzdechne si Nyx ,,Asi bych udělala to samý," Nechá ho sníst poslední kousek masa a odloží vidličku.

,,Takže jste teď s rodiči v pohodě?"

,,Já nevím. Pořád moc nevím jak se k nim chovat. chci s nimi být za dobře, ale něco uvnitř mě, na ně má stejně trochu vztek."

,,Chápu," řekne Tim a obejme ji kolem ramen. Bez varování si zase lehne na gauč a ji stáhne sebou. Skončí na jeho hrudi.

,,Po prázdninách potřebuju hledat odpovědi. Myslím si, že lidi jako já, někdo stvořil a že je jich někde víc. Myslela jsem, že by jsi mi pomohl."

,,Jistě," políbí ji na nos.

,,Ty jsi tady na mě čekal?"

,,Jo. A čekal jsem tak dlouho až jsem tady z toho usnul," Nyx se zasměje. 

,,Tak nejdeme spát?" Nyx se začne zvedat, ale zase ji připlácne k sobě.

,,Však se snažím," Timofei má zavřené oči a hlavu si podepřel polštářem.

,,Tady?" 

,,Jo, tady. Spi," řekne netrpělivě a obejme ji kolem pasu.

,,Ale c-"

,,Spi."

Zasměje se a zavrtá se do jeho náruče. Po chvilce usíná.