Nightmare | HP

15.

Spali jsme celkem 2 hodiny, proto byli všichni tak zničení. Mě to nijak nerozhodilo vzhledem k tomu, že teď už nespím prakticky vůbec. Teda v noci. Přes den se klidně chvilku prospím. V noci mi spát z nějakého důvodu nejde. Jakoby mě něco nutili mít oči otevřené, ale přes den? Přes den usnout pro mě z nějakého důvodu není až takový problém.

Loví se v Kruvalu za světla. Scarlet říká, že v noci si sou zvířata jistější a kořist jsme tady spíš my než oni. Proto dneska museli všichni vstávat ve dvanáct, aby se v jednu odpoledne dostavili do lesa na lov. Lov probíhal přesně čtyři hodiny. Na konci ten, kdo ulovil nejlepší a největší kořist, dostal Scarletino pověstné pochvalné pokývnutí hlavou. Takové pokývnutí už jsem dostala tři a vždycky jsem se cítila neuvěřitelně.

Nevím, co za dobrou práci dostávají na jiných školách. Dobré známky, odměnu, ale tady v Kruvalu se za pokývnutí lidi div nepřetrhnou. Učí nás tady, že za naše činy nás nebude pořád někdo chválit a vyzdvihovat do nebe. Musíme se naučit si svých úspěchů vážit sami.

Tohle byl můj poslední Kruvalský lov. Za měsíc odjedu do Anglie a vrátím se až na zkoušky. Proto jsem chtěla svůj poslední lov zakončit pokývnutím.

Dávno jsme se všichni rozdělili a já se teď kradla tiše mezi stromy s šípem připraveným vystřelit z luku. Všude okolo mě bylo ticho a prázdno. Tiše jsem se skryla za hustým houštím. Cítila jsem, že už jsem hodně daleko od hradu a tady by už mohla být zvěř. Chtěla jsem nakouknout za houští, ale zapraskala za mnou větev. Cukla jsem sebou a rychle se podívala za sebe. Nikdo tam nebyl. Sevřela jsem luk pevněji a pomalu natahovala tětivu když-

,,Já nejsem Meggie,'' ozvalo se za mnou a já vykřikla. Jestli za houštím něco bylo, už to bylo pryč.

,,Timofeii!''

,,Co je?'' zasmál se Tim a pokrčil rameny.

,,Co tu děláš? Nešel jsi s Nessem, Makarem a Gavrillem na jelena?''

,,Odpojil jsem se. Přišel jsem ti zajistit Scarletino uznání,''

,,Opravdu?''

,,No jasně. Ti blbci jelena stejně neuloví a ty chceš to uznání tak moc, že už dva dny nemluvíš o ničem jiným,'' podíval se na mě a já uhnula pohledem.

,,To jsem si myslel,'' ušklíbl se ,,Ale neboj se. Tvůj kluk jde na věc a zařídí ti první místo.''

,,Nejsi můj kluk,'' připomněla jsem mu.

Protočil oči a rozešel se směrem dál od hradu. Rychle jsem ho doběhla.

,,Bylo by to opravdu tak hrozný?'' rozchodil ruce.

,,Ne. Ovšem, že ne. Ale už jsme o tom mluvili Time,'' povzdechla jsem si.

,,Já vím. Já vím. Nechceš zničit naše přátelství a blablabla,'' protáčel oči, ale viděla jsem, že mu cukaji koutky.

,,My čtyři se kamarádíme už tak dlouho. Jsme rodina. Co kdyby jsme se rozešli? Nezničili by jsme to jen mezi námi dvěma, ale i Zoyou a Nestem,''

Tim se zasmál ,,Správně, ale můžu mít otázečku? Kde tu naši rodinku vidíš třeba za rok?''

Zarazila jsem se a podívala na něj. Nelíbil se mi směr jakým mířil. Ještě jsem s ním ani s ostatními nemluvila. Hrozně jsem se toho bála, proto jsem odpověděla, tak jak jsem si přála, aby to bylo. Ne jak to ve skutečnosti bude.

,,No my čtyři někde v domečku. Spolu. Dohromady. Šťastná a perfektní rodinka.''

,,Zase správně,'' zajikřilo mu v očích jak se na mě zakřenil ,,A víš co to naruší? Až si já najdu holku, kterou vám tam vecpu nebo ty kluka. Nechodíme spolu, takže si logicky najdeme někoho jiného. Nest se Zoyou jsou šťastný pár a my si budeme ze zoufalosti hledat partnery dokud nám nedojde, že patříme k sobě.''

Zastavila jsem se úplně. Tohle mě nikdy nenapadlo. Představa Tima s nějakou holkou se mi hnusila. A představa sebe s někým jiným ještě víc. My čtyři jsme byli nerozluční, ale vždycky jsem si myslela, že na mě Tim tlačí, protože to tak prostě vychází. Zoya s Nestem a my spolu. Jenže co když k té představě cítí stejnou nenávist jako já.

Podívala jsem se mu do očí a viděla všechny emoce, co cítí když se na mě dívá. Cítí to stejně.

Mohla jsem mu vlézt do hlavy, abych se přesvědčila. Ani by jsi toho nevšiml, ale já to nedělala. Ne pokud to nebylo nutné a hlavně ne bez vědomí dotyčného. Především u své rodiny jsem se tomu vyhýbala. Přišlo mi potom jako bych je zrazovala. Jediný z mé rodiny komu jsem kdy vlezla do hlavy byl Leo, ale ten mě k tomu nutil v rámci tréninku.

,,Nyx já to myslím vážně. Myslel jsem, že to víš. To není tak, že by jsi na mě zbyla. Mám tě opravdu rád. Hrozně moc a hrozně dlouho. Snad od té doby, co si tady v lese pustila mou ruku a byla ochotná se Meggie zamordovat, aby jsi nás zachránila.'' nemohla jsem si pomoc, zasmála jsem se. Tim mě chytil za ruce a podíval se mi zpříma do očí.

,,Taky mě máš ráda. Nemusím umět číst myšlenky, abych to věděl,'' cítila jsem jak mi rudnou tváře.

,,To nedělám!'' řekla jsem tiše a on se zasmál.

,,Já vím.'' chvilku se odmlčel ,,Proč se tomu tak bráníš. A neříkej, že je to kvůli našemu přátelství. Vím, že to tak není,'' uhnula jsem pohledem

,,Ne,'' vzal moji bradu a otočil moji hlavu zase k sobě ,,Sem se dívej,'' ukázal na svoje oči, jejichž pohled mě doslova propaloval.

,,Bojím se,'' pípla jsem.

,,Klid. Ať to bude cokoli. Pochopím to. Nějak to spolu vyřešíme. Jako vždycky,''

,,Víš já nevěděla jak a kdy vám to mám říct, ale po OVCE se...přestěhuju do Anglie.''

Chvíli nijak nereagoval, ale potom výbuchl smíchy.

,,Proč se směješ?'' praštila jsem ho pěstí do ramene.

,,Protože,'' zasmál se znovu ,,Já myslel, že to víš.''

,,Co že vím?''

,,Taky se tam plánujeme přestěhovat,''

,,Cože?'' teď už jsem byla totálně zmatená. Tenhle rozhovor byl čím dál horší. Úplně jsem zapomněla na svůj lov a svoje pokývnutí ,,Vždyť Anglii nesnášíte!''

,,To jistě. Anglie je strašná,'' ušklíbl se a já protočila oči ,,Ale pokud jde o kouzelnický trh, je to světová metropole. Kouzelný trh v Rusku je většinou nelegální. Pokud chceš najít dobrou práci, musíš jinam a Anglie je nejlepší. Opravdu nechápu, že jsi to nevěděla. Promarnili jsme tolik let, zlato. Už jsme mohli být dávno svoji.''

Podívala jsem se na něj výrazem, který jasně říkal: To těžko.

,,Dobře. Ano. Moje chyba. Měla jsem si s vámi o tom promluvit už před tím. Chci do Anglie hledat svoje rodiče a nějak jsem nevěděla jak s tím začít,'' pokrčila jsem rameny ,,A pokud jde o tu věc mezi námi. Ano, Time. Mám tě ráda a to hodně. Co prostě se dohodnout, že ten měsíc, co budeme tady to necháme být ale až odjedem, dáme tomu volný průběh. Řekněme, že se nebudeme bránit ničemu, co se stane.''

Zářivě se na mě usmál a přikývl.

,,Tak to by jsme měli a teď ti ulovíme pořádný úlovek ať má Scarlet na koho kývat tím svým ledovým obličejem.''