Drapple

Návrat

Bylo jaro a my jsme už dávno byli zpátky v Bradavicích.
Moje nálada se zlepšila, protože jsem věděl, že mě tu nikdo hlídat nebude.
Vešel jsem do Bradavické síně a vzal jsem si jedno zelené jablko z našeho zmijozelského stolu.
Konečně jsem se dočkal.
Sice není tak lahodné, jako to kouzelné z mini stromečku, ale i to mi stačilo.
Přiložil jsem si moje zelené jablíčko k ústům a kousl jsem si do něj.
Zamotala se mi hlava, když jsem ucítil tu sladkokyselou chuť jablečné šťávy.
Nadechl jsem se a ucítil jsem zase motýlky v břiše.
Já jsem věděl, že se jen tak nevzdáme.
Nevěřila bys, co všechno jsem za tu dobu zažil.
Aniž bych si toho všiml, objevil se u mě Brumbál.
,,Ahh...Draco Malfoyi. Vím, že by mi do toho nemělo nic být, ale nedopusť, aby se staly tahle zelená jablka tvojí největší slabinou. Mohl by to proti tobě každý využít."
Mrknul na mě a já jsem se jen zamračil.
,,Nechápu, o čem to mluvíte, pane profesore."
Ohradil jsem se, i když jsem věděl, že má pravdu.
,,Ty to dobře víš, Draco."
Přeměřil si mě zkoumavým pohledem a pak beze slov odešel.
Nevěděl jsem, jakou to mělo spojitost a proto jsem to nechal jen tak být.
Všiml jsem si, jak se mým směrem díval Potter, zrzavý krvezrádce a mudlovská šmejdka.
Povytáhl jsem tázavě obočí a zakousl jsem se opět do svého zeleného jablka.
Co tím asi Brumbál myslel?
Jak moje slabina?
Vím, že jsou pro mě zelená jablíčka důležitá, ale nenapadalo mi, kdo by to proti mě mohl využít.
,,Draco! Jak sis užil vánoční prázdniny?"
Zeptal se mě Crabbe s Goylem a já jsem se na ně ušklíbl.
,,Byly fajn. Dostal jsem nové koště, potom vám ho ukážu. Ale taky luxusní výbavu na Famfrpál a nějaké oblečení. A co vy?"
Zeptal jsem se jich, i když mě to moc nezajímalo.
Dlouhou dobu jsme si povídali o tom, co kdo dostal a co dělal během vánočních prázdnin.
,,Slyšel jsem od nějakých obrazů, že byl v Bradavicích Potter sám a docela smutnej."
Mrkl na mě Goyl a já jsem se uchechtl.
,,Dneska mu to pořádně nandáme."
Uchechtl jsem se a podíval jsem se k Nebelvírům.
,,Co po tobě Brumbál chtěl? Viděli jsme, jak s tebou o něčem mluvil."
Zeptala se mě Pansy.
,,Já už si to ani nepamatuju."
Zalhal jsem a pokusil jsem se o úšklebek.
Crabbe s Goylem se na sebe podívali a já jsem radši odešel.
Šel jsem do Bradavické kuchyně, kde bývali jen skřítci a tak jsem tam mohl být sám.
Vzpomněl jsem si na to, že jsem musel být o Vánocích bez svých zelených lásek.
Bylo to pro mě horší, než každá noční můra se zelenými jablky.
Nedokázal bych si představit, že bych to zažil znovu.
Ukáplo mi několik slz a pak se slzy proměnily ve vodopád.
Vzal jsem si z misky , která ležela na lince několik zelených jablek a schoval jsem si je pod hábit.
Rozešel jsem se do svého pokoje ve zmijozelské koleji.
Řekl jsem heslo naší koleje, ale hned jak jsem vstoupil dovnitř, zadržela mě tam Pansy.
Doufal jsem, aby mi žádné nevypadlo.
Rychle jsem odešel do svého pokoje.
Sedl jsem si na svou postel, měl jsem štěstí, že tam nikdo jiný nebyl.
Začal jsem jednotlivě jablka jíst.
Bylo mi jedno, že by mi mohlo být špatně.
Když jsem hromádku dojedl, vzal jsem si poslední jablko a usmál jsem se.
Nebudu tě nutit, ale cítím, že chceš to samé.
Vykousl jsem do mého zeleného jablka díru a začal jsem se líbat.
Netušil jsem, že něco takového jde.
Ať si klidně myslí, že někoho mám.
Však ty jsi moje holka, jsi moje zelená láska.
Na chvíli jsem od sebe jablíčko odtáhl a nadechl jsem se.
Nemůžu se tě nabažit. Co to se mnou provádíš?
Usmál jsem se na moje zelené jablíčko.
Málem jsem zapomněl na hodinu proti černé magii a tak jsem jablko rychle snědl, otřel jsem si pusu s vydal jsem se do učebny.
,,Jestli-pak víte, co je tohle?"
Zeptal se nás profesor Lupin.
Začala hodina a já jsem se opřel o sloup, nebavilo mě to a štvalo mě, že jsme to měli s Nebelvírem.
Když jsem přišel na řadu já, nevěděl jsem, v co se bubák promění.
Ve vteřině se bubák proměnil v uschlou jabloň s netvořenými původně zelenými jablky.
Hrklo to ve mně.
Ostatní se zatvářili divně a tak jsem proti něj použil ,,Riddikulus", abych bubáka proměnil v něco legračního.
,,Výborně, Malfoyi."
Pochválil mě profesor Lupin a podíval se na mě zmateným pohledem.
Odešel jsem zpátky na své místo a po Potterovi hodina skončila.
Neměl jsem na nic náladu, pořád jsem myslel na to, v co se bubák proměnil.
Procházel jsem se na bradavických pozemcích.
Vrba mlátička ze sebe setřásla poslední skoro roztátý
sníh.
Vzduch byl nádherně svěží a viděl jsem, jak na zemi vylézají první sněženky.
,,Nechceš si promluvit?"
Zaslechl jsem profesora Lupina za mými zády.
,,O čem?"
Odsekl jsem.
,,Už jsem mluvil s Harrym Potterem, je chytrý, že se bojí právě strachu."
Usmál se na mě a já jsem jen protočil očima.
,,Nepotřebuju si o ničem promluvit. Počkejte až to řeknu svému otci!"
Pohrozil jsem mu.
,,Nebudu tě nutit, Draco."
Mrkl na mě a odešel.
Ohlédl jsem se za ním a rozešel jsem se k jezeru, u kterého jsem se později procházel.
Sedl jsem si na pařez a sledoval jsem vlnky vířící na hladině bradavického černého jezera.
Slyšel jsem hlasy a poznal jsem, že je blízko Potter, Grangerová a Ronald Weasley.
,,Od kdy se Malfoy bojí jabloní?"
Slyšel jsem mluvit zrzka a tak jsem se naštvaně postavil.
,,Od kdy se Weasley bojí pavouků?!"
Houkl jsem na ně.
,,Nevšímej si toho."
Uslyšel jsem Grangerovou a tak jsem raději odešel.
,,Crabbe, neměli bychom jít za Dracem?"
Uslyšel jsem Goyla a tak jsem se ušklíbl.
,,Draco jde za vámi."
Uchechtl jsem se a oba se na mě ušklíbli.
,,Super! Od hodiny Obrany proti černé magii jsme tě neviděli."
Řekl Crabbe a já jsem se zašklebil.
,,To jo, ale teď jsem tu. Musíme nebelvírské trio sledovat, třeba se zase brzy dostanou do problémů."
Všichni tři jsme se zasmáli.