Drapple

Vánoce

Uběhlo několik měsíců a byla tu zima.
Za okny padal bílý sníh a na výklencích u okna visely
rampouchy.
Nemohl jsem na zelená jablka přestat myslet.
,,Pojedeš na Vánoce domů, Draco?"
Zeptala se mě Pansy, od té doby co jsem jí řekl pravdu to vzdala a pro mě to bylo lepší.
,,Jo, jako vždycky."
Uchechtl jsem se.
,,To je fajn. Já taky."
Usmála se na mě a já jsem se na ní jen pousmál.
,,Už víš co od rodičů dostaneš?"
Zamyslel jsem se.
,,Ne. Ale to co bych si poslední dobou nejvíc přál mi dát nemůžou."
Vešli jsme do velké síně.
,,A co si teda přeješ pod stromeček?"
Řekla líbezně a já jsem svoje rty zkroutil do úšklebku.
,,To ti nemůžu říct. Stejně by jsi to nepochopila."
Sedli jsme si ke zmijozelskému stolu k ostatním a povídali jsme si.
,,Doufám, že po Vánocích nenecháš Pottera jen tak být."
Uchechtl jsem se a podíval jsem se jeho směrem.
,,S Crabbem a Goylem už nějaký plány máme."
Plácli jsme si.
,,Už se těším až budu doma, doufám že tam budou stejná zelená jablka jako tady v Bradavicích."
Přeřekl jsem se.
,,Nejsou ty jablka stejná? Mělo by ti to být nejspíš jedno."
Řekla Pansy a já jsem se na ní zamračil.
,,To bych teda neřekl."
Odsekl jsem a odešel jsem raději pryč.
,,Poslední dobou je nějaký citlivý."
Zaslechl jsem ještě a vztekle jsem se rozešel chodbou ven.
Napadlo mě, že bych se mohl podívat do skleníku.
Byl chráněn nějakým ohřívacím kouzlem, aby rostliny a plody přes zimu nezmrzly.
Rozhlédl jsem se, jestli nikdo nešel kolem a pak jsem vešel dovnitř.
Všiml jsem si, že tu byla zasazená mini jabloň se zelenými jablky.
Netušil jsem, jestli to byly kouzelné nebo obyčejné plody.
Klekl jsem si na zem a sundal jsem si rukavice.
,,Co kdybych ochutnal?"
Zeptal jsem se sám sebe nahlas.
Chvíli jsem váhal a pak jsem si jedno zelené jablko utrhl.
Zkoumal jsem ho pohledem a pak jsem si ho přiložil k mým ústům.
Nakonec jsem se rozhodl a kousl jsem do jablka.
Ucítil jsem motýlky v břiše a připadalo mi, že ta chuť nemohla být ani pozemská.
Nedalo se slovy popsat, jak se cítil, jako kdyby byl omámený.
Chtěl jsem pořád víc a víc, ale když už na stromě nezbylo jediné kouzelné zelené jablko, rozbrečel jsem se.
Později jsem upadl do bezvědomí a ani jsem si to neuvědomil.
Probral jsem se na Bradavické ošetřovně.
Seděl u mě Crabbe a Goyl, netušil jsem proč jsem tam musel ležet.
,,Co se stalo?"
Zeptal jsem se tázavě.
,,Prý jsi ležel ve skleníku, měl jsi štěstí, že tě tam profesorka našla."
Řekl mi Goyl a já jsem si povzdychl.
,,Pamatuju si, že jsem jedl ty zelená jablka na tom malém stromku."
Pousmál jsem se na ně.
,,Neměl by jsi nic ze skleníku jíst, vždycky nás profesoři varovali."
Usmál se na mě soucitně Crabbe.
,,Už se to nestane."
Zašklebil jsem se, ale cítil jsem se tak prázdný.
,,Měl jsi velké štěstí, hochu."
Přiběhla ke mě madam Pomfreyová a podala mi nějaký léčivý lektvar.
,,Opravdu?"
Přikývla a stiskla rty k sobě.
,,Nesmím ti o těhle jablkách nic říct, ale už jich víc sníst nemůžeš. Musí ti stačit ty běžné."
Zaleskli se mi oči, ale hned jsem slzy odehnal,
nechtěl jsem před nimi vypadat jako ufňukánek.
,,Tak fajn."
Odsekl jsem.
,,Zachvíli se na tebe přijde podívat tvůj otec. Stavil se totiž u Brumbála."
Přikývl jsem a byl jsem z toho trochu nesvůj.
,,Draco!"
Přišel ke mě můj otec a odehnal kluky.
,,Jsi vpořádku? Ten starý páprda Brumbál mi řekl co se ti stalo."
Podíval se na mě starostlivě.
,,Jo jsem. Omlouvám se, že jsem ti způsobil starosti."
Zamumlal jsem.
,,To nic, synku."
Všiml jsem si, že Crabbe s Goylem odešli.
,,Už se nemůžu dočkat, až budu doma. Letos si Vánoce užijeme."
Řekl jsem, abych změnil téma.
,,To ano, Draco. Jen mi slib, že už se budeš od jablek držet dál."
Varoval mě otec.
Na sucho jsem polkl, a i když jsem věděl, že to poruším, přitakal jsem na souhlas.
V ošetřovně jsem zůstal celý týden.
Byl jsem rád, že mě poslední den v Bradavicích před vánočními prázdninami pustili.
Stýskalo se mi po našem sídle Malfoy Manor.
,,Ahoj Draco! Jak ses měl v Bradavicích?"
Objala mě moje matka Narcissa.
,,Ahoj, měl jsem se docela dobře, ale tady je to stejně nejlepší."
Uchechtl jsem se a objetí jsem jí oplatil.
,,To říkávám taky. A navíc, nejsou tu žádní mudlovští šmejdi."
Zasmál se můj otec, naše celá rodina nesnášela nečistou kouzelnickou krev.
,, A taky tu nejsou žádní Potterové."
Uchechtl jsem se znechuceně.
,,To máš pravdu. Jestli pak budou Weasleyovi spát zase v jedné posteli v umouněném pyžamu od krbu."
Zasmál se můj otec a mamka se k němu přidala.
,,Já si myslím, že je to víc než možné."
Ušklíbl jsem se a odešel jsem po schodech nahorů, mamka mi prádlo prý vypere.
Má na to nejmodernější kouzelné vybavení.
,,Pojď se najíst!"
Zavolala na mě hned mamka a tak jsem se vrátil zpátky.
Povzdychl jsem si a vzpomněl jsem si na svá milovaná zelená jablka.
Otec je v našem sídle kvůli tomu co se mi stalo v Bradavicích nestrpěl a tak je tu zakázal.
Poprvé jsem se těšil, až vánoční prazdniny zase skončí a já si budu moct zase jednu zelenou krásku vzít.
Vzpomněl jsem si dokonce i na to, jak jsem se s jednou líbal.
Nemohl jsem uvěřit, že už zelené jablko dokud nepřijedu do Bradavicích, nebudu moct mít.
Narcissa na mě poznala, že mě něco trápí.
,,Co se děje, můj milý Draco?"
Zeptala se mě a já jsem se odmlčel.
,,Na tom nezáleží."
Podívala se na mě starostlivě ale já jsem uhnul pohledem.
,,Sněz tu večeři, a až budeš chtít, povíš mi co se ti honí hlavou."
Mrkla na mě a odešla pryč.
Určitě se ti svěřím s tím, že jsem se zamiloval do zeleného jablka.
Potřeboval jsem ho, ale teď tu pro mě nebylo.
Myslel jsem si, že je mi věrné, ale asi jsem se mýlil.
Možná, že kdyby moje zelená jablíčka otec nezakázal, byly by se mnou.
Musím mít svou zelenou lásku zase u sebe.
Byla už noc a ležel jsem v posteli.
Musel jsem o všem přemýšlet.
Musím vymyslet, jak tě k sobě zase dostanu.
Pomyslel jsem si a hned jsem usnul.