Drapple

Navždy

Uplynulé roky v Bradavicích utekly jako voda a byli jsme v sedmém ročníku.
V poslední době jsem cítil výčitky svědomí.
Nemohl jsem se mému zelenému jablku věnovat kvůli mému velkému úkolu od Vy-víte-koho, který jsem splnil jen částečně.
Seděli jsme na Voldemortovo poradě.
Byli tam všichni Smrtijedi včetně mě.
,,Výborně, teď nám nikdo nemůže zabránit v našem plánu."
Usmál se škodolibě Voldemort a Bellatrix se zlověstně zasmála.
Nagini, Voldemortův had, se plazil po stole a čekal, až mu shodí oběť, která visela nad tmavým stolem.
Byl jsem celou dobu jako přikovaný.
Po poradě jsem se musel vrátit do Bradavic.
,,Draco, ty máš takový štěstí, že můžeš sloužit
Ty- víš-komu."
Řekl mi Blaise a já jsem se pousmál.
,,Uvidíme se později."
Ušklíbl jsem se na Pansy a Blaise.
Ředitelem Bradavic byl Severus Snape.
Ostatním kolejím kromě Zmijozelu to ale nevyhovovalo.
Seděl jsem v bradavické kuchyni a líbal jsem se s mou zelenou láskou.
Tak moc jsem zelená jablíčka miloval.
Neboj se, klidně se mu podřídím se vším všudy jen proto, abych tě ochránil.
Nikdo nás nerozdělí, to ti slibuju.
Pro ostatní to byly temné časy, já jsem taky věděl
že už Voldemorta nic nezastaví.
Ve světě čar a kouzel se chystala bitva o Bradavice.
Měl jsem divnou náladu a snažil jsem se být co nejvíce s mými zelenými jablky.
To jediné mi zakázalo přemýšlet o realitě, které jsem musel čelit.
Chtěl jsem se zeleným jablkem zkusit něco jiného než líbání, musel jsem být ale doma v Malfoy Mannoru.
,,Draco, teď to v tomhle světě bude jiné.
Pán zla má nad vším vládu.
Až bude po všem, budeme se muset přestěhovat do jiného sídla."
Řekl Lucius Malfoy a já jsem se na něj zaraženě podíval.
,,Ale otče, je to náš domov. Vyrůstal jsem tu od mala."
Narcissa, moje matka, se ke mě naklonila
a pohladila mě něžně po rameni.
,,Já to vím, Draco. Ale musíš počítat s tím, že už to tu nebude takové, jaké to bylo."
Zachoval jsem svou chladnou masku.
,,Proč jsem nemohl zůstat v Bradavicích?"
Lucius Malfoy protočil očima.
,,Je to kvůli PÁNOVI ZLA. Později se tam ale vrátíš."
Řekl a vstal z pohovky.
,,Musíme jít, už nás čeká."
Řekl, když nám začalo pálet znamení Pána zla na levém zápěstí.
,,Jsem rád, že jsi pořád mezi námi, Draco. Tvoji rodiče na tebe musí být hrdí."
Spodíval se na mě Voldemort a já jsem jen na sucho polkl.
,,Vím, že Harryho Pottera také nesnášíš."
Řekl a čekal, co na to odpovím.
Na chvíli jsem se zamyslel.
,,Jo. Máte pravdu, Pane."
Odpověděl jsem a všichni Smrtijedi u stolu se blaženě zasmáli.
,,Tak to nás určitě nezradí!"
Zasmála se nahlas Bellatrix.
Uchechtl jsem se a poslouchal jsem Voldemortův proslov.
Schylovalo se k večeru a porada u Pána zla
nám skončila.
,,Lucusi, budu chtít s tvým synem ještě o nečem mluvit."
Špitl Luciusovi a já jsem se na ně tázavě podíval.
,,Dobře. Počkáme na něj venku."
Zamumlal, podíval se na mě starostlivým pohledem a společně s Narcissou odešli z místnosti pryč.
Srdce mi bušilo ostošest.
,,Myslím si, že jsi rozumný, Draco."
Koukl se na mě pronikavým pohledem a jeho had, Nagini, se kolem nás plazil.
,,Neměl bych být?"
Zeptal jsem se opatrně a Voldemort se škodolibě zasmál.
,,Tak to by ti hlavu ty zelená jablka nezamotaly!"
Zahřměl a já jsem sebou lehce ucukl.
,,Jak o tom víte?"
Zeptal jsem se trochu otřeseným hlasem.
,,Já vím vždycky všechno, a když ne, tak si to zjistím."
Zkousl jsem si spodní ret.
,,Musíš se soustředit na náš plán. Pokud to tak neuděláš,se všemi zelenými jablky ve světě čar a kouzel se můžeš rozloučit!"
Křikl na mě a Nagini na mě zasyčela.
Zase jsem sebou trochu cukl.
Při té představě se mi udělalo mdlo.
Když jsme s Luciusem a Narcissou seděli v našem sídle Malfoy Mannoru u jídelního stolu, musel jsem pořád přemýšlet nad tím, co mi řekl Voldemort.
,,Proč nejíš, Draco?"
Zeptal se mě Lucius a já jsem se na něj ani nepodíval.
,,Nemám chuť, otče."
Řekl jsem a podíval se na mě tázavým pohledem.
,,Stalo se něco?"
Zakroutil jsem hlavou.
,,Ne nic."
Vstal jsem, vzal jsem si z misky od našich skřítků zelená jablka a odběhl jsem po schodech do svého pokoje.
Kdyby jste věděli, co se dneska stalo.
Vy jste moje poslední, kdybych s vámi pokračoval, skončilo by to hodně špatně.
Musím se soustředit, víte?
Brzy bude bitva o Bradavice.
Musím nějak zachránit ten kouzelný mini stromek s jablky dřív z bradavického sklenícku dřív,
než bude pozdě.
Začal jsem moje zelené lásky jíst a líbat.
Jejich sladkokyselá šťáva mi zatékala za zuby a připomněl jsem si jejich nádhernou jablečnou vůni.
Přejel jsem prstem po jejich hladkém povrchu a povzdychl jsem si.
Po několika dnech jsem byl znovu v Bradavicích.
Bylo to tam ponuré a všichni se připravovali na bitvu.
Když ostatní Zmijozely zavedli do sklepení, vypařil jsem se s Crabbem a Goylem pryč.
Museli mi pomoct, protože bych to sám nezvládl.
,,Proč ti na tom tak šíleně záleží?"
Zeptal se mě Goyl a já jsem nad tím protočil oči.
,,Vždyť jsem vám to před chvílí vysvětloval!
Miluju je a nemůžu se jich prostě jen tak vzdát."
Řekl jsem jim, když jsme běželi do bradavického skleníku.
Crabbe s Goylem se na sebe zmateně podívali.
,,Tady je!"
Řekl jsem a měl jsem hvězdičky v očích, když jsem posvátný stromek uviděl."
,,Jak ho chceš dostat z hradu pryč?"
Zeptali se mě Crabbe s Goylem.
Na chvíli jsem se zamyslel.
,,Počkejte."
Řekl jsem, vytáhl jsem svou hůlku a použil jsem na stromek zmenšovací kouzlo.
Vzal jsem stromek do dlaní a schoval jsem si ho do kapsy.
,,Geniální."
Řekl Crabbe a já jsem se pousmál.
,,Jsem rád, že jsou má zelená jablíčka zachráněna.
Honem, musíme jít odtud pryč!"
Řekl jsem a utíkali jsme, jako kdyby nám šlo o život.
Když se schylovalo ke konci války, odešli jsme s Narcissou a Luciusem raději z bradavického pozemku pryč.
Nikdo si toho nevšiml a tak jsme mohli být v bezpečí.
O několik let později...
Už jsem byl dospělý a měl jsem ve světě čar a kouzel svou rodinu.
Loučili jsme se s našim synem Scorpiusem, který odjíždel do Bradavic.
Vzpomněl jsem si, že jsem měl v kapse schovaný kouzelný mini stromek a tak jsem ho vytáhl a zavzpomínal jsem.
,,Synu, až budete ve skleníku madam Prýtové, tak jí řekni, aby ho tam zasadila paní profesorka zpátky.
Vzkaž jí, že je pro mě moc důležitý."
Pohladil jsem ho po rameni a přitom jsem mu podával kouzelný mini stromek.
,,Dobře, otče."
Řekl Scorpius a uháněl do Bradavického expresu.
Měl jsem v sobě tolik emocí, chytl jsem manželku kolem ramen a když vlak zahoukal, vypustil páru a rozjel se, společně jsme mu zamávali.
Milá zelená jablíčka, vždycky budeme spolu.

🍏🍏🍏🍏
Ahoj!Tak tohle byl poslední díl a já doufám, že se vám to líbilo.
Užijte si zbytek letních prázdnin!