Drapple

Stědrý den

Ráno jsem se probudil a pomalu jsem se rozkoukal.
Měl jsem noční můru o tom, že jsem uvízl ve světě, kde nejsou žádná zelená jablka.
Možná to bylo kvůli tomu, že v našem sídle opravdu nemohli žádná být.
Zahnal jsem honem rychle slzy a posadil jsem se.
Podíval jsem se z okna a všiml jsem si, že stále chumelí a napadlo hodně sněhu.
Slyšel jsem vyhrávat vánoční písničky, rodiče mají v obýváku prý starodávný gramofon od našich předků Blacků.
Oblékl jsem se a odešel jsem po schodech dolů.
,,Dobré ráno, Draco! Jak ses vyspal?"
Zeptala se mě Narcissa.
,,Dobré ráno, docela dobře. Kde je táta?"
Zeptal jsem se a sedl jsem si ke stolu, kde už byla na talíři moje snídaně.
,,Šel něco zařizovat do Příčné ulice."
Pousmála se na mě a já jsem jen přikývl.
Zajímalo mě, co tam asi tak dělá.
,,Skřítci už ozdobili vánoční stromeček."
Řekla, když jsme snědli snídani a podívali jsme se do obýváku.
,,Pěkný. Jen škoda že tu nemůžou být zelená jablka."
Sedl jsem si do křesla.
Narcissa se zarazila.
,,Přece víš, co řekl tvůj otec. Myslel to s tebou dobře."
Pohladila mě po rameni.
,,Ale mami. Kdyby věděl, jak moc mi na těch zelených jablkách záleželo, jednal by úplně jinak."
Ohradil jsem se.
,,Víš co? Zkusím to s ním probrat. Přinejhorším se zelených jablek dočkáš až ve velké síni v Bradavicích."
Mrkla na mě a já jsem se docela uklidnil.
Netušil jsem jen, jak dlouho to bez své zelené lásky vydržím.
Odpoledne se vrátil můj otec z Příčné ulice.
Skřítci mu sundali jeho teplý kouzelnický plášť, oklepali z něj studený sníh a pověsili ho na náš věšák.
,,Jdi už."
Slyšel jsem svého otce, jak skřítka poslal nevrle pryč.
,,Jsem doma, drahoušku."
Políbil mou matku a já jsem raději uhnul pohledem, abych se na to nemusel dívat.
,,Draco, doufám že máš dobrou náladu."
Podíval se na mě starostlivě.
,,Neboj, mám. Přijdu později, jdu do svého pokoje."
Oznámil jsem jim a odešel jsem tam.
Ve skutečnosti jsem se neměl tak dobře, jak jsem tvrdil.
Tyhle Vánoce jsou pro mě ty nejhorší.
Někdy lituju, že jsem ty zelená jablka z toho kouzelného mini stromku ochutnal.
Teď jsem měl všechny zakázané.
Ale jak jsem měl tušit, že jsou ty jablka nebezpečná?
Musím si o nich zjistit víc informací.
Když jsem věděl, že je čas oběda, seběhl jsem schody dolů ale uslyšel jsem, jak se o mně povídali rodiče.
,,Je z toho úplně smutný. Vidím mu to na očích."
Řekla Narcissa a můj otec se sarkasticky uchechtl.
,,Co mám podle tebe dělat? Ty snad chceš, aby se mu zase něco stalo?"
Opáčil a já jsem poznal, že jde o vážnou konverzaci.
,,Samozřejmě, že nechci. Jen mě mrzí, když ho takhle vidím. Hlavně, když jsou Vánoce."
Podívala se na mého otce zesmušile.
,,Nic si z toho nedělej. Přejde mu to."
Objal mou matku a Narcissa se opřela o jeho hruď.
Potom se oba zatvářili, jako kdyby se nic nedělo a skřítci připravili na stůl.
,,Draco! Oběd!"
Zavolala na mě Narcissa a já jsem chvíli počkal, aby to nebylo nápadné.
,,Už jsem tady."
Pousmál jsem se na ně, když jsem vešel do naší ponuré jídelny.
,,Víte jak jsem se těšil, že si dám zase tuhle pochoutku?"
Řekl jsem, když jsem si dával další sousto do pusy.
,,My víme, že to zbožňuješ."
Řekla Narcissa a Lucius se pousmál.
,,Je dobře, že ti chutná, Draco."
Jelikož byl táta pryč, šli jsme do sálu, kde jsme měli stromeček s dárky po obědě.
Všem jsem dárky podle jejich jmenovky rozdal a pak jsem se vrhl na rozbalování svých.
Dostal jsem například nový školní hábit, který byl vážně luxusní a pohodlný.
Potom jsem také dostal nejnovější koště na Famfrpál, které bylo hodně moderní.
Také jsem dostal celou nejnovější výbavu oblečení na Famfrpál.
Potom jsme si s mámou a otcem povídali.
Schylovalo se k večeru a já jsem byl dost unavený.
Předtím jsem se pořádně umyl a převlékl jsem se do pyžama.
Vyčistil jsem si zuby a šel jsem si ještě chvíli popovídat s mámou a otcem
,,Co jsi vlastně v Příčné ulici dělal?"
Zeptal jsem se svého otce.
,,To není tvá starost, Draco. Jednou se to dozvíš."
Ušklíbl se a já jsem raději přikývl.
,,Tak dobře."
Můj otec začal vyprávět o mudlovském šmejdovi, který se mu dnes ráno připletl do cesty.
Já jsem ale přestal vnímat, protože jsem neustále myslel na moje zelená jablíčka.
Co kdybych se otce zeptal, jestli bych už do Bradavic nemohl hned zítra?
Určitě by byl proti, protože si chce užít klidné Vánoce bez mudlovských šmejdů a Brumbála.
Já to ale bez zelených jablíček nevydržím.
Chybělo mi to, jak jejich sladkokyselá jablečná šťáva zatékala za zuby a já jsem vždy pociťoval motýlky v břiše.
Chtěl bych se zase ocitnout v mém ráji.
Dokud nesním jedno jablko, nemůžu mít dobrou náladu.
Jak jsem mou zelenou krásku nedávno líbal, chtěl jsem to každým dnem znovu zažít.
,,Půjdu už spát. Tak dobrou noc."
Rozloučil jsem se s mámou a otcem a odešel jsem do svého pokoje.
Zavřel jsem dveře a sedl jsem si na postel.
Chvíli jsem pozoroval, padající sníh za okny, sice byla tma, ale velké kusy sněhových vloček byly vidět.
První věc, kterou v Bradavicích udělám bude to, že se pozdravím ve velké síni s mými zelenými jablky.
Opravdu moc mi to chybí, ta jejich vůně a chuť mě pořád přitahuje.
Kéž bych ještě mohl ochutnat ty jablka z mini stromku, byly vynikající.
Bylo mi jedno, že je mám zakázané, ale zkusím se tam někdy zase dostat.
Ulehl jsem do postele a přikryl jsem se peřinou.
Neboj se, určitě k sobě opět najdeme cestu, ty moje zelená lásko.
Pomyslel jsem si a usnul jsem.

Ahoj!
Tenhle díl je trochu kratší, tak
doufám, že vám to moc nevadí.
😁💗💗