Drapple

Zelená kráska

,,Co tu děláš ty, Pottere?"
Odseknul jsem a podíval jsem se zoufale na profesora Snapea.
,,Panu Malfoyovi nebylo v posledních dnech dobře, určitě šel na ošetřovnu."
Změřil si mě pohledem a já jsem přikývnul.
,,Aha. Neměl by ses nikde zdržovat, Draco."
Řekl odrbaný profesor Lupin a mírně nakrčil čelo.
,,Já už Draca doprovodím. A vy se postarejte o pana Pottera."
Řekl profesor Snape a bylo na něm poznat, že Potterovi trest mile rád udělí.
,,Nemusel jste se mně zastávat."
Řekl jsem profesorovi Snapeovi za rohem, kde už nás neuslyšeli.
,,Co jsi chtěl ve skutečnosti dělat??"
Odmlčel jsem se.
Mám mu říct pravdu? Co když se mi profesor Snape vysměje?
,,Jak jste říkal, opravdu mi není dobře."
Profesor Snape stiskl rty k sobě a poznal, že jsem lhal.
,,Dej si na to pozor, milý Draco. Pojď raději zpátky do postele, než tě tu Filch nachytá. Byl by z toho veliký problém."
Přikývl jsem.
,,Vy nám body neodečtete?"
Divil jsem se.
,,Když to nikdo nezjistí, tak ne."
Šel rázným krokem a jeho dlouhý černý plášť se za ním vlnil.
Ráno jsem se probudil docela pozdě.
Crabbe a Goyl už byli ve společenské místnosti a čekali na mně.
,,Draco! Říkali jsme si, kdy se konečně probudíš."
Usmáli se na mě a já jsem se ušklíbl.
,,Pojďte do síně. Už mi docela vyhládlo."
Mrkl jsem na ně a odešli jsme do velké síně.
Sedli jsme si ke zmijozelskému stolu a když jsem spatřil zelenkavá jablka uprostřed stolu, rozzářily se mi oči štěstím.
Jsou tady! Bál jsem se, že už si do zeleného jablka nebudu moct kousnout...
Natáhl jsem se pro něj a začal jsem ho jíst.
,,Draco? Ty nemáš hlad?"
Zeptal se mě Crabbe a já jsem jen tázavě povytáhl obočí.
,,Včera jsem se přejedl, tak zůstanu jen u téhle lahůdky."
Mrkl jsem na něj a znovu jsem se zakousl do zelené krásky, kterou jsem držel ve své ruce.
Už mi nikam neodcházej, rozumíš?
Včera jsem se málem zbláznil, když jsem tě nemohl nikde najít. Tak nádherně voníš, dokonce si tvou vůni vybavuju i před spaním.
Jsi mi věrná, troufám si myslet, že při mě budeš i v těch nejhorších chvílí.
,,Dneska máš trénink. Proč někdy Pansy nepozveš do Prasinek? Tolik se o tebe snaží."
Zeptal se mě Goyl a já jsem od sebe své zelené jablko odtáhl.
,,Ty víš, že není můj typ."
Ohradil jsem se.
,,Nemáš náhodou někoho?"
Zeptal se mě Crabbe a já jsem protočil očima.
Moje jediná holka je tohle zelené jablíčko.
Pomyslel jsem si.
,,Do toho ti nic není, Crabbe."
Odsekl jsem a postavil jsem se na nohy.
,,Jdu na trénink."
Řekl jsem a odešel jsem na Famfrpálové hřiště.
Po tréninku jsem se zmijozelským družstvem odešel zpátky do hradu.
,,Dneska to bylo ještě lepší než minule. Určitě Nebelvír porazíme."
Řekl trenér našeho družstva a já jsem se radostně ušklíbl.
Ve velké síni bylo zase hodně lidí.
,,Dracooo!"
Uslyšel jsem zase Parkinsonovou.
,,Co je?"
Zeptal jsem se jí a sedl jsem si ke zmijozelskému stolu.
,,Nic jen, dneska vám to vážně šlo. Byl jsi při tréninku taaak rozk...úžasný."
Řekla mi a já jsem se uchechtl.
,,Promiň Pansy, jsi dobrá kamarádka, ale nic víc."
Musel jsem jí to říct na rovinu.
Viděl jsem, jak se jí zaleskly oči a odběhla pryč, ale nechal jsem to být.
Tak kde zase jsi ty moje zelená krásko?
Pomyslel jsem si a natáhl jsem se k misce se zelenými jablky.
Uchopil jsem jednu zelenou krásku do své ruky a spokojeně jsem se poušklíbl.
Ty mi nic jiného nenahradíš. Nemusíš se bát.
Pokud budou Crabbe s Goylem něco říkat, nevšímej si toho.
Trávil bych s tebou více času, ale čarodějnická výuka mi to moc nedovoluje.
Dobře se mi s tebou povídá, protože skvěle nasloucháš.
Jsi pro mě moc drahocenná.
Ty jsi prostě moje dokonalá zelená kulička.
Měla bys vidět Hagrida při hodině péče o kouzelné tvory.
Jednou si tě vezmu s sebou.
Bylo by mi líto, kdybych tě hned snědl.
Rozhodl jsem, že si schovám zelené jablko do kapsy na hábitu a odešel jsem za kamarády do zmijozelské společenky.
Ve společence jsme se bavili, jak si to s Nebelvírem rozdáme.
,,Už se těším, až uvidím Potterovo zklamaný výraz."
Uchechtl jsem se a posadil jsem se do křesla.
,,Pansy kvůli tobě prý na záchodcích brečela."
Řekl Crabbe a Goyl přikývl.
,,Ale notak, nemůžu za to co ke mně cítí."
Mrkl jsem na ně a pak jsem se zašklebil.
,,Řekl jsem jí to tak, jak to je."
Ohradil jsem se.
,,My tě chápeme..."
Odvětil Crabbe.
,,To je dobře. Už jsem si myslel, že jste na její straně."
Zamračil jsem se.
,,To se neboj, jsme jen na tvojí."
Řekl Goyl a Crabbe se na mě usmál.
,,Alespoň že tak. A mimochodem...
Potter má sice svoje Golden trio, ale já mám vás."
Koukl jsem se na všechny Zmijozely.
,,A my máme tebe, Draco."
Řekli ostatní sborově a já jsem se ušklíbl.
,,Nikdo to nechtěl říct, ale zdá se nám, že se chováš poslední dobou trochu jinak. Jako kdybys někoho měl."
Zarazil jsem se, možná se svým zeleným jablkem trávím hodně času, až si ostatní myslí, že mám nějakou holku.
A tehdy jsem si to uvědomil.
,,Nebuď pitomec."
Odsekl jsem, protočil jsem očima a odešel jsem pryč.
Nemůžu jim říct, že miluju svojí zelenou krásku.
Co by si pomysleli?
Není to jen jídlo, ale je to moje zelené jablíčko.
Bojím se, že by to nepochopili.
A kdyby to zjistil můj otec, Lucius Malfoy...
Bylo by to pro jeho kariéru Smrtijeda zdrcující.
Prošel jsem opuštěnou chodbou a po schodech jsem došel na moje oblíbené místo.
Na astronomické věži vládl klid a já jsem mohl přemýšlet.
Vzpomněl jsem si, že jsem si jedno zelené jablko schoval do kapsy na hábitu.
Vyndal jsem si ho a podíval jsem se na něj.
Něco mě napadlo.
Vykousl jsem si do něj díru a zamyslel jsem se.
Co když to bude stejné, jako kdybych líbal holku?
Nadechl jsem se a zkusil jsem ho začít líbat.
Bylo to snad dokonce lepší.
Netušil jsem, jaký potenciál tohle zelené jablíčko může mít.
Byl jsem opravdu šťastný.