Tajemství Elementu

1.Kapitola

Šla jsem chodbou.Dlouhou chodbou kde nakonci byly dveře. Chodba byla celá ze studeného kamene.Na podlaze byly stopy krve .Nebyl tam žádný vzduch,začala jsem se dusit.Šla jsem pořád dál. Konečně jsem se dostala ke dveřím,sáhla jsem poklice....

A jako vždy jsem se vzbudila. Celá upocená jsem stala a šla do koupelny.Tessa ještě spala a tak jsem musela potichu. Opřela jsem se o umyvadlo a koukala se na tu holku v zrcadle. Byla jsem to samozřejmě já. Moje rudé vlasy jsem měla splihlé a přilepené ke krku. Oči jsem teď měla ještě víc modré než obvykle. Pustila jsem vodu,opláchla si oblyčej a vrátila se do pokoje.

Ahoj,řekla mi Tessa když mě uviděla zamračila se. Už zase Naro? Pomalu sem přikývla. Hlava mě bolela,tak že jsem nemohla ani pořádně mluvit. Tessa stala sebrala něco z nočního stolku a podala mi to. Vezmi si prášek na hlavu ať nám ve škole neomdlíš. Usmála jsem se na ni a prášek přijala. Takže,zase jsi bloudila dlouhou chodbou?

Jo a taky studenou,připoměla jsem jí. Naro,měla by si to někomu říct. Ten sen máš už od ty doby co si tady.

Přivřela sem oči a dlouze se na ní podívala. Vždyť je to jen sen Tess. Každý má občas takový sny. Povzdechla si ale už to dál neřešila.

Takže,řekla jsem když sme procházeli chodbou školy,co ty a Rob? Tessa se zasmála. Já a on? Tak to už ne. Je to debil.

Aha,protáhla jsem,takže teď příjde omluva se slovy ,,měla si pravdu,omlouvám se" ?

No jo tak jo měla si pravdu . Vím že si říkala že je to děvkař ale on je tak sexy a-Bože ten jeho úsměv vypískla Skoro přes celou chodbu. Zasmáli jsme se a běželi každá na svou hodinu. První hodinu jsem měla matiku a Tessa dějepis. Když jsem dorazila do třídy byla tam už šunka. Šunka byla paní Koornvelová,která byla díky líčidlům růžová jak šunka. Když se za mnou zavřeli dveře Uhnula pohledem z chlapce stojícího přední na mě. Křivě jsem se na ní usmála. Zase pozdě Greyová? Protáhla tenkým hláskem. Naro tohle už je po...koukla se do notesu....po šesté. Zamračila se. Nesnášela jsem ji. Byla to jedna z těch bezdětných namyšlených ženských které byli ve škole šikanovaný a ony si to vylévají na ostatních. A šunka si to vylévá na mě,bohužel. Omlouvám se už se to nestane. Zasičela sem jedovatě. Kluk co stál u učitelky se na mě otočil. Jeho smaragdově zelené oči pláli. Ústa měl plná a růžová. Když lehce pohodil hlavou,blond,skoro bílé vlasy mu částečně spadali do očí. Rychle jsem uhla pohledem aby nepřišel na to že se červenám. Byl chezký a pod tričkem se mu rýsovaly svaly. Prosadila jsem se do rohu učebny jako vždy a otevřela učebnici. Žáci,tohle je náš nový přírůstek v Girver. Girver byla střední škola v malém zapadákově Stormroses v Severní Kalifornii. Nebyla to špatná škola ale zase na druhou stranu nějak extra taky nebyla. Omítka byla steřelá,chodby neupravené a studené protože neměli na topení. Alespoň že má každý svou skříňku.

Šunka ukázala na blond chlapce. William Parrish. Chlapec-William se posadil vedle mě což mě vyvedlo z míry. Cítila jsem jeho pohled na mě. Otočila jsem k němu hlavu. Vlídně se na mě usmál. Ahoj,,

A...Ahoj vykoktala sem ze sebe.tváře mi hořely

Prosím říkej mi Will a ty si...?

Nara,Nara Greyová. Jeho oči zapláli. Ty si Greyová? Zeptal se mě nevěřícně. Pak si nejspíš uvědomil jak to znělo a rychle změnil téma. Takže co máš potom za hodinu? Hlas se mu najednou zadrhával.Než jsem stačila odpovědět,Koornvelová zaječela. ,,nejsem tady pro srandu Grayová". Omlouvám se zamumlala jsem.

Po zbytek vyučování jsem ,Willa neviděla.

Tessa a já jsme zašli do kavárny na rohu Gulliovi ulice kam pravidelně hodili naše matky. Kavárna měla lehký desing. Stěny byli žluté. Podlaha se leskla matně šedivou. Zalezli jsme za jeden z rohových stolů. Takže mi řekni znovu jak se jmenovl ten novej kluk? Tessa byla tak nadšená z toho že je ve škole někdo nový a co bylo ještě lepší že mě oslovil. Netrpělivě zvedla obočí.

William. Řekla jsem tak nezůčastněně jak jen to šlo. Ale myslím že mi říkal ať muříkám Wille.

Tessa se zbrkle přikrčila,na tváři se jí objevil vražedný pohled. William a jak dál?

Zamrkala jsem na ní...Co to prosím tě děláš? Nechápala jsem. Tessa se opět na rovnala a zamumlala si něco čemu jsem nerozuměla.

Znám ji už osm let. Když jsem ji potkala poprvé černé vlasy jí padaly na ramena. Na sobě měla modro černě šaty. Bylo mi tehdy devět. Neměla jsem kamarády,otec byl jediný koho jsem měla a mamka byla mrtvá. Začala jsem se bavit s Tessou. Stali jsme se nejlepším kamarádkami a trvá to pořád. Ale nikdy jsem neviděla Tessu tak jako před chvílí.

Nic,nech to být. Usmála se na mě,přičemž jí její šedé oči zaplály. Tak jak se jmenuje dál?

Pokročila jsem rameny,jako že nebudu dál řešit to co bylo před chvilkou. Jmenoval se William Parrish.

Než stačila která koliv z nás promluvit,servírka byla u našeho stolu. Tak co si dáte? Postarší žena vypadala jako chodící zombie. Byla bledá,pohublá se zapadlími lícními kostmi.

Já si dám zelený čaj. Kafe nepiju. Tessa si objednala horkou čokoládu. Naro neměla by si se s ním bavit. On je...hledala ta správná slova...špatnej,je to idiot.

Prosím tě a jak tohle víš? Zasmála jsem se ale něco v jejím hlase mě zneklidnilo.

Tessa na mě hodila vražedný pohled. Prostě to vím.

Servírka nám dala to co jsme si obědnali a zase odešla.

Slíbíš mi to Naro? Smutně se na mě podívala.

Docela mě to štvalo. Vždyť co je jí po tom? To už nemůžu mít kluka když se ten můj bývalí vypařil? Touží po něm sama? Na druhou stranu,by se netvářila tak vražedně a konec konců je to moje kamarádka.

Pokrčila jsem rameny,křivě se usmála. No tak jo,slibuju.

V tu chvíli Tesse zazvonil mobil. Vytáhla ho z tašky a přijala hovor. Rychle přikyvovala,nejspíš si neuvědomovala že ji ta dotyčná osoba nevidí. Zamračila se a mobil vložila zpět do tašky s BMTH znakem,který si tam sama nakreslila. Zlato strašně mě to mrzí ale máma potřebuje pomoct a táta s Kimem sou pryč. Musím jít.

Zklamaně jsem se zakřenila pokývla.

Dopila jsem si čaj,zaplatila a vyšla do kupodivu chladného vzduchu. Otřásla jsem se zimou ale domů jsem nešla.

Když jsem byla mladší táta mě brával do parku nedaleko naší školy. Vždycky jsme si koupili zmrzlinu,já vanilkovou a táta jahodovou. Miloval jahody. Pak mě zavedl na místo o kterém jsem věděla jen já a on. Bylo schované za

hustým porostem keřů a spletí větví stromů. Za tím vším se skrýval malinkatý zelený palouček s jezírkem. Na proti jezírku byla dvojice hnědých ošoupaných laviček. Dřív to muselo být krásné a nové. Ale i když to není kdo ví jak hezké...mě to vždy přišlo velkolepé. Ale po tom co táta zemřel,jsem na tom místě nebyla. Je to už skoro rok a já se pořád vzpamatovávám z oné tragédie,která mě potkala. A na to místo jsem si to zamířila.

Parkem jsem skoro proběhla a už jsem stála u malého otvoru v křoví. Měla jsem pocit prázdnoty,smutku. To je poprvé co jsem sem šla bez něj. Bez zmrzliny,bez smíchu na tváři,bez ruky která se ke mě natahovla,prostě bez táty. Zahnala jsem poslední myšlenku hluboko do hlavy a protáhla se otvorem.