Úplněk [cz]

4. Nové objevy

„ Dobrý den, prosila bych jedno cappuccino." S úsměvem jsem nadiktovala svojí objednávku starší prodavačce za pultem. Oplatila mi vřelý úsměv a začala naťukávat objednávku do veliké kasy.

„ Dělá to 1,5 dolaru." S cvaknutím kasy vytiskla účet a zahlásila moji objednávku další pracovnici. Už jsem chtěla rozepnout moji kabelku a zaplatit, ale zastavil mě teplý dotyk na mé ruce. Vzhlédla jsem k usměvavému Danovi.

„ Jak jsem říkal, zvu tě." Podotkl a už si začal sahat do kapsy. Otevřela jsem pusu, že budu stávkovat, ale hned jsem byla zastavena.

„ Ne, ne. Žádné ale." Pohrozil mi se zvednutým ukazováčkem. Připadala jsem si jako malé neposlušné děcko. Jen jsem nasadila uraženecký výraz a sledovala prodavačku, jak s neúnavným úsměvem pozoruje naše divadélko. Daniel podal požadovanou částku na pult a oba už jsme si to vykračovali k nejlépe vypadajícímu místu. Vybrala jsem stůl u velkého proskleného okna. Sedla jsem si na dubovou stoličku a kabelku položila vedle sebe na zem. Mezi mnou a Danielem nastalo trapné ticho. Vím, že jsme tady kvůli Richardovi a mluvit bych měla já, ale teď mě opravdu vůbec nenapadá, kde bych měla začít.

„Asi jsme nezačali úplně nejlíp. Zkusíme to od znova s čistým štítem. Já jsem Daniel, no to už vlastně víš. A ty si Jennifer. Mám pravdu?" Prolomil narůstající ticho mezi námi. Nasadila jsem upřímný úsměv a přikývla hlavou, abych ho utvrdila v myšlence.

„ Děkuju." Řekla jsem, když mi servírka podala kávu přede mě.

„ Vím, že to půjde težce, po tom co se dneska stalo. Přece jenom bych tě rád poznal." Dodal a šarmantně se usmál. Podivná aura, která se kolem něho vznášela, mi dodávala potřebný pocit bezpečí.

„A co by si chtěl vědět? Můj život není extra zajímavý." Řekla jsem popravdě a napila se výborného kafe. Přesně tohle jsem teď potřebovala - odreagovat se.

„ Určitě víc než můj. Co třeba rodina?" Vyptával se hned.

„ Jen mámu, tátu jsem nikdy nepoznala. A nějak mi to nevadí, když o mě nestojí, tak já o něj také ne." Vysvětlila jsem mu a hned se zeptala.

„ A co ty?" Chvíli jen tak koukal na stůl a pak se mi zahleděl do očí. Měl je nádherné.

„ Rodiče žijí někde v Evropě. Nevím přesně, nejsme spolu v kontaktu." Odpověděl a překvapivě na sobě nedal znát žádnou lítost. Já bych se teda cítila jinak, byla bych smutná, že mě nechali samotnou. Očividně si na to zvykl.

„ Povíš mi ... o něm? On tě sledoval, že to měl tak skvěle načasovaný?" Zeptal se potichu, jakoby se bál, že uteču. Richard byl minulost a já na něj už chtěla zapomenout. Povzdechla jsem si a začala.

„ Jmenoval se Richard a chodili jsme spolu. Teda spíš on chodil se mnou, nedal mi na výběr. Je to asi rok. Ze začátku byl milý. Sem tam mi něco koupil a pak se mu něco pokazilo. Strašně ho to vzalo, nevím, co to bylo. Když jsem se ho na to zeptala, jenom mi vrazil facku a hned potom se omluvil a koupil mi růže. Měla jsem ho jako povinnost a ani mě nenapadlo, že bych se s ním rozešla. Brala jsem ho jako samozřejmost. Včera mu ale ruply nervy a já se neubránila..." Popotáhla jsem. Mysl se mi zaplnila vzpomínkami na něj. Jak jsme se poprvé uviděli. Jak jsem měla motýlky v břiše, když mě políbil. A vzpomněla jsem si na tu bolest, když mě poprvé uhodil. Když mi už po páté přinesl jedny a ty samé růže já mu naivně odpustila a myslela, že to už znovu neudělá. Žila jsem v iluzi, že všechno bude zase jako dřív. Svým způsobem jsem za včerejšek ráda, jinak bych v tomhle tranzu žila klidně i dalších pár let.

„ Stejně je to všechno moje vina, vyprovokovala jsem ho k tomu." Pronesla jsem nepřítomně a ani jsem si neuvědomila, že jsem svojí myšlenku řekla nahlas. Ve zlomu vteřiny se ke mně Dan nahnul. Obličej mi chytnul do těch svých velkých rukou a donutil mě se na něho podívat.