The Smell Of Cigarettes [CZ]

15. kapitola

Elizabeth

''Temperament,'' zamumlal naštvaně Will a zakroutil hlavou. Rozkouřená cigareta mu trčela z úst a pomalu z ní stoupal dým. ''Je to debilní.'' Pokrčila jsem rameny a snažila se zamést poslední listy, které se válely po zemi. Byla jsem neskutečně ráda, že tímhle dnem konečně skončí naše poškolácká povinnost, ale na druhou stranu bych raději zametala, než po večerech dělala projekt na téma 'temperament'.

''Co kdybychom se na to prostě vykašlali?'' rozhodil rukama a poté chytil cigaretu mezi ukazovák a prostředník, vtáhl kouř do plic a pak ho vyfoukl do vzduchu.

Vykulila jsem na něj oči a o krok se k němu přiblížila, ''nad tím ani nepřemýšlej! Nechci dostat zbytečnou pětku!'' Will jen pokrčil rameny a dál se věnoval jeho cigaretě.

''A máme na to jen týden,'' stěžoval si, ''jak to stihneme? Kdy vůbec začneme? A jak to sakra budeme vůbec dělat?!'' V tónu jeho hlasu byla nevrlost a stres. Výraz na jeho tváři byl vytvarovaný do podivné grimasy. Potahoval z cigarety značky Marlboro a vyfukoval kouř jako by na tom záležel jeho život. Musela jsem uznat, že s cigaretou zabořenou mezi rty vypadal vážně atraktivně, ale hned jakmile jsem na tohle pomyslela, v mysli jsem se pořádně profackovala.

''Přestaň vyšilovat, nějak to zvládneme.'' Snažila jsem se ho uklidnit, ale tyhle otázky mi také stále běhaly po mysli. Will zakroutil hlavou, dokouřenou cigaretu odhodil na zem a poctivě ji udusil podrážkou boty, pak zvednul ze země koště a opřel se o něj.

''TY to zvládneš,'' ukázal na mě prstem, a pak ukázal na sebe, ''JÁ ne.''

Než jsem stihnula protestovat nebo ho nějak podpořit, začal mluvit. ''Nedokážu si stoupnout před třídu a mluvit. Zabije mě to... nervozita mě zabije.''

''Přestaň to melodramatizovat!'' probodla jsem ho pohledem, protože každá jeho věta ve mně tvořila zbytečnou nervozitu. ''Začneme zítra a nějak si s tím poradíme.'' Will si zkousnul ret a souhlasně kývnul hlavou. Poznala jsem na něm, že by se celý projekt nejraději vykašlal a s klidem v duši si nechal napsat pětku, ale to jsem nemohla dovolit. Protože kdyby dostal pětku on... dostala bych ji i já.

Konečně jsme se dali do práce. Slyšet bylo jen šustění košťat přejíždějících po dlažbě. Občas jsem zaslechla nějaké Willovo nesrozumitelné zamumlání nebo naštvané povzdechnutí, nad čímž jsem se vždy jenom pousmála a déle to nebrala na vědomí. Stála jsem mu otočená zády a věnovala se mému úseku. Slyšela jsem, jak si začal pískat. Usmála jsem se, ale nedala se jím rozhodit. Zdálo se mi, že z něj opadla nervózní a nevrlá nálada a pískal si jen kvůli tomu, aby se mu lépe pracovalo, ale po té, co jsem zřetelně zaslechla větu, která vyšla z jeho úst, jsem uznala, že jsem se spletla. Pravděpodobně si pískal jenom kvůli tomu, aby se alespoň trochu uklidnil, ale ani to očividně nezabralo.

''Zkurve*á psychologie. Zkurve*ý projekt.'' Nemohla jsem udělat nic, jen se nad jeho slovy uchechtnout.

***

''Když ses dnes ve škole ptala, jestli se můžeš stavit, nečekala jsem, že to bude už dnes,'' řekla jsem Stacy, jakmile jsme se posadily na gauč v obýváku. Jen pokrčila rameny a udělala si pohodlí. Rozhlížela se kolem a při každém zašustění nebo vrznutí hbitě otočila hlavu, aby zjistila, kdo nebo co zapříčinilo tenhle zvuk.

Viděla jsem přímo skrz ni. Byla jsem si jistá, nad čím právě přemýšlela, a proto jsem zakoulela očima a odpověděla na nepoloženou otázku. ''Aaron šel na pracovní pohovor a očividně se ještě nevrátil.'' Dbala jsem na to, abych zněla co nejotráveněji.

Stacy skrčila obočí, ''myslela jsem, že má práci.''

''Měl,'' potvrdila jsem jí, ''ale po týdnu se na to vykašlal, aby se zase mohl povalovat doma. Hádám, že pro něj znovu nastalo období, kdy se nudí a chce něco dělat.''

''Aha,'' kuňkla Stacy a prohrábla si blonďaté vlasy. Pak se na mě zkoumavě zadívala a spustila, ''od Deb jsem slyšela, že prý jste dostali povinné projekty v psychologii. Ve dvojicích... náhodně určených dvojicích. Takže... s kýmpak jsi?'' zeptala se zvonivým hlasem.

''S Willem,'' odpověděla jsem jednoduše. Jakmile zaslechla jeho jméno, vítězoslavně se usmála a vesele zatleskala rukama. Zakroutila jsem nad ní hlavou a rozhodla se nekomentovat její přehnané nadšení. Když zjistila, že se k tomu nechystám říct nic víc, přejela si mě pohledem, na tváři se jí stále pohrával ten nakažlivě radostný úsměv, který mi trhal koutky, ale ze všech sil jsem se snažila udržet rty v rovné linii. Její oči se ode mě ani na sekundu neodtrhly a mně to začínalo být nepříjemné.

''Přestaň se na mě tak dívat!'' okřikla jsem ji, na což úsměv ještě rozšířila.

''Strašně mě štveš,'' pronesla jsem jako by nic. Stacy se na mě nechápavě podívala. Úsměv jí zmizel z tváře. ''Kdyby ses nenechala přeřadit na tu stupidní biologii, mohly jsme na projektu pracovat spolu... kdyby nás učitel spároval dohromady.'' Poslední větu jsem tiše zamumlala. Každé slovo jsem vyslovila s výčitkou v hlase.

Stacy se na mě ušklíbla, ''vždyť víš, že psychologie nikdy nepatřila mezi mé oblíbené předměty.'' Zakoulela jsem nad ní očima a už se chystala říct něco na protest, když v tom bouchly dveře. Zaregistrovala jsem, jak Stacy ztuhla a nedočkavě čekala na osobu, která se objeví. Pousmála jsem se nad tím, ale představa jí a mého bratra dohromady, byla dostatečně nechutná na to, aby se můj úsměv přetvořil do zašklebení.

Dovnitř konečně vešel Aaron. Přeskenoval si nás pohledem, na což Stacy ztuhla ještě víc.

''Čau ségra,'' pozdravil mě a kývl hlavou. Posadil se na křeslo poblíž gauče. Svůj pohled přemístil na Stacy a jemně se pousmál, ''ahoj, Stacy.'' Pohled na její tváři byl k nezaplacení. Široký úsměv se jí rozléval přes polovinu obličeje, zářící modré oči v sobě neskrývaly nic než nadšení.

''Ahoj,'' pozdravila ho konečně. Aaron se na ni usmál, a pak od ní odvrátil pohled.

''Dostal jsi tu práci?'' Chtěla jsem navázat rozhovor, aby v místnosti nezavládlo trapné ticho.

Aaron nesouhlasně zakroutil hlavou, ''ne-e.'' V tónu jeho hlasu byl znát nezájem a ukradenost. Udivovalo mě, že konečně našel práci, která by mu mohla vyhovovat a po té, co ho nepřijmou to má vlastně úplně na háku. Ale to je můj bratr. Jen tak něco ho nerozhodí. Nepřijetí do práce je pro něj asi nic.