The Smell Of Cigarettes [CZ]

23. kapitola

Elizabeth

Stacy se položila na mou postel, tak že jsem neměla ani kousíček místa na posazení. Zakoulela jsem nad ní očima a opřela se o psací stůl stojící naprosti postele tak, abych měla na Stacy dobrý výhled a perfektně jí viděla do tváře.

Přišla bez jediného ohlášení, což je u ní vlastně naprosto normální. Myslím, že se stavila jenom kvůli tomu, že chtěla vidět Aarona, ale po té co zjistila, že dveře jeho pokoje jsou zavřené, napochodovala do mého pokoje a dělala jako by nic, i když uvnitř ní asi kypěly otázky typu ‘copak asi Aaron dělá?’.

‘’Cítíš se v pohodě po včerejšku?’’ zeptala jsem se, narážejíc na její opilecký a zhulený stav, který prodělala v domě Monteových. Pokrčila rameny a na dlouhou chvíli upřela pohled na čistě bílý strop. Podle výrazu a chování vypadala, jako by na sobě nepociťovala ani kapku kocoviny.

‘’Po probuzení jsem si myslela, že mi vybuchne hlava,’’ řekla jako by nic, ‘’teď je mi v rámci možností fajn.’’

‘’Docela jsi to přehnala,’’ zkonstatovala jsem. Nechtěla jsem rozebírat téma ‘párty’, ale bylo to jediné, co mě v té chvíli napadlo. To ticho před každou položenou otázkou a podanou odpovědí se jevilo jako strašně těsné, husté a nepříjemné. Nedokázala jsem pochopit proč. Se Stacy jsme si vždycky měly co říct a když občas nastalo ticho, užívaly jsme si ho, nevadilo nám. Ale teď… se to zdálo jako špatné znamení.

 Neokomentovala mou předešlou větu. Možná proto, že věděla, že mám pravdu a neměla sílu na to mi ji vyvracet.

‘’Našla jsi nakonec Willa?’’ Při zmínce jeho jména jsem se pousmála, ale nepřišlo mi, že by si toho Stacy všimla. Udivovalo mě, že si to vůbec pamatovala. Možná nebyla tak opilá, jak mi na první pohled připadala. Souhlasně jsem přikývla hlavou. Dávala jsem jí tím najevo, že o tom s ní nechci mluvit. Nevím proč… prostě jsem se s ní v tom momentu nechtěla bavit, o čem jsme si povídali, co mi řekl a taky to, že u nás přespal.

V hlavě se mi okamžitě ozvala věta, která mě ještě teď donutí se červenat. Lizzie… jsi krásná. V hlavě jsem mohla slyšet hlas, jakým to vyslovil. Mohla jsem vidět jeho tvář. Cítit jeho typickou vůni. Ten okamžik mi běžel v hlavě jako film. Nešel zastavit. Pomalu se mi přemítal před očima a já se nesoustředila na nic jiného, než na obraz ze včerejší noci běžící mi před očima. Připadalo mi, jako bych si právě teď všímala všech těch maličkostí, které jsem včera přehlédla a nevnímala. Například jak se mu rty zvlnily do malého, ale upřímného úsměvu, který mě právě teď dokázal zahřát u srdce. Nebo jak si o sebe mnul ruce, které pak následně strčil do mých vlasů, aby zkusil jejich hebkost. Jak se na mě pořád díval, nespustil ze mě oči ani na sekundu, stále se mi vpíjel do očí a snažil se z nich vyčíst mé emoce přesně jako já z těch jeho. Já jsem ale neuspěla… on možná ano, protože já před ním nic netajím a neukrývám.

Stále jsem si v hlavě opakovala slova, že byl opilý a všechno, co udělal a řekl, bylo právě kvůli tomu. Ale co když ne? Co když si všechno dobře pamatoval, tak jako Stacy a jenom předstíral, že nic neví, aby nemusel nést následky jeho slov? Nevěřila jsem tomu, ale stále ve mně kolovala špetka malého ‘co když? ’.

V místnosti bylo ticho… zase. Strašně jsem si přála, aby ho něco přerušilo. Ať už Stacyna slova, nečekaný telefonát nebo prostě cokoliv. Nečekala jsem, že se mi to splní.

Dveře se rozletěly dokořán. Stál v nich Aaron s malým úsměvem na rtech. Jakmile ho Stacy spatřila, z ležící polohy se rychle vyšvihla na nohy. Rozpačitě se usmála a do tváří jí stoupla lehce viditelná červeň.

‘’Jen jsem se chtěl zeptat, jestli si se mnou půjdeš zahrát tenis na xboxu,’’ zkoumavě se na mě podíval. Jen jsem pokrčila rameny. Věděla jsem, že pokud bych odmítla, Stacy by mě zabila. ‘’Jdeš s námi Stace?’’ zvednul obočí a mile se na ni podíval. Všimla jsem si, jak Stacy ztuhla po zaslechnutí jeho nového oslovení pro ni, ale pak se rychlím zatřepáním hlavy, probrala a souhlasně kývla hlavou. Nezapomněla vykouzlit ten nejsladší úsměv, který spíš lidi odrazoval, než přitahoval.

Aaron zapnul hru. Jeden ovladač podal Stacy a druhý pevně svíral v jeho pravé ruce. Nevadilo mi, že tímhle Aaronovým gestem jsem pravděpodobně vyřazená ze hry, ba naopak byla jsem za Stacy ráda, dokázala jsem se vžít do její kůže a přesně jsem věděla, co právě teď prožívá.

Pohodlně jsem se usadila do křesla, nohy jsem si přehodila přes jedno opěradlo a zaujatě pozorovala dva idioty, kteří se navzájem pokoušeli porazit. Zpozorovala jsem Stacyny letmé pohledy. Každou sekundou je vysílala Aaronovým směrem a doufala, že si toho všimne. A on si toho překvapivě všimnul. Při každém navázaném očním kontaktu se na ni vřele usmál, čímž donutil Stacyny líce hořet – doslova. Byla červená jak rajče a já si byla jistá, že o tom ví, ale nepřipadalo mi, že by jí to nějak vadilo.

Hráli už třetí hru. Aaron dvakrát vyhrál, Stacy jenom jednou, ale i tak jsem si v koutku duše myslela, že ji Aaron nechal. Během hry stihnuli probrat snad všechny témata – od školy až po život v soukromí. Zaregistrovala jsem, že Stacy se minutu od minuty uvolňovala víc a víc. Červeň z ní pomalu klesala a mizela. Snažila se držet kontrolu nad svými rty a nečekaně širokými úsměvy. Ale nadšení a potěšení, které se jí odehrávalo v očích, nemizelo.

Udivilo mě, jak se k ní Aaron najednou choval. Dřív ji jenom pozdravil, prohodili spolu pár slov a to bylo vše. Teď jí věnoval všechnu jeho pozornost a já jsem byla zmatená. Zmatená jeho náhlým chováním.

Pochopila jsem, že jsem v místnosti navíc, a proto jsem se tiše zvedla a odešla. Nemyslím si, že si toho jeden z nich všimnul. Byli až moc zabraní do odpalování míčků a do sebe.

Posadila jsem se do tureckého sedu na postel a vylovila mobil z kapsy. V kontaktech jsem našla jméno ‘Will’ a napsala mu stručnou a připomínající zprávu.

Nezapomeň, že v pondělí prezentujeme ‘temperament’.

Udivilo mě, jak rychle dokázal odepsat. I když se jednalo jen o blbou konverzaci o psychologii a našem projektu, při otevření jeho zprávy se mi rozbušilo srdce.

Jak bych mohl zapomenout?

Četla jsem si ji stále dokola a dokola. Přála jsem se v ní najít nějaký druhý význam…, i když žádný druhý význam v ní rozhodně nebyl.