Why?!

7. Day 1.

Denisa.
Když se od sebe odtáhneme tak mám smíšené emoce. Začíná se mi pomalu dostává pod kůži. Což není dobrý.

P:půjdem ještě ke mě mám tam ještě nějaký víno nebo i tvrdši alkohol.
Řekne a tím přeruší ticho které vládlo mezi námi.

J: hele už asi ne.... Musím domů.
Začnu se vymlouvat ale on pouze zakýve na nesouhlas.

P:domu nejdeš jdeš ke mě.
Opět se ke mě břiblíží.

---------------------------------
Ten okamžik by mohl trvat hodiny. Jestli se ptáte jaký tak ten kdy já s Petrem máme v sobě už dost alkoholu a navzájem si říkáme věci které bychom si v jiném stavu nikdy neřekli. Sluníčko už pomalu vyšlo ale nám spánek nechyběl.

P:tak trochu přiostříme.
Řekne Petr a já se na něj podívám s otázkou v očích.

P:jsi ještě panna?
Řekne a já se na chvíli zastavím. Svůj pohled sklopím k zemi a moje tváře polije červená barva. I když je odpověď jednoduchá nemůžu nic říct.

P:takže jo
Udělá na tváři úšklebek. Chci něco říct ale můj telefon začne zvonit. Já se na něj tedy podívám „calin🤪" telefon chci vzít ale někdo je rychlejší a telefon skončí v jeho rukou.

J:Sakra Petře dej mi ten telefon.
Začnu se smát a snažím se mu ve stoje telefon sebrat. On však odmítá mi ho vrátit.

P:dám ti ho ale chci za to pusu.
Řekne navrch a já přestanu skákat na místě a svoje ruce si složím na prsou.

J:fajn.
Řeknu nakonec a políbím ho. On si moje rty začne vychutnávat víc a z polibku je líbání. Na zvoníci telefon úplně zapomenu a pouze se věnuju jemu. On ze vzduchu dá ruce dolů a dá je na můj pas čímž jsi mě přitáhne blíž. Mezi našemi těli už tedy nezbyde žádná mezera. Kvůli nedostatku vzduchu jsem nucena se od něj dotáhnout. Zároveň od něj odstoupím. On se na mě kouká s úsměv a svůj pohled střídá mezi mými rty a oči. Jelikož tedy nedával moc pozor svůj telefon mu vytrhnu. Než to stihne zareagovat zmizím v nějakě. Místnosti. Slyším že se Petr za dveřmi směje což donutí i mě k úsměvu. Dal mu ale nevěnuji pozornost jelikož v mé ruce telefon začne znovu zvonit.

C:no konečně kde jsi?!

J:taky tě ráda slyším. Jsem na procházce bylo mi zle tak jsem se šla projít.

C:fajn a neviděla jsi Petra?!

J:bože ne! Je mi úplně ukradenej a já jemu.

C:dobře tak pojď domu. Čau.

J:čau.
Oddychnu jsi když z druhé strany uslyším jen pípaní. Nakonec tedy  z místnosti odejdu

P:to zabolelo.
Ozve se kousek ode mě. Já se trochu leknu.

P:je mi úplně ukradenej a já jemu
Zopakuje po mě větu a při tom se snaží napodobit můj hlas čemuž se zasměji.

J:tak jsem mu musela trochu zalhat teď musím ale domů.
Řeknu a s Motavou chůzí jdu k dveřím kde jsi obuji svoje tenisky a do kaps u džin se snažím narvat klíče a telefon.  Petr pouze stojí předemnou s jednou z mnoha láhví vína a pomalu z ní pije. Když se mi povede všechno do kapes narvat podívám se na něj a chci mu víno sebrat jelikož v krku mám sucho.

P:ale ale o copak se snažiš?
Dá víno tak abych na něj nedosáhla.

J:petříčku prosímťe já mám žížuuu.
Žadoním ale on se na mě pouze blbě culí.

P:já mám taky na něco chuť
Zkousne si ret. Já využiji jeho nepozornosti a víno mu vemu.

J:tak paaa Péťoo dík za dnešek.
Naposled se na něj podívám a on mi věnuje pouze úsměv a já zmizí z jeho bytu s mojí vyhranou flaškou vína.  Svoje koutky mám zvednuté k úsměvu. Na půl díky množství alkoholu v krvy. A na půl díky němu.

-------------
Právě se snažím dát klíč správně do klíčové dírky. Bohužel mi to díky tomu že  se svět točí díky alkoholu nejde. Najednou se otevřou dveře a moje tělo spadne na osobu co otevřela dveře.

C:ty vole ty vypadáš. Odtáhnu tě do pokoje.
Řekne můj zachránce a já souhlasně zakývnu. On si mě hodí na záda tak že moje ruce má kolem krku a já hlavu na jeho zádech.

J:caline já asi budu zvracet.
Řeknu s zavřenýma očima snažící caline upozornit na pohromu.

C:opovaž se mi poblejt záda.
Varuje mě zas on a rychlejším krokem jde do koupelny kde já hned začnu objímá záchodovou mísu. Pak už jen okno.

Po delší době kapitola doufám že se líbí 💘💘