Why?!

13. why u do this to me

Denisa

chodím ze strany na stranu a svými rukami si projíždím vlasy. Fajn...jestli chce hrát tuhle hru fajn. v pokoji se rychle uklidním a naberu zas sebevědomí. Pak už vyjdu z pokoje   a mířím si to do obýváku kde už sedí oni. Jdu k nim a sednu si k Markovy.

,,Dáma už není uražená"

rýpne si do mě Petr na jeho poznámku nereaguji a pouze protočím oči. Kluci se opět dají do hovoru  mezitím co se koukám do telefonu. o něco pár minut později se mi na telefonu oběví zpráva od něj. Rychle svůj pohled zvednu k jeho osobě má v ruce svůj mobil a očividně vyčkává na mojí odpověď.

Petr: mohli bychom si prosím promluvit na zahradě?

Denisa: jo můžeme.

pak telefon položím vedle sebe a přitulím se k Markovi. Markovi okamžitě dojde proč se tak chovám a tak začne rukou projíždět mé vlasy. Petr se na nás dívá zvláštním pohledem který nemůžu nějak rozluštit. Bohužel pak začne Markovi zvonit telefon a o odejde do jiné místnosti.

,,Tak co si chtěl? "

,, Co to tady na mě hrajete?"

začne se usmívat.

,, co bychom měli hrát ? víš on není jako ty on si holky váží."

rýpnu si do něj a tentokrát se na mé tváři rozjasní úsměv.

,,ještě včera jsi si kvůli mě mohla vybrečet oči a teď budeš dělat jak si sebevědomá a vlastně ti na ničem  nezáleží? přiznej si vždyť si ze mě úplně vedle podlamujou se ti kolena jen se tě dotknu. Jako každá"

moje nervy už jsou na kraji.

,,slyšíš se ty vůbec? proč mi to děláš od začátku jsem doufala že jsi normální kluk a ne zmrd co využívá holek  a je mu úplně jedno co s nima bude dál. a ne fakt neumím bejt sebevědomá jako ty. Neumím hrát jakože se nic nestalo a doslova říct holce do očí že si najdeš jinou a podle tvých slov lepší. Myslíš na to jak se cítím já? . Ne nemyslíš protože ti jsem úplně u prdele jen si se semnou vychrápal a konec. Je ti úplně jedno že jsem se řezala jen kvůli tomu že jsi sobeckej idiot.  

poslední větu z úst vypustím omylem. než stihne cokoliv říct beru si své věci a jdu domu. Cestou po mých tváři teče opět až moc slz. Po příchodu domu úplně ignoruju otce a Anetu kteří se mě ptají na různé otázky na které stejně dnes nedostanou odpověď. Tedy aspoň dnes nejsem absolutně použitelná.  

-------- o 4 dny později --------

4 dny.... to je doba kdy jsem byla zavřená v pokoji a skoro s nikým nepromluvila. Všechny jsem ignorovala. Dalo by se říct že jsem zde byla tělem ale duší ne. Cítím se jak tehdy....bylo mi 16 a já přesně měla tohle byla jsem uzavřená do sebe s nikým jsem nemluvila byl to skoro měsíc akorát to nebylo kvůli sobeckýmu  idiotovi ale kvůli mé nejlepší kamarádce. Nezapomenu na Den kdy mi psala že jede do školy která byla ve vedlejším městě. Byl to den před jejími narozeninami mělo jí být 17.  když jsem zvedla telefon z druhé strany se ozval hlas její mámy která mi to řekla řekla že nás Em navždy opustila. ale už to nebudu víc rozebírat možná jindy. Ale teď se přesuneme zas do přítomnosti opět své slzy nechávám volně téct na polštář a přemýšlím. Musím se prostě smířit s tím že ho nezměním. nezní to těžce ale bohužel pro mé srdce to těžké je. Z mých myšlenek  mě probudí hlasité hlasy z chodby 

,,Kurva tys jí dostal do takovýho stavu tak jí z něho pěkně dostaneš"
uslyším calinův hlas. Věděla jsem o kom mluví ale nechtěla jsem si připustit že mě takhle uvidí.

,, nejdu tam nechce mě ani vidět "
Začne namýtat on..

,, to mi je úplně jedno prostě tam okamžitě jdeš a aspoň si s ní promluvíš."
uslyším tentokrát hlas který jsem přiřadila k Markovi

,, fajn tak odejděte "

pak kroky pryč a pak tukaní na dveře.

,, Vím že mě nechceš asi vidět ale potřebuju si s tebou promluvit a tentokrát jinak než minule"

,,fajn...pojď jsem"

řeknu a otočím se na dveře ve kterých se objeví on....

💕💕 Doufám že se kapitola líbí