3. U bran Tašbánu

8 0 0
                                    

"Jsem tarkína Aravis," začala dívka, "a jsem jedinou dcerou tarkána Kidraše, syna tarkána Rištiho, syna tarkána Kidraše staršího, syna tisroka Olsombrega, syna tisroka Ardíba, který odvozuje svůj původ v přímé linii od boha Taše. 

Můj otec vládne provincii Kalavar a je jedním z těch, kdo smějí stát s botami na nohou před tváří samotného tisroka, kéž žije věčně. Moje matka, nechť jí bohové dopřejí pokoj, zemřela a můj otec si vzal za manželku jinou ženu. Jeden z mých bratrů padl v boji proti vzbouřencům daleko na západě a ten druhý je ještě dítě. Druhá manželka mého otce, moje macecha, mě nenáviděla, sluneční svit jí před očima temněl, kdykoli mě viděla.

Proto přesvědčila mého otce, aby mne přislíbil za manželku tarkánu Ahoštovi. Ahošta je nízkého původu, ačkoli v posledních letech se vetřel do přízně tisrokovy, kéž žije věčně, tím, že mu lichotil a mazaně radil, a byl teď jmenován tarkánem a pánem mnoha měst a je pravděpodobné, že bude vyvolen za příštího velkého vezíra, až současný velký vezír zemře. A co hůř, je mu přes šedesát let, na zádech má hrb a jeho tvář připomíná tvář opičí. Je ale bohatý a mocný a protože se za něj přimlouvala macecha, poslal za ním můj otec posly a nabídl mu mou ruku. Ahošta ji přijal a vzkázal, že se se mnou ožení ještě letos, uprostřed léta.

Když mi tuto zprávu přinesli, sluneční svit mi před očima ztemněl, ulehla jsem na lůžko a celý den jsem plakala. Druhý den jsem ale vstala, omyla si tvář, nechala jsem osedlat svou klisnu Hwin a vyjela jsem z domu. Vzala jsem s sebou ostrou dýku, kterou nosíval můj bratr v západních válkách. Dojela jsem na opuštěnou mýtinu v lese, daleko od lidských obydlí, sesedla jsem z Hwin, své klisny, a vytasila dýku. Pak jsem rozhalila svůj šat na srdci a modlila jsem se ke všem bohům, abych se co nejdříve po smrti setkala se svým bratrem.

Ale dřív, než jsem obrátila dýku proti sobě, Hwin promluvila hlasem lidských dcer a řekla mi: 'Paní moje, nevyhledávej záhubu, vždyť budeš-li žít, může tě ještě potkat štěstí, ale všichni mrtví jsou mrtví stejně.'"

"Neřekla jsem to ani zdaleka tak hezky," podotkla klisna.

"mlčte, madam, prosím, mlčte," řekl Brí, který příběh poslouchal s velikým potěšením. "Vypráví to vznešeným kalormenským stylem a žádný vypravěč na tisrokově dvoře by to nedokázal lépe. Pokračuj prosím, tarkíno."

"Když jsem uslyšela svou klisnu promluvit lidskou řečí," pokračovala Aravis, "myslela jsem si, že strach ze smrti mi zmátl rozum a že mám halucinace. Styděla jsem se, protože nikdo, kdo pochází z tak vznešeného rodu jako já, by se neměl smrti bát o nic víc než bodnutí komára. Podruhé jsem tedy zvedla dýku, ale Hwin ke mně přistoupila, sklonila hlavu mezi mne a dýku a mluvila mi do duše převýbornými slovy, kárala mě, jako matka kárá svou dceru. Můj úžas byl tak veliký, že jsem zapomněla na smrt i na Ahoštu a řekla jsem: 'Klisno moje, jak ses naučila mluvit jako jedna z dcer lidských?' A Hwin mi vyprávěla o Narnii, kde žijí zvířata, která mluví, a že ji samotnou odtud unesli lupiči, když byla ještě malým hříbětem. Vyprávěla mi o lesích a vodách Narnie a o velikých lodích a já jsem jen povzdychla: 'Ve jménu Taše a Azarot a Zardíny, paní noci, velice si přeji být v té zemi Narnii.' 'Ó paní,' odpověděla klisna, 'kdybys byla v Narnii, byla bys šťastná, protože v té zemi se žádná dívka nemusí vdávat proti své vůli.'

Rozmlouvaly jsme dlouho, až se do mého srdce vrátila naděje a já jsem byla ráda, že jsem se nezabila. S Hwin jsme se dohodly, že spolu tajně odjedeme, a připravily jsme plán. Vrátily jsme se domů, já jsem si oblékla své nejlepší šaty a zpívala a tančila před otcem; předstírala jsem, že mám velkou radost ze svatby, kterou pro mne dojednal. Pak sem řekla: 'Ó můj otče, potěcho mého zraku, dej mi svůj souhlas a svolení, abych mohla sama, jen s jednou ze svých dívek, odejít na tři dny do lesa a obětovat tam Zardíně, paní noci a ochránkyni panen, jak se to pro urozené dívky sluší a patří, mají-li přestat sloužit Zardíně a vstoupit do manželství.' A on odpověděl: 'Ó má dcero, potěcho mého zraku, staniž se tak.'

Letopisy Narnie - Kůň a jeho chlapec -- C.S.LewisKde žijí příběhy. Začni objevovat