Letopisy Narnie - Kůň a jeho chlapec -- C.S.Lewis

5. Princ Korin

"Moje drahá sestro a převzácná paní," řekl král Edmund, "musíš být statečná, protože ti musím bez okolků říci, že nám hrozí nebezpečí."

"Co se děje, Edmunde?" zeptala se královna.

"Domnívám se," vysvětloval Edmund, "že pro nás vůbec nebude jednoduché opustit Tašbán. Dokud princ doufá, že si ho vezmeš za manžela, jsme vítanými a váženými hosty. Ale při lví hřívě, až ho odmítneš, stanou se z nás myslím pouzí vězni."

Jeden z trpaslíků hvízdl. "Já jsem vás varoval, Výsosti, varoval jsem vás," přidal se havran Šedonožka. "Snadno dovnitř, těžko ven, jak řekla ta liška v pasti!"

"Dnes ráno jsem hovořil s princem," pokračoval Edmund. LJe pramálo zvyklý, ke své vlastní škodě, aby mu někdo křížil plány. Zlobí se a je netrpělivý, nevěří tvým věčným odkladům a nejasným odpovědím. Dnes ráno velice naléhal, abych mu sdělil tvé rozhodnutí. Snažil jsem se ho odbýt žertováním o rozmarných ženách a naznačil jsem mu, že jeho karta pravděpodobně nepadne. Začal být rozzlobený a nebezpečný. V každém slově, které vyslovil, byl náznak hrozby, i když dosud skrytý závojem zdvořilosti."

"Ano," pokývl Tumnus. "Když jsem včera večeřel s velkovezírem, bylo to stejné. Ptal se mne, jak se mi líbí Tašbán. A já, protože jsem mu nemohl říct, že nenávidím každý zdejší kámen, a nejsem zvyklý lhát, jsem mu odpověděl, že teď, když je horké léto, touží moje srdce po chladných lesích a orosených svazích Narnie. Jen se zlověstně usmál a řekl: 'Nic vám nebrání tam zase tančit, malý kozonoško; samozřejmě pokud nám tady necháte nevěstu pro našeho prince.'"

"Chcete snad říct, že mne učiní svou manželkou třeba násilím?" vykřikla Zuzana.

"Ano, bojím se toho," řekl Edmund. "Manželkou, nebo otrokyní, a to je horší."

"Ale jak by mohl? Copak si tisrok myslí, že náš bratr Nejvyšší vládce by takovou drzost nechal bez potrestání?"

"Můj pane," oslovil krále Peridan. "Tak šílení přece nejsou. Copak si myslí, že v Narnii nemáme meče a kopí?"

"Bohužel," vysvětloval Edmund, "domnívám se, že tisrok má z Narnie pramalý strach. Jsme malá země. A malé země na hranicích velkého impéria byly vždycky na obtíž. Rád by je vymazal, pohltil. Když tehdy strpěl, aby princ přijel na Cair Paravel jako tvůj nápadník, sestro, možná pouze hledal záminku proti nám. Patrně doufá, že jediným rázem zničí Archenland i Narnii."

"Ať si to zkusí," naježil se druhý trpaslík. "Na moři se mu vyrovnáme. A když zaútočí po souši, bude muset překročit poušť."

"To je pravda, příteli," kývl Edmund. "Ale je poušť bezpečná ochrana? Co na to Šedonožka?"

"Znám tu poušť dobře," řekl havran. "Za svých mladých let jsem ji prolétal křížem krážem." (Umíte si jistě představit, jak při těch slovech Šasta špicoval uši.) "A jedno je jisté; pokud tisrok půjde přes Velkou oázu, nikdy nepřevede přes poušť početnou armádu. Protože i když k oáze je to pouhý den cesty, tamní prameny nejsou dost vydatné a voda nevystačí pro všechny vojáky a jejich zvířata. Existuje ale jiná cesta."

Šasta poslouchal ještě pozorněji.

"Ten, kdo chce tuto cestu nalézt," vysvětloval havran, "musí vykročit od starých hrobek a jet na severozápad tak, že rozeklaný vrchol hory Pire bude mít stále před sebou. A tak za den jízdy či o málo déle dorazí k ústí kamenité soutěsky, která je tak úzká, že by člověk mohl kolem ní tisíckrát projet tak blízko, co by dvakrát oštěpem dohodil, a přesto by nevěděl, že tam je. A když do údolí nahlédne, neuvidí ani trávu, ani vodu, ani nic jiného, co by ho lákalo vstoupit. Ale pokud vjede dovnitř, narazí na řeknu a podle ní pak může jet až do Archenlandu."