Mezitím co mne někam vedou můžu se zamyslet, co jsem udělala. Přemýšlela jsem o tom divném typkovi. Nevypadal jako zlý, vypadal jako hodný drak i když vydada takhle, došlo mi že nejsem na světě jenom já. Uvědomila jsem si jak musel můj bráška trpět. Po pomyšlení na něj mi tekly do očí slzy. Zpět do reality. Zavedli mne do místnost kde nešlo vůbec vidět. Začala jsem brečet. Potom tam začala hrat hudba. Byla divná, začala se mi motat hlava. ,, blbej náhubek, strašně blbě se mi dýchá. ". Šla jsem na druhou stranu místnosti a Opřela jsem se o dveře, bylo mi na zvracení. ,, jsem k ničemu, měla jsem být klidná.. Počkat! Však jsem na druhé straně místnosti" šla jsem rovně a narazila na dveře. ,, no jistě, jsou tu druhe dveře" vrátila jsem se ke dveřím od kterých jsem šla rovně a otevřela je. ,, haló? Je tu někdo? " něco mne chytlo za nohu a malem jsem se posr.... ,, ale,vždyť tu nic není... Asi se mi to jen zdálo" šla jsem se podívat za roh. Byla tam podivná věc.,, co to je? Vypadá to jako nějaký náhrdelník" vzala jsem si ho a nasadila na krk. Slyšela jsem ránu ze dveří. Viděla jsem zelený oheň. A ve dveřích se objevil ten divnej drak. ,, ahoj, myslíš se že tě tady nechám? " běžela jsem k němu a obejmula jsem ho.,, promiň, promiň, promiň že jsem tě napadla!".,, v pohodě piňdo, proč se ke mne chováš jak ke kamarádovi, známe se jenom chvilku, hehe"
,, to je jedno, ale neříkej mi piňdo, díky" otočila jsem se. ,,hele nechceš sundat ten náhubek? ". Otočila jsem se zpátky a řekla jsem ,, ano, prosím"
Helooo, tahle část tady vůbec neměla být, ale rozhodla jsem se příběh ještě prodloužit.
Připomínám inspirace HarakiryUwU
