Slyším, ale nevidím. Cítím že jsem vzhůru nohama a cítím že okolo mne je něco co mi nedovolí jít pryč. Slyším řvani něco se děje, ale nevím co, vidím jenom temnotu, to je vše. Jsem už moc velká, chci ven! Prokopla jsem nohou tvrdou bránu. Do obličeje mi svítí světlo. Ještě nevidím, ale už rozeznám světlo a tmu. Něco mne chytlo, kousla jsem to. Ozval se křik. Rozevrela jsem oči. Už vidím! Koukla jsem na drakosaura, který mne držel a kterého jsem kousla. Byla to má matka. Podívala se na mne a řekla že mám nádherné obrovské oči. Někdo mne vzal, asi doktor. Položil mne na desku a dál mi najíst. Jak jsem dojedla všimla jsem si že jsem bílá, bílá jako duch. Také jsem zaslechla, že se mluví o nějakém drakosaurovi, pak jsem si uvědomila že jsem nebyla sama. Mám bráchu.
Ahoj, snad se první část příběhu líbila. UwU
Omlouvám se že byla krátká, ale další části budou delší. OwO
