Byl to den jako každý jiný. Všední, rutinní a vůbec ne s nějakými neočekávanými věcmi, které by takový krásný den jako tento mohly zkazit. Což malému hobitovi ze Dna pytle nanejvýš vyhovovalo, protože jedině tak mohl s klidem začít snídani, aniž by mu myšlenky plné dobrého jídla nahlodávalo ještě něco jiného.
Inu, zřejmě to nebyl život pro všechny. Sic byl Bilbo Pytlík velmi společenský, nedělo se u něj nic významného. (Opomeneme i soutěž o největší a nejčervenější rajčata.) A i když měl někdy pocit, že mu v životě přeci jen něco schází, nechal ho být. Prostě ho odehnal dobrou svačinkou a dál se tím raději nezabýval. Byl přeci spokojený, měl všeho dostatek a žil si podle sebe. To, že by se někdy vydal na nějakou výpravu spojenou byť jen trochu s dobrodružstvím, by ho nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech, a že by to udělal s vlastní vůle a nadšením bylo tak nesmyslné jako samotná létající prasata.
A proto by ho nikdy nenapadlo, že příštích několik měsíců bude součástí neočekávané cesty, která bude jen a pouze dobrodružná a při které nalezne víc, než jen přátelství.
ČTEŠ
As the Adventure Continued
FanfictionProtože na jakékoliv dobrodružství není nikdy pozdě, a o tom by mohl své vyprávět Bilbo Pytlík. Protože na dobrodružství týkající se vztahu mezi trpaslíkem a hobitem není už vůbec pozdě. I přesto, že je jeden z nich přesvědčený o opaku. (Oneshot)
