As the Adventure Continued

Skoro celou noc nespal. Budilo ho neustálé kručení v břiše, jelikož se večer moc nenajedl. Docházely jim zásoby s jídlem a museli šetřit, což znamenalo, že každý z nich před spaním dostal skromnou porci polívky, která nebyla ani nijak dobrá. Přesto ji Bilbo Bomburovi vychválil a byl asi i jediný, protože ostatní trpaslíci jen znechuceně bručeli.
Také měl pocit, že v dálce neustále slyší skřetí vřískot, takže raději špicoval uši co nejvíc mohl, aby byl připravený na nevítaný vpád do jejich tábora, ale jeho mečík se ani jednou nerozsvítil.

Takže když brzy ráno, na trávě se ještě leskla rosa a slunce teprve vykukovalo zpoza hor, sklízeli tábor, vůbec mu nevadilo, že už vycházejí. Naopak byl rád, že se třeba někam pohnou a alespoň se dostanou co nejdál od oněch skřetů (či bůhví čeho ještě).

,,Můžeme vyrazit?" Nesl se nad hlavami všech členů výpravy Thorinův hluboký, melodický hlas, který Bilbem vždy projel jako ostrý šíp - tentokrát tomu nebylo jinak. Nevěděl, proč na něho zrovna tenhle trpaslík takto působí, ale měl v plánu tomu udělat průtrž.

Rychle si sbalil pár svých posledních věcí a seřadil se k trpaslíkům do řady, což bylo jasné znamení, že jsou připraveni vyjít a jen čekají na další pokyny. Jediný, kdo se k nim nepřidal, byl čaroděj. Postával o kousek dál, nezúčastněně bafal z dýmky a narozdíl od ostatních autoritu v Thorinově hlasu nevnímal. Ostatně jako vždy.

,,Můj milý příteli, dnes bude počasí vydařené," ozval se najednou a otočil se přímo na velitele výpravy s jiskřičkami nadšení v očích. Bilba tato nečekaná zpráva značně potěšila, přesto na sobě nedával nic znát, jelikož ostatní trpaslíci, včetně Thorina, si jen otráveně odfrkli.

Čaroděj už byl na takové zacházení zvyklý a nijak ho nevyvedlo z míry, tak nakonec pokrčil rezignovaně rameny a pronesl:
,,Nu, alespoň někoho jsem tím potěšil." A na neznatelnou chvíli se jeho pohled stočil k Bilbovi, než se od společnosti znovu odvrátil.

,,Nebudeme se už víc zdržovat." Prohlásil Thorin s jistým vztekem v hlase a zpražil čaroděje naštvaným pohledem, pod kterým by se každý přikrčil. Tedy skoro každý, jelikož na Gandalfa to nemělo zdaleka žádný efekt, jen si poklidně vyfukoval kroužky z kouře a dál se kochal výhledem, který mu poskytl výběžek bez stromů nacházející se na menším kopci, na němž se utábořili.

Thorin si ho ještě chvíli měřil zamračeným pohledem a ostatní ho sledovali se zatajeným dechem. Už nejednou se s čarodějem pohádal a nikdy z toho nevyšlo nic dobrého, ale pravdou bylo, že stejně jako ostatní byl váženým členem výpravy a několikrát se osvědčil jako výborný ochránce a nemohli vědět, kdy ho budou zase potřebovat, takže ho trpasličí král nechal raději být a rukou pokynul ostatním, že je čas jít.

Tentokrát se šlo Bilbovi znatelně hůř než předešlé dny. Buď za to mohla únava, anebo rozbolavělé nohy, které nebyly zvyklé na takovou zátěž. Nechtěl být ten, kdo výpravu neustále zdržuje, jenže nohy mu na trpasličí rychlost nestačily i za normálních okolností a tak dnes musel každou chvíli popoběhnout, aby jim vůbec stačil. Nikdo si toho naštěstí nevšímal, protože měl každý svých vlastních starostí až nad hlavu a většina se stejně držela u Thorina, který s nimi neustále se zápalem probíral další postup i přesto, že ho znali nazpaměť už z předešlé noci. Dokonce i Bilbo ho měl pořádně vtlučený do hlavy.

Zrovna zase popobíhal, když se u něho znenadání objevil Gandalf s tím jeho vševědoucím úsměvem. Bilba to náhlé zjevení vylekalo natolik, že zakopl o vlastní hůl a spadl, čehož už si trpaslíci všimli.

,,Co se děje?" Ozval se Thorin popuzeně odněkud zepředu, když se výprava zastavila. Bilbovi tón jeho hlasu neunikl a dotklo se ho, že v něm neustále vidí přítěží. Uměl se o sebe postarat a každý přeci někdy spadne. Navíc nemohl za to, že trpaslíci byli silněji stavění než hobiti, kteří skoro nikdy neopouštěli svoje rodné místo.